Článek
Původní podoba bytu s užitnou plochou 300 m2 majitelům příliš nevyhovovala, a proto požádali architekty, aby jeho dispozice upravili a vytvořili tak otevřenější, funkčnější a pohodlnější společenskou zónu v minimalistickém duchu.
Výraznou roli v nové podobě bytu hrají sloupy v hlavní obytné zóně, které se staly jedním z určujících prvků interiéru. Jsou obloženy terakotou, která prostoru dodává teplý tón a zároveň posiluje skulpturální charakter celé kompozice. Sloupy tak nepůsobí jen konstrukčně, ale i esteticky – jako plnohodnotná součást designového jazyka bytu.
Klíčovým rysem návrhu jsou také velkorysé prosklené fasády. Právě díky nim mohli architekti nabídnout obyvatelům bytu výhledy do korun stromů, které budovu obklopují. A zase naopak, právě výhled do zeleně se pak stal určujícím hlediskem pro uspořádání celého bytu. Cílem bylo, aby se takto vizuálně zpřístupněná zeleň stala součástí každodenního života rodiny a zároveň vznikal dojem, že je vlastně přítomna přímo uvnitř bytu.
I proto architekti záměrně ponechali materiálovou a barevnou paletu střídmou. Základ tvoří světlé béžové tóny použité na stěnách a stropech, které vytvářejí klidné neutrální pozadí pro celý interiér. Barevné akcenty se objevují pouze v nábytku a dekorativních prvcích, ovšem i v těchto případech velmi decentně. Díky tomu vznikají jemné kontrasty, které zvýrazňují jednotlivé části prostoru, aniž by narušovaly jeho harmonii.
Důležitým organizačním prvkem společenské zóny je také knihovna s průchodem, která odděluje obývací pokoj od domácí kanceláře. Tento prvek je vložen do mezery mezi stěnu a jeden ze sloupů, přičemž je ponechán mírný odstup od konstrukce. Tím architekti udrželi zamýšlený charakter sloupu coby svébytného skulpturálního prvku a jeho vizuální nezávislost.
Výsledkem proměny bytu je prosvětlený, harmonicky propojený prostor s promyšleným vnitřním uspořádáním, kde se architektura, materiály a okolní krajina prolínají přirozeně a v poklidném rytmu.
