Nejlepší návrhy mrakodrapů budoucnosti jsou znovu tady. A opět je na co se dívat

Porotu zajímá především to, jak autoři ve svých návrzích řeší hlavní problémy současných měst, jimiž jsou přelidnění či nedostatečná ochrana životního prostředí. Vedle toho hodnotí, jakým způsobem se dají do současné architektury implementovat nové technologie a materiály či jakým způsobem budova do prostředí vizuálně zapadá.

Do letošního ročníku se přihlásilo na 149 projektů. Porota nakonec vybrala tři z nich, které se vyšplhaly na stupně vítězů. Několik dalších si vysloužilo čestné uznání.

První místo získal projekt Living Refuge (Živé útočiště). Název odkazuje na problém, že v hustě osídlených městských oblastech ubývá opylovačů (živočichové umožňující opylování rostlin a tedy přímo zemědělskou produkci). Projekt umístěný v centru města, které nikdy nespí, má ambici tento negativní trend zvrátit.

Čtvrť Manhattan, která je vystavena extrémní urbanizaci a škodlivým chemikáliím, by se tak stala útočištěm ekologické, vědecké a vzdělávací instituce. Vizuálně výrazný návrh pak stojí na třech hlavních strategiích: obnově habitatů, rozvoji vědeckého poznání a zvyšování povědomí veřejnosti.

Porotu zaujalo také využití moderních technologií, například 3D tisku, který umožňuje vytvořit unikátní fasádu domu, jež připomíná strukturu ztrouchnivělého dřeva, jež bývá v přírodě právě domovem spousty druhů hmyzu. Její složitá geometrie vytvoří ekologické kapsy, které jednak zadržují vlhkost, akumulují organickou hmotu a jednak zpomalují pohyb vzduchu. Díky své výšce by budova navíc vytvořila vhodné prostředí pro opylovače nad chemicky ošetřenou zemskou plochou města.

Budova by se mohla stát výzkumnou stanicí, sloužící k přímému pozorování druhů opylovačů. Infračervené kamery či jiná monitorovací zařízení, umístěná přímo ve fasádě domu, by mohly poskytnout ucelený pohled do světa těchto klíčových živočichů.

U druhého místa by mohly panovat otázky, zdali se o mrakodrap skutečně jedná. Projekt Microbiome Swarm Net (Mikrobiomová síť pro roj) totiž neroste do výšky, nýbrž pod úroveň země, respektive pod vodu. Čínské město Kanton, kde by jednou projekt mohl vzniknout, dlouhodobě bojuje s obrovským znečištěním Perlové řeky.

Největším problémem je v této části světa něco, co lidským okem není ani vidět – mikroplasty. Ty se volně pohybují ve vodě a unikají běžným filtračním systémům. Autoři projektu si tak položili otázku, zda může architektura fungovat jako živý organismus, vnímající, reagující a aktivně bojující s mikroplasty.

Výsledkem je třífázový systém, který funguje jako živý filtr. Vnější vrstva budovy svým vzhledem připomíná dračí šupiny – má tím odkazovat na jejich ochranou funkci i na čínskou lidovou kulturu. Šupiny přirozeně zpomalují tok řeky, vytváří víry a směřují částice dovnitř celého kolosu. Uvnitř se voda točí ve spirálových prstencích. Tím projekt napodobuje přirozené filtrační procesy a voda se v čisticím zařízení udrží po delší dobu.

Středobodem celého projektu je pak inteligentní bakteriální nanomřížka, která zachycuje procházející mikroplasty. Prostřednictvím degradačních bakterií jsou mikroplasty postupně rozkládány. Zajímavým prvkem tohoto procesu je jejich zeleno-modrá bioluminiscence, která vizuálně označuje zóny, kde architektura aktivně čistí vodu.

Beduínské komunity, známé svým kočovným stylem života a vyskytující se primárně v pouštních krajinách, v posledních letech ztrácí své tradice. Sezonní trasy, společné zastávky a přenosná obydlí nyní blokují pevné hranice různých států, soukromé vlastnictví a trvalá osídlení. Jak ale zamezit tomu, aby beduínská pohostinnost a řemesla nezanikla v důsledku narušených historických tras? Projekt The Return (Návrat) přišel s řešením, a vysloužil si tím třetí místo v soutěži.

Pokud se znovu označí kočovné cesty a lidé budou mít pevné body, kde se scházet, vyrostou na těchto místech dočasné stanové věže, které se dají sestavit a rozebrat bez použití těžkých strojů. Architektura věží vychází z tvaru tradičních beduínských stanů, které hrají v případném osídlení věže důležitou roli. Z centrálního jádra věže vycházejí nosné trámy, na které se následně upevňují platformy. Nad nimi už se pak může tyčit napnutá látka rodinného stanu různých velikostí. Tradice, kterou postupně vytlačuje současný svět, by tak mohla přežít po další generace.

Obdivuhodných projektů se v letošním ročníku sešlo mnoho a některé z nich si vysloužily čestná uznání poroty. Vy si je můžete prohlédnout v naší galerii. Ať už se jedná o komunitně zaměřenou výškovou budovu v Jižní Koreji, mrakodrap sahající od oceánu až po oběžnou dráhu, schraňující a recyklující vesmírný odpad, až po vertikální muzeum zachraňující památky z Benátek, všechny mají jedno společné: jsou to ambiciózní nápady, které možná jednou nastolí novou éru světové architektury.