Článek
Proč jste si k bydlení vybrali pražské Holešovice?
Dajana: Do Holešovic jsme se nastěhovali už před šesti lety. Lokalitu jsme tehdy zvolili spíše náhodně, hledali jsme cokoli dostupného v blízkosti centra. Byt jsme tehdy zrekonstruovali podle našich představ, i když šlo o novostavbu, byl však příliš malý, a tak když jsme se rozhodli založit rodinu, museli jsme hledat větší.
Protože byt má vysoké stropy, majitelé si mohli dovolit podhledové osvětlení, které vždy působí elegantně a puristicky a přitom dodává dostatek potřebného světla. Zrcadlo v předsíni opticky zvětšuje prostor.
Hned jsme věděli, že chceme zůstat v Holešovicích, mají jedinečný genius loci, který jsme v jiných částech Prahy už nenašli. Široké ulice, zajímavé domy, industriální budovy a blízkost řeky, to vše dohromady dává tomuto místu neopakovatelné kouzlo.
Jaké byly vaše nároky na interiér nového bytu?
Petr: Zásadní bylo proměnit dispozici 2 + 1 na 3 + kk tak, aby byla plně funkční a praktická. Interiér byl už jenom další část návrhu. Volili jsme jednoduchost a čistotu tvarů i barevnou strohost. Pestrost do interiéru má vnést až samotné bydlení, doplňky a věci běžného užívání.
V interiéru převládá bílá barva, část kuchyně je však černá, aby vizuálně protáhla místnost. Kuchyň byla vyrobena na míru stejně jako velká knihovna s psacím stolem.
Dajana: Důležité pro nás bylo zakomponovat do interiéru dostatek odkládacích prostor a zachovat přitom co nejvíce volného místa, aby byt působil vzdušně. Chtěli jsme logické uspořádání místností a mysleli jsme na to, aby spolu jednotlivé místnosti „komunikovaly“, čehož jsme dosáhli pomocí průhledů mezi zdmi. Při maximální otevřenosti prostoru jsme se zároveň snažili zachovat možnost vytvoření intimních zón.
V jakém stavu jste byt koupili? Co vše bylo nutné řešit?
Petr: Byt byl v podstatě v původním stavu z roku 1953, kdy byl dům postaven. Bylo nutné měnit okna, kudy zatékalo, vytápění, nový rozvod plynu a akustickou izolaci zdi od sousedního bytu.
Příjemnou atmosféru staršího městského bytu umocňují zavěšené obrazy i francouzské okno lemované bílými záclonami z jemného materiálu, které propouštějí světlo a prostor nijak nezatěžují na rozdíl od těžkých závěsů.
Dajana: Byt skutečně vyžadoval zásadní rekonstrukci. Když ho viděli známí a rodina, od koupě nás dokonce zrazovali. My jsme si však od začátku dovedli představit, jak bude byt po úpravách vypadat, a dnes nelitujeme.
Jak jste při rekonstrukci a zařizování postupovali?
Petr: Nejprve jsme si na základě stávajícího půdorysu a našich představ udělali návrh, který jsme chvilku ladili (moc času nebylo), a ten jsme předložili stavební firmě, která nám rekonstruovala předchozí byt.
Textilní plochý polštář tvořící čelo postele byl pořízen zvlášť a připevněn na zeď. Jde o levné a zároveň efektivní řešení – na první pohled není patrné, že nejde o skutečnou součást postele, a ani na funkčnost to nemá vliv.
V průběhu pak došlo k drobným změnám, které jsme viděli jako nutné, až když byla rekonstrukce v běhu. Co se týká zařizování, to se realizovalo postupně po nastěhování, ale měli jsme o něm jasnou představu předem.
Udělali byste dnes něco jinak?
Petr: Možná bych si víc pohlídal práci některých dělníků.
Dětský pokoj má skutečně malou rozlohu, přesto se podařilo vyřešit ukládání tak, aby střed pokoje zůstal volný pro hru a další aktivity vyžadující prostor. Úložné prostory jsou součástí palandy a další jsou ve skříni naproti posteli.
Dajana: Měla jsem už tendence vymýšlet a kreslit nové dispoziční varianty, ale vždy jsem naštěstí dospěla k tomu, že stávající varianta je nejlepší. Jediná věc, kterou bych dnes udělala jinak, je podlaha v chodbě a hale. Zvolila bych spíš marmoleum místo dlažby, a to hlavně kvůli dětem. Je teplejší a měkčí při pádu.
Co byste poradili čtenářům, kteří se chystají rekonstruovat byt?
Dajana: Aby si vše dopředu dobře naplánovali. Ideální je poradit se s odborníkem, nechat si navrhnout dispozici a základní zařízení interiéru a být přitom otevřený novým netradičním nápadům. Jednoduše nebát se toho!