7 tipů, jak nakupovat hutní materiál

Při výběru hutního materiálu je dobré sledovat jeho jakost. Nejčastěji bývá na trhu hutní materiál s jakostí S235, která postačí pro většinu projektů, které si běžný člověk na své zahradě či domě vymyslí. Tyto výrobky jsou z dobře svařitelné a měkké ocele, jež je vhodná na další zpracování, jako jsou různé ohyby.

Výrobky s jakostí S355 jsou dražší a pro některé způsoby použití i vhodnější. Pro účely ohybů už ale tak vhodné nejsou, a tedy v tomto případě neplatí pravidlo „dražší je lepší“. Pokud prodejce jakost oceli neuvádí, je dobré se ujistit, ale v praxi to bude s nejvyšší pravděpodobností znamenat, že jde o nejrozšířenější, a tedy základní S235.

Někdy se kutilové snaží ušetřit při pořizování hutního materiálu tím, že volí menší tloušťku, než by bylo pro plánovaný účel vhodné. To se ale v některých případech nemusí vůbec vyplatit. Například jekl s tloušťkou stěny 1 či 2 mm se při svařování může snadno propálit, a svár tak nebude držet. „V tomto případě doporučujeme vzít buď tlustší materiál, nebo se obrátit na profesionální zámečnickou výrobu,“ radí Patrik Duda ze společnosti Atreon.

Stejně tak se nemusí vyplatit snaha ušetřit při výběru materiálu určeného k armování betonu. „K tomu je určena ocel, která je vyráběná specificky pro použití do betonu a má přesně ty vlastnosti, které má mít, třeba pohybovou pevnost a další. Kutilové by rozhodně neměli využívat jiné kovy. Z ekonomického pohledu jde navíc u této oceli o nejlepší volbu z hlediska poměru cena/kvalita. Používat například zbytky hliníku nebo čehokoliv jiného není dobrý nápad,“ doporučuje Pavel Louda ze společnosti Prefa Brno.

Při pořizování hutního materiálu lze snadno ušetřit už samotnou volbou obchodu. Tento sortiment se totiž vyrábí s délkou 6 m a více, což ale běžný kutil pokaždé nepotřebuje. Mnohdy se spokojí třeba jen se 3 m délky, nebo i jen jedním. Ne každý prodejce je však ochotný prodávat od výrobce dodané zboží po částech. Zákazník si pak v takovém případě odnáší zbytečné metry materiálu za zbytečně vysoké částky.

Spíše se proto vyplatí ověřit si ještě před návštěvou, zda prodejce bude ochoten dodat hutní materiál v požadovaném rozměru.

Málokdo v obchodě pořídí hutní materiál v těch rozměrech, které potřebuje. Obvykle jej musí ještě dále nařezat či nastříhat. A zde se opět spousta lidí snaží šetřit na nesprávném místě.

Většina kutilů má doma k dispozici pouze ruční nůžky na plech nebo flexu. S nimi ale větší plochy zejména silnějšího materiálu zvládnou rozdělit mnohdy jen se zbytečnými obtížemi a výsledek pak ani nemusí stát za to. Proto se obvykle vyplatí využít služby prodejce a nechat si rozdělit hutní materiál na finální velikost už v obchodě. Je to rychlejší a v neposlední řadě se takto zakoupený materiál i snadněji vejde do auta.

Mnoho kutilů si klade otázku, zda by si měl spíš pořídit jekl, nebo trubku, a jeho nejistota pramení z otázky, co má lepší nosné vlastnosti. Obecně platí, že jekl se po zatížení ohne snáze než trubka. Na druhou stranu je ovšem vždy nutné vycházet z konkrétního díla, pro něž je daný kus hutního materiálu určený. Například na obyčejný stolek či jinou podobnou konstrukci, která nebude příliš zatěžovaná, si lze vybrat čistě podle vkusu, protože z hlediska zátěže to bude jedno.

Hutní materiál jako kari sítě a roxory, jež jsou primárně určené k armování betonu, si v poslední době nacházejí oblibu u kutilů kvůli možnosti jejich alternativního použití.

Kari sítě jsou ve skutečnosti již hotové mříže a jako takové je lze v některých projektech uplatnit. Například při stavbě dřevníku nebo kotce pro psa. Majitel tak ušetří v porovnání s tím, kdyby jej vyráběl například z kulatin. Jinde zase může tlustší roxor nahradit madlo u zábradlí. Takové řešení je cenově zajímavé a díky žebrování získá zábradlí i zajímavý vzhled.

Při použití hutního materiálu na venkovní konstrukce je dobré zvážit jeho ošetření proti korozi. Nejdražší variantou je použití nerezu. Jinou možností je nechat si ocel žárově pozinkovat. To je však náročnější, protože obvykle bývá nutné zajet s materiálem do speciální zinkovny. A v ten okamžik se nabízí otázka, zda se vyplatí náklady na dopravu a samotné žárové pozinkování. Nejlevnější alternativu proto představuje antikorozní nátěr, což každý kutil zvládne pohodlně doma sám. Důležité je pak jen důkladně větrat, nebo pracovat na otevřeném prostranství kvůli výparům.

Rzi je třeba věnovat pozornost u hutního materiálu i v případě, že slouží „jen“ k armování betonu. Zde se sem tam nějaký ten kousek koroze na povrchu snese, ovšem větší plochy je třeba očistit pomocí ocelového kartáče. V žádném případě není rozumné k armování použít materiál zkorodovaný skrz na skrz, protože pak už nemá onu požadovanou pevnost.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Prodej hutního materiálu