Maringotka jako způsob života

Pro malou dřevostavbu na ocelovém podvozku pozemek nehledali, spíš jen dlouho chodili kolem místa, které je přitahovalo. „Milujeme krajinu kolem Brna, zejména Medlánky. Tamní letiště má zvláštní atmosféru, která nám připomíná obrazy Kamila Lhotáka – otevřený prostor, obloha, pocit svobody a dobrodružství,“ popisuje Lucie Řehoříková.

Když se později naskytla možnost koupit úzký pás půdy v sadu, připadalo jim skoro přirozené ji využít. Důležitá pro ně nebyla ani tolik velikost pozemku jako jeho duch. Chtěli být mezi stromy, s výhledem do krajiny, v místě, kde člověk po příjezdu okamžitě zpomalí a začne vnímat svět kolem sebe trochu jinak.

Maringotka pro své obyvatele není módním trendem ani víkendovou atrakcí. „Je to způsob života, který je nám blízký,“ říká Lucie. „Můj muž je nakladatel a já celý život pracuji s lidmi, kulturou a příběhy. Máme tam knihy, hudbu, přírodu a čas. Vlastně jsme si nepořídili maringotku. Pořídili jsme si místo pro život.“

Zpočátku chtěli rodiče darovat svému synovi Mikulášovi útočiště, kde by mohl odpočívat, soustředit se a nabírat síly. Je totiž vrcholovým sportovcem. Zároveň mu tím měli v plánu předat určitou zkušenost – ukázat, že člověk ke spokojenosti nepotřebuje mnoho věcí.

Nakonec si maringotku s krásnou fasádou z přírodního modřínu zamilovali všichni. Stala se úkrytem před shonem všedních dní. Připomíná hodnoty, na které se běžně snadno zapomíná: zpomalení a přiblížení se přírodě. Lucii osobně na maringotce fascinuje i její symbolická rovina.

„Od mládí mě zajímají staré příběhy a mýty. Ve starých sumerských textech se objevuje obraz člověka jako poutníka plujícího na lodi životem. A maringotka mi někdy takovou loď připomíná. Není zakotvená v přepychu ani v hromadění věcí, ale nese člověka krajinou a časem. Je to takový náš malý koráb, na kterém spolu plujeme světem,“ zamýšlí se.

Rekonstruovat staré „cirkusové“ obydlí Řehoříkovi nechtěli, a tak vyhledali přímo výrobce. Měli přitom možnost podílet se na podobě interiéru a přizpůsobit ho svým potřebám.

Vnitřek s podlahovou plochou 16,3 m² je promyšlený do posledního detailu. Nechybí tu vestavěný nábytek, koupelna se sprchovým koutem, splachovací toaleta, prostorné lůžko, knihovna i pracovna. V plnohodnotné kuchyni vznikají jednoduchá jídla.

Dřevostavba na podvozku je navržena pro pobyt během celého roku. V zimě má své zvláštní kouzlo, zejména když venku sněží, uvnitř je teplo a člověk si může číst u šálku čaje.

„Často si říkáme, že v takto zařízené maringotce by mohla velmi spokojeně žít i rodina s jedním dítětem. Člověk rychle zjistí, že více prostoru automaticky neznamená více štěstí,“ dodává Lucie.

A co na maringotce postrádá? „Chybí mi možnost trávit v ní více času.“