Ilustrátorka Renáta Fučíková: Vánoční radost na talíři

Námět se zrodil spontánně na základě intenzivních zážitků s dnes již dvouletým psem Barrym. Tehdy byl ještě štěně a svou energií naplňoval celý dům. Přestože už je starší a celkem vychovaný pes, stále si moc rád hraje. Věřím proto, že pokud o Vánocích napadne sníh, s chutí se zapojí do podobných her, jaké jsem ztvárnila v nové kolekci.

Kromě Barryho jsou tu i vzpomínky na pejsky z mého mládí. Tentokrát jsem zkrátka myslela na milovníky psů, protože loni jsem upřednostnila chovatele koček a papoušků.

Různě je střídám, každé kolekci přísluší jiná doba - polovina 19. století, mezi válkami, začátek 20. století. V některých setech je to tak půl století nazpět, čas normalizace, kdy se rodiny semkly kolem svátečního stolu a alespoň doma si zazpívaly písně z vánočních bohoslužeb, které byly tehdy režimem zakázané anebo alespoň přísně sledované.

V některých kolekcích jsem tudíž ztvárnila čekání na příbuzné, vyhlížení andělů a Ježíška v modré prosincové noci.

Ano. Chci, aby motivy byly pestré a bavily co nejširší publikum. Na ozdobách a nádobách se objevují univerzální okamžiky, které si celý svět spojuje se středoevropskými Vánoci. Tyto vánoční sady se totiž vyvážejí do celého světa - i do Jižní Ameriky či na Dálný východ. Proto hledám ve vzpomínkách a v odlišných obdobích okamžiky, které se můžou přihodit snad v každé rodině. Jsem pozorovatelka a sběratelka událostí, mám kam sáhnout. V mé paměti je takový tajný archiv, z něhož vybírám a události například i zkombinuji.

Výjev z půlnoční mše. Nebo betlém s narozením Ježíška. Ale právě tyhle náboženské výjevy mám zakázané. Paradoxně se i v zemích bez křesťanské tradice ujal stromeček a obdarovávání, ale už ne to tajemství, posvátné očekávání nejen křesťanské, ale také třeba keltské vyčkávání na nové slunce. Možná to někdy prolomím a talíře nebudou pokryté obrázky dárků, vaření, dekorování, hrami a obdarováváním, ale jen slunovratovým tichem a rozjímáním.

Tak to asi ne. Cítím, že si všichni spojujeme Vánoce s nějakým romantickým ideálem klidu a harmonie, taky se vzpomínkami na svátky našeho dětství. Věřím, že v mnoha rodinách je to opravdu jeden z mála okamžiků, kdy si všichni alespoň na chvíli společně povídají či něco hrají kolem velkého stolu. Takovou chvíli by neměly kazit svítící obrazovky.

Do některých kolekcí se mi podařilo vklínit kromě ní i trochu humoru. Kupříkladu loňská řada se týkala vánoční výzdoby -lehce zoufalé rozmotávání dlouhého řetězu s elektrickými svíčkami, zlobivé domácí zvířectvo, andulky ozobávající ozdoby, kočky radující se z pokáceného stromku.

To se nedá přesně spočítat. Některé okrasy jsou drobounké a obrázek malý jako knoflík. A pak jsou kresby rozměrné - třeba návrhy na ubrousky a na krabice pro cukroví. Celou kolekci kreslím zhruba tři měsíce - a bohužel ne v zimě, ale na konci léta, protože proces přípravy a výroby je dlouhý a mluví do něj spousta lidí. Teď jsem odevzdala kompletní návrhy na rok 2027. A celé je to přísně tajné, protože i v tomhle oboru existuje něco jako průmyslová špionáž.

Naopak. Některé misky a talíře navrhuji dokonce jako odměnu pro malé jedlíky, když se projí cukrovím nebo chlebíčky až na svůj očekávaný obrázek. Bylo by mi ctí, kdyby si dnešní děti pamatovaly moje dekory jako jednu z klíčových vánočních vzpomínek.