Článek
Bílý dům s tmavě zelenými detaily a prejzovou střechou, postavený v roce 1934 ve čtvrti Jardim Europa, byl od začátku plánován tak, aby dobře sloužil potřebám rodinného života.
Usadil se v něm mladý pár s malou dcerou a po pár letech zde přivítal na svět dalšího potomka. Rodina tu strávila nejkrásnější chvíle svého života a není proto divu, že jí dům, byť jen pronajatý, přirostl k srdci. Nebyla to jen budova, byl to jejich domov.
Manželé se proto rozhodli dům koupit. Skutečný zlom ale nastal ve chvíli, kdy se jim naskytla možnost přikoupit i sousední pozemek. Spolu s jeho pořízením totiž přišla otázka: jak dům rozšířit, aniž by ztratil duši?
S touto výzvou se obrátili na architektonické studio Francisco Hue Arquitetura. Jejich zadání nebylo jednoduché – nemělo jít o klasickou rekonstrukci s přístavbou, ani o radikální přestavbu s rozšířením. Architekti měli dům „pochopit“ a s respektem modifikovat tak, aby pro rodinu získali trochu víc prostoru.
Studio se proto rozhodlo jít cestou, která ctila původního ducha a atmosféru objektu: architekti nechali zbourat jen to, co bylo opravdu nutné; nic neměnili „na sílu“. Místo toho pracovali s tím, co už existovalo. Původní dům zachovali v jeho nejvýraznějších rysech a zároveň jej otevřeli směrem k nově vzniklé zahradě.
A právě zahrada se stala klíčovým prvkem celé proměny. Na místě, kde dříve stála jiná rezidence, vznikl velkorysý venkovní prostor, jehož dominantou je bazén dlouhý 20 metrů a hluboký 4,5 metru. Nejde o dekorativní prvek, ale o plnohodnotné místo pro rodinné setkávání, plavání i potápění. Doplňuje ho sauna a další venkovní obytné zóny, které přirozeně rozšiřují život rodiny vně domu.
Výsledkem není obydlí, které by popíralo svou minulost. Naopak – Casa EPR dnes funguje jako organický celek, kde se staré a nové harmonicky prolíná. Architektura zde nepřebíjí příběh, naopak podtrhuje ho a vytváří prostor pro jeho pokračování.
