Článek
Muriel Bakerová nikdy nepřestala toužit po výhledu do zeleně, i když už nemá sílu na pravidelné pletí či zalévání.
„Ve svém věku už nemohu zahradničit,“ přiznává v reportáži deníku The Sun. „Říkala jsem si, jak by bylo hezké mít na zdi zahradu, abych se mohla dívat ven a dívat se na zahradu, aniž bych musela zahradničit.“
Autorem muralu, jak se nástěnným malbám říká, je umělec Jon Minshull, který má na kontě tisíce maleb po celé Velké Británii i USA. Na fasádu domu vykouzlil stromy, růže, hrachory, malvy, na kůlu se v obraze usadil střízlík a na květinách se usadili otakárek s babočkou. Malba působí tak věrohodně, že si prý kolemjdoucí často musí sáhnout, jestli je to opravdu jen barva.
Muriel má z výsledku radost: „Mám zahradu, aniž bych musela plít nebo zalévat. Když vysvitne slunce, je to úplně nádherné.“
Radost pro celou komunitu
Murielin dům se okamžitě stal malou místní atrakcí. Lidé se zastavují, obdivují detaily a žasnou nad tím, jak realisticky malba působí. „Místní komunitě to přineslo spoustu radosti. Jezdí se na to podívat z daleka,“ říká seniorka.
Není to přitom jediná nástěnná malba, kterou Jon pro Muriel vytvořil. Už loni jí na samostatnou zeď namaloval výjev z farmy s farmářem dojícím krávu. Předlohou pro postavu farmáře byl přitom otec majitelky domu. „Dala jsem Jonathanovi fotku a on ji udělal na zeď v dojírně. Je to opravdu krásné,“ dodává Muriel.
Jak uvádí stanice BBC na svém webu, obě malby vyšly důchodkyni dohromady na 2000 liber (cca 55 tisíc korun), ale jak říká: „Stojí za to.“
Umění pro radost
Pro Jona Minshulla byla Muriel jednou z nejstarších klientek, pro které kdy pracoval. O to víc si práce vážil
„Protože má tak malou parcelu, chtěla jen hezkou zahradu a krásný výhled. Bylo úžasné vidět její tvář, když byla malba hotová,“ říká. „Přinášet lidem štěstí je důvod, proč dělám to, co dělám,“ vysvětluje v rozhovoru pro agenturu SWNS. Ostatně, jen v okolí Glastonbury vytvořil kolem tří desítek nástěnných maleb s nejrůznějšími motivy a výjevy.
Šťastná majitelka malované zahrady je ovšem nepochybně jednou z nejšťastnějších. Vždyť místo záhonků, k nimž se už nemůže sklánět, se dnes může denně kochat výhledem na venkovskou krajinu s pastvinami, loukami a lesy, na níž jako by se dívala z vlastní zahrady plné květin.
