Článek
Kromě spousty pamětihodností, které Amsterdam nabízí, patří mezi nejfotografovanější stavby ve městě i uzounké domy tyčící se do výšky třeba i čtyř a pěti pater nad místními vodními kanály. Jejich trojúhelníkové štíty se střídají s rovně zakončenými průčelími a vytvářejí tak charakteristickou pitoreskní linii.
Každý z nich je uzounký, jako by se jich někdejší stavebníci snažili naměstnat po obvodu kanálů co nejvíce. Zaujme jistě i nečekané sladění barvy oken. Snad žádné nemá jinou než bílou. A jen málokteré krášlí v interiéru záclony…
Pro důvody takto neobvyklého stylu výstavby je třeba se vydat až do 17. století a také si připomenout geografickou polohu města. Amsterdam byl založen v kraji plném vodních toků a se spoustou bažinaté půdy okolo. Stavební plochy je tudíž na jeho území omezené množství.
A právě proto, v 17. a 18. století, kdy město zažívalo velký rozkvět, začalo platit nařízení, podle nějž se daň z nemovitostí vypočítávala nikoli ze zastavěné plochy, ale z šířky čelní fasády. Čím širší byla fasáda směřující do ulice, tím vyšší daň majitel platil. To stavitele tlačilo k tomu, aby své domy měli co nejužší.
V extrémních případech měl dům třeba šířku i jen jediného metru. Pokud to ale bylo možné, směrem od ulice se některé domy trochu rozšiřují.
Jak vysvětluje například nizozemský realitní web Cocq Makelaars, úzkou fasádu domů kompenzuje obvykle jejich hloubka a délka. Mnohé z nich jsou poměrně dlouhé a velice často i dosti vysoké, čtyři i pět podlaží.
Šířku čelní fasády pak museli staří architekti vykompenzovat i dalšími triky a úpravami, nejviditelnější jsou okna. Aby se do interiéru dostalo co nejvíce světla, zabírají okna značnou část plochy fasády. Všechna mají bílé rámy, což pomáhá se zvýšením světlosti interiéru.
Ze stejného důvodu obyvatelé často rezignovali i na soukromí a vzdali se závěsů nebo byť i jen záclon. Průchodu slunečních paprsků dovnitř domů nesmí stát v cestě nic.
Na spoustě domů lze vidět háky či rovnou kladky umístěné ve štítech. Nezřídka až dodnes slouží při stěhování.
A ještě jedné zajímavosti si pozorný návštěvník nizozemské metropole může všimnout. Dodnes je ve štítu těchto domů umístěný hák, nebo rovnou kladka. Není to ale proto, že by domy sloužily jako sklady. Je to kvůli stěhování! Větší nábytek nebylo možné v úzkém domě dopravit do vyšších poschodí. A tak si majitelé pomohli jinak. Zařízení do bytů dopravili venkem, skrz okna. A aby se při této dopravě nepoškodila fasáda, jsou tyto úzké domy často také mírně nakloněné dopředu.
A ještě jeden důvod se za náklonem amsterdamských domů skrývá. Jak připomíná web Expatica, mnoho tamějších budov je právě kvůli nestabilnímu podloží založeno na dlouhých dřevěných sloupech. Ty ale během věků na některých místech degradovaly, což mělo za následek, že se některé domy nahnuly dopředu, jiné do stran a doslova se opírají o své sousedy.
Čelní fasády domů jsou poseté okny. Musí vyrovnat nedostatek přísunu světla kvůli malé šířce staveb. Navíc, některé domy jsou i nepřehlédnutelně nakloněné. Za to mohou degradující základy v podobě dřevěných kůlů.
