Článek
Projekt je dílem architekta Roberta Harveyho Oshatze, který se v maximální míře přizpůsobil představám a přáním svého klienta. Ten si jako milovník hudby přál, aby se dům stal součástí okolní přírody a zároveň, aby jím volně proudila hudba. Záměr se podařilo splnit prakticky do puntíku. Objekt svými křivkami podporuje šíření hudby dokonale a zvenčí navíc působí jako veliký kmen padlého stromu.
Architekt sladil dřevo a sklo jako dva ústřední materiály celé stavby.
Atypickému exteriéru odpovídá i atypický interiér. I jemu ovšem vévodí dřevo a sklo.
Svým uspořádáním a tvarem jako by se stavba až bránila zachycení na fotografii. Je velice náročné pouhým snímkem zprostředkovat, jak se vnitřní prostor neviditelně prolíná do vnějšího. Člověk musí domem sám procházet, aby na vlastní kůži pocítil jeho propojení s okolím. V nemalé míře k tomu přispívá všudypřítomné dřevo. Především strop spočívá na různě prohnutých a stočených trámech prostupujících velkoryse pojatou prosklenou stěnou, jež obklopuje hlavní obytné místnosti.
Ne náhodou mohou stropy rezidence svým tvarem připomínat stropy některých koncertních hal. Přáním zadavatele bylo kromě splynutí s přírodou i dobrá akustika interiéru.
Pokoj ve tvaru krátkého tubusu.
Nutnost stavět v prudkém kopci architekt geniálně proměnil v přednost. Část stavby vysunul nad svah, čímž se dostala na úroveň korun okolních stromů. Člověk má pak proto pocit, jako kdyby se procházel stromovým domem a ne klasickou stavbou pevně stojící na zemi.
Oregonská rezidence hýří neuvěřitelným množstvím křivek.
Vysunutím části stavby nad příkrý svah docílil architekt dojmu, jako by byl dům postaven v korunách okolních stromů an ne na pevné zemi.
