Téměř 140 let starý dům v australském Sydney prošel výrazným rozšířením, aniž by to bylo na první pohled znát

Původně dvoupodlažní dům v Sydney, s výhledem na přístav na jedné straně a na panorama města na straně druhé, byl zprvu postaven pro místního účetního. Architektem stavby z roku 1889 byl Walter Liberty Vernon, uznávaný autor, který za svou kariéru realizoval mnoho výrazných projektů ve městě. Asi nejvýznamnějším je Art Gallery of New South Wales – největší galerijní budova v celé Austrálii. Kromě ní byl také autorem hlavního nádraží v Sydney.

Není tak divu, že soukromá rezidence, kterou si vzali architekti z ateliéru Luigi Rosselli Architects pod křídla, nesměla přijít o své původní kouzlo.

Dům z 19. století měl až do 90. let minulého století to privilegium, že stál na rozsáhlém pozemku. To se ale změnilo následným prodejem většiny území ve prospěch výstavby řadových domů. Architekti tak stáli před rozhodnutím, jak dům podle přání současných majitelů rozšířit, aniž by byla ochuzena zbylá část zahrady. Nakonec se rozhodli zbourat novější přístavbu garáže, na jejímž místě vybudovali nové křídlo. To má ve výsledku čtyři podlaží – tři z nich jsou schována pod zemí.

V nadzemním podlaží se nachází nová kuchyně, jídelna a obývací pokoj. Tyto prostory jsou propojeny a volně na sebe navazují. Nad přízemím je pak už jen střešní zahrada, která má svým tvarem připomínat špičku ledovce. V podzemí se nachází zázemí, jehož vybavení by majitelům mohlo závidět nejedno wellness centrum: sauna, masážní místnost, lázně, posilovna, bazén i vinný sklípek. Pro správnou funkčnost všech místností zde nechybí ani technické zázemí a vodní nádrž pro bazén.

I na zahradě si dali architekti záležet. Estetickým záměrem bylo inspirovat se viktoriánskou zálibou v trávnících a pečlivě vymezených okrajích, doplněnou subtropickými rostlinami. Vnitřek domu byl interiérovou designérkou Romaine Alwillové uzpůsoben tak, aby se v pozdně viktoriánském domě vkusně mísily modernistické i klasické prvky.

V době, kdy Vernon dům navrhoval, se australská architektura postupně odkláněla od výrazně zdobné viktoriánské estetiky k čistšímu výrazu přelomu 19. a 20. století. Tomuto architektonickému stylu se říkalo styl královny Anny. Právě této přeměny se designérka ve svém návrhu citlivě držela.

Jedním z nejvýraznějších prvků domu je bezesporu podzemní bazén. Jeho nezvyklé umístění jej dělá tajemným, až mystickým místem. Návrh čerpal inspiraci z povahy místa – celá přístavba byla totiž vyhloubena do pískovce, typického pro severní pobřeží Sydney. Na své působivosti ale bazén získává díky parabolickým obloukům, které jsou nejen architektonicky výrazné, ale díky svému tvaru dokážou nést zatížení několika úrovní nad ním. A přirozené světlo? To se sem dostává světlíky vyříznutými do podlahy, umístěnými o dvě patra nad úrovní bazénu.