Článek
Který prvek v zelené oáze je rodinnou tutovkou?
Například správně umístěná lavička. Ideálně taková, se kterou lze hýbat a hledat si místo, kde je nám v danou chvíli nejlépe – třeba v příjemném stínu pod stromem, kam v létě nedosáhne slunce. Často opomíjeným základem je i pohodlná terasa, útulná, nezahlcená věcmi, velká tak akorát. Puberťákům se bez mobilu ven moc nechce.
Co je navnadí?
Myslím, že přírodní živly – oheň a voda. Právě ty v sobě nesou energii, kterou mládeži nenahradí sociální sítě, kino ani televize. Teplo otevřeného ohniště či možnost skočit do jezírka či bazénu a osvěžit se, to jsou vjemy, jež v online světě nezažijí. Podle mě je sázka na tyto aspekty trefou do černého. A samozřejmě nesmíme zapomínat ani na psa; i ten bývá silným důvodem, proč trávit čas venku.
A co pes a zahrada?
Jeho pořízení s ní úzce souvisí, právě zde se čtyřnohým mazlíkem děti i dospělí tráví společný čas. Pes je velký stmelovač. Má-li rodina vztah ke zvířatům a je ochotna se o ně postarat, jsem velkým zastáncem toho, pořídit psa dětem už v raném věku. Je to totiž ideální způsob, jak jim zprostředkovat hmatatelnou realitu, v dnešní digitální době tak nesmírně důležitou a zároveň fungující proti úzkostem či depresím.
Je nutné psovi zahradu přizpůsobit?
Její podoba samozřejmě závisí na konkrétním plemeni. Pokud temperamentní zvíře na záhoncích i jinde páchá škody, je to často důsledek špatného přístupu majitele. Lékem je psa pořádně a pravidelně venčit mimo zahradu. Pak je na ní šťastný, že nemusí být zavřený doma, hraje si s vámi, jen tak ležíte vedle sebe v trávě. Zahrada není náhrada za venčení; je-li tomu tak, na jejím stavu je to velmi rychle znát. Samozřejmě negativně.
Vraťme se k ohništi. Jak by mělo vypadat?
Ohnišť existuje celá řada typů. Za skutečně stmelující považuji takové, kolem kterého si pohodlně sedneme ze všech stran. Jednostranná ohniště umístěná někde v koutě jen pro atmosféru nejsou podle mého názoru to pravé – při komunikaci u ohně je důležité, abychom na sebe navzájem viděli.
Vyvýšené typy na stojánku jsou fajn do menších zahrad s omezeným prostorem a tam, kde potřebujeme ohniště snadno přesunout stranou. Osobně mám rád klasické varianty, jaké známe z táborů a trampských výprav. Jde v podstatě o pár kamenů a místo v zemi s celoročně připraveným dřevem, kam stačí přijít se sirkami v kapse a oheň jednoduše rozdělat. Pak už si jen sednu na špalek, křesílko, abych tam mohl strávit celý večer.
Ferdinand Leffler