Článek
Palác Colonnů je tvořen čtyřmi křídly a vyplňuje celý městský blok na úpatí Kvirinálu (jeden ze sedmi pahorků, na nichž leží Řím). Po vstupu se návštěvník ocitá v působivých interiérech, kde může obdivovat vysoké stropy zdobené freskami, nádherné mramorové podlahy, řady křišťálových lustrů a obrazy, jež patří mezi nejcennější v Římě. Velký sál měří úctyhodných 76 metrů a zdobí jej mimo jiné díla Guida Reniho.
Nejvíce obrazů je umístěno samozřejmě v části paláce s příhodným názvem Galerie. Palác, jenž rod Colonnů budoval od 14. do 16. století původně jako soukromou pevnost, je s tímto šlechtickým rodem po celou svou existenci úzce spjatý. Právě jeho obyvatelé určovali styl, v němž slavní umělci vytvářeli výtvarná díla, dekorace i nábytek určený pro zařízení jeho interiéru.
A tento přístup je v paláci cítit na každém kroku. Není to muzeum vytvořené kurátory pro návštěvníky, je to plnohodnotné rodinné sídlo, kde hrají nejdůležitější roli tradice a kontinuita.
Býval i sídlem papeže
Rodina Colonnů patří mezi nejmocnější šlechtické dynastie Říma. Kdysi byla součástí takzvané „černé šlechty“, která po roce 1870 zůstala věrná papeži, když italský stát převzal moc nad městem. Jejich historie je nerozlučně spojena s politikou i katolickou církví.
V paláci se tento odkaz odráží na každém kroku. V trůnním sále visí portrét Oddona Colonny, který se roku 1417 stal papežem Martinem V. a palác deset let používal jako papežské sídlo. Vystaveny jsou zde ceremoniální uniformy rodinných příslušníků – Gentlemanů Jeho Svatosti (laických pomocníků papeže a jeho papežské domácnosti). V paláci jsou rovněž k vidění rodové archiválie, obrazy a sbírky.
Interiér paláce je úchvatný.
Místo pro slavné okamžiky
Protože je palác stále obýván, vstup je přísně regulován. Do některých částí se veřejnost dostane jen po malých skupinkách ve vybrané hodiny některých dní v týdnu (páteční a sobotní dopoledne), jiné části jsou přístupné výhradně po předchozím objednání a další nejsou přístupné vůbec. Proto jsou záběry, jež přinesla agentura AP, velmi vzácné.
Rodina je ostatně výlučným investorem veškerých oprav a údržby paláce, a tak není divu, že si vše pečlivě hlídá. Občas však palác hostí výjimečné události. V roce 2005 to bylo například představení Životopisu Jana Pavla II. Před sedmi lety pak módní přehlídka s Annou Wintourovou a Donatellou Versace.
Ovšem nejvíce se širokému publiku nepochybně vryly interiéry paláce ze slavného filmu Prázdniny v Římě s Audrey Hepburnovou z roku 1952. Závěrečné scény z tiskové konference se točily ve Velkém sále Paláce Colonnů.
Zdi a stropy zdobí díla předních malířů.
Historie, která se zachovala díky odvaze
Jeden z nejsilnějších příběhů Paláce Colonnů se odehrál za druhé světové války. Princezna Isabella Colonnová - přestože si byla vědoma rizika zatčení Němci - nechala cenná umělecká díla přestěhovat do skrytého křídla paláce, jehož vchody byly následně zazděny.
Německé jednotky pak přišly sbírky zabavit, ale jejich úkryt nenašly. Rodinné dědictví tak přežilo díky jejímu osobnímu risku.
A palác dodnes nese i jiné jizvy historie: v jednom z mramorových schodišť je dodnes vidět dělová koule z francouzského ostřelování v roce 1849.
Zahrady s výhledem na Řím
I venkovní prostory stojí za pozornost. Zahrady na svahu Kvirinálu nabízejí pohledy na barokní fontány i vzdálenou kupoli svatého Petra.
Pomerančovníky, sochy, monumentální zeleň - to vše dokresluje atmosféru nádherného soukromého prostředí, které jen omezeně může navštívit i veřejnost. A tak se turisté nezřídka řadí u brány, ale jistotu, že se dostanou dovnitř, nemají.
Palác rodiny Colonnů tak zůstává především rodovým sídlem, jehož dveře jsou pro veřejnost otevřeny jen natolik, aby se jeho historie nevytratila z povědomí lidí.
