Proměna vilky v libereckém Liebigově městečku

Architekt Schmeissner zasadil dům do středu parcely, tvarem připomínající kapku, a nechal jej téměř ze všech stran obkroužit komunikacemi, i za cenu menšího soukromí oproti ostatním domům v kolonii. To však pravděpodobně nevadilo, protože skromný čtvercový dům se stanovou střechou nebyl určen k okázalému bydlení, ale zřejmě k životu rodiny zahradníka či hlídače.

Jako elementární solitér působil dům klidně a vyváženě, než byl v 90. letech narušen nevhodnými úpravami a přístavbou garáže. Ta mu vzala zamýšlenou jednoduchost a symetrii a dům začal obrazně řečeno „kulhat“.

„Současní majitelé pochopili jedinečnost zdejší lokality i samotné stavby a souhlasili s návrhem vrátit domu jeho původní urbanistické a architektonické hodnoty. Znovu zdůraznit čtvercovou hmotu znamenalo především odstranit nepůvodní garáž. Dům byl však pro čtyřčlennou rodinu příliš malý a podkroví stísněné, proto bylo nutné jej rozšířit. Tentokrát citlivě a s respektem,“ říká Michaela Doležalová, architektka z ateliéru atakarchitekti.

Řešením se stala nízká přístavba, která symetricky navazuje na západní stranu původního domku. Její střecha naplno využívá celou šíři pozemku a jako rozpjaté křídlo se rozmachuje od plotu k plotu. Přes svou velkorysost nepůsobí rušivě, ale jako by k městečku patřila odjakživa. V popředí zůstává původní dům, který se tak znovu stává hlavním aktérem celého místa.

Pod severní částí střechy se ukrývá dřevěný box pro zahradní nástroje, jižní část u stávajícího vjezdu vytváří pod křídlem střechy kryté parkovací stání. Obytná část přístavby, situovaná uprostřed přímo za domem, je hmotově nenápadná a díky mírnému zkosení stěn z ulice téměř neviditelná.

Zahrada je novotvarem rozdělena na dva světy – přední část vizuálně propojenou se Svatoplukovou ulicí a intimní prostor za domem, který díky rozmachu křídla přístavby získává klid a soukromí. Přístup k domu i chodník kolem něj jsou vyloženy kamenem z místní žuly, terasa za domem pak modřínovými prkny.

Při návrhu úprav historické části domu byly znovu vyzdviženy jeho charakteristické rysy. Stanové střeše se vrátily původní bobrovky, špaletová okna byla pro svůj špatný stav nahrazena věrnými replikami a doplněna laťovými okenicemi, typickými pro Schmeissnerův rukopis. Neproporční vikýře s trojúhelníkovými okny ustoupily klidnějším, souměrnějším tvarům, které lépe odpovídají měřítku domu.

Na rozdíl od historizujícího tvarosloví původní části používá přístavba současný jazyk, tj. subtilní betonovou střešní desku porostlou zelení, velkorysé prosklení nebo dřevěné laťové obložení zahradního skladu. Ty ladí s lineární omítkou přístavby.

Před rekonstrukcí byl dům vnitřně přizpůsoben kancelářskému provozu. Nové uspořádání mu však vrací obytný charakter a proměňuje jej v plnohodnotný domov o dispozici 5+1.

Hlavní vstup v prvním nadzemním podlaží zůstal zachován. Schodišťová hala si ponechává svůj původní výraz hlavně díky zrenovovanému schodišti, je však jemně prodloužena a stává se přirozenou osou domu. Odtud se otevírají dveře do koupelny, technického zázemí, kuchyně i ložnice.

Kuchyně je nejen místem vaření, ale i křižovatkou každodenního života. Přes průchozí spíž propojuje dům s pracovnou a zároveň se spolu s ní po odstranění západní stěny plynule otevírá do hlavního obytného prostoru v přístavbě, který v sobě spojuje funkci jídelny a obývacího pokoje a nabízí výhledy do zahrady.

Dispozici podkroví definují vikýře a sloupky nesoucí vaznicovou soustavu stanové střechy. Prostor je rozdělen do tří částí, z nichž každá zasahuje do poloviny vikýře.

V severozápadní části se ukrývá koupelna, jihovýchodní a jihozápadní sektor patří dětským pokojům. U schodiště je soustředěno WC a malý sklad.