Sbalit chatu a jet

Ráno otevře francouzské okno, vstoupí rovnou na dřevěnou terasu a s hrnkem kávy v ruce se dívá do krajiny, kde včera večer zakotvil. Ani nemyslí na to, že stojí na čtyřech kolech se státní poznávací značkou. Právě svoboda zaparkovat kdekoli v rekreační oblasti okouzlila majitele, který pro svou rodinu hledal útočiště, do něhož se budou stále rádi vracet.

„Interiér nás překvapil promyšleností úložných zón i komfortem, jaký nám poskytuje. Nabízí srovnatelné pohodlí s naším bytem na výrazně menší ploše, ale spojení s přírodou nám to bohatě kompenzuje,“ popisuje Michal Procházka soběstačnou verzi chatky zvanou Mobile Hut.

„Složitější situace pouze nastává, když s ní přijedeme na náš svažitý pozemek a musíme ji ustavit do roviny. To zabere nějaký čas a není to úplně jednoduché,“ přiznává s úsměvem.

Pobyty na necelých 18 m² prý navíc celou čtyřčlennou rodinu učí větší vzájemné toleranci.

Stavba má klasickou sedlovou střechu a dva komíny – jeden pro krbová kamna, druhý pro spalovací toaletu. Ta likviduje pevný odpad a odpařuje tekutý. Při pobytu čtyř lidí je to hrnek popela týdně. Spalovací proces se projevuje běžným kouřem jako z kamen, který odchází vysoko nad střechu.

„Fasádu tvoří elegantní hliník, jenž odkazuje na ikonické americké karavany. Stěny se skládají ze samonosných sendvičových panelů: zvenku je odolný hliníkový plášť, uvnitř hřejivý smrk a uprostřed nosná PUR pěna, která zároveň slouží jako skvělá izolace. Okenní otvory jsou součástí nosného pláště,“ vysvětluje Jakub Vlček, jeden z autorů mobilního objektu.

Rozměry respektují fakt, že jde o legální vozidlo určené pro provoz na silnicích. A tak je nižší než čtyři metry, na šířku nepřesahuje dva a půl metru. S délkou 5,6 metru a hmotností do 3,5 tuny ho utáhne silnější osobní auto a může s ním svištět rychlostí až 90 km/h.

V cíli vyklopíte dřevěnou terasu 2 × 2 metry, jejíž teleskopické nohy se přizpůsobí jakémukoli terénu. Stín zajistí rolovatelná plachta. Při odjezdu terasu zase zvednete, čímž bezpečně zaklopíte velká prosklená okna a zamčené obydlí jede dál.

V miniinteriéru je každý milimetr vymezeného místa promyšlen do absolutního detailu. „Navrhli jsme důmyslný systém vysouvacích kontejnerů, rozkládací postele a polohovacího nábytku. Místo pro věci naleznete i v opěradle gauče,“ popisuje Vlčkův kolega architekt Jan Gabriel. Díky variabilnímu polohování vestavěných prvků se zde pohodlně vyspí a nají až čtyři osoby.

Pokud zrovna nevaříte na plynovém sporáku, voní to tu smrkovým dřevem. Velkorysé prosklení pak stírá hranice mezi vnitřním komfortem a okolní divočinou. Jediné, co rodině při delších pobytech chybí, je pračka – to je však zanedbatelná daň za možnost mít ložnici pokaždé s jiným výhledem.

Mobilní stavba má propracované technické zázemí, díky němuž rodina majitelů nepotřebuje žádné inženýrské sítě. Solární panely na střeše, hi-tech baterie, výkonné filtry a integrované nádrže na pitnou a šedou vodu v podvozku umožňují fungovat v naprosto autonomním režimu až čtrnáct dní v kuse.

„Když k nám někdo přijede na návštěvu, je překvapený, co všechno uvnitř objeví. A pro nás je nesmírně příjemné, že se nás vůbec netýkají výpadky elektrické sítě,“ vypráví Michal Procházka.

Rodina se však musela naučit hospodařit s energií podle ročních období. Zatímco v létě solární panely generují obrovské přebytky, kterými lze ohřívat i užitkovou vodu, v zimě je slunce málo a fotovoltaika dává jen omezené množství energie. Přesto by neměnili. Levnější provoz oproti klasické stavbě, nulové papírování se stavebním úřadem a pocit, že se celý jejich svět vejde na jeden podvozek, za to zkrátka stojí.