Designérka Pavla Vachunová: Porcelán je princezna s rozmary

Trochu to vysvětlím… Studovala jsem v Brně střední průmyslovou školu textilní. Technický obor, který mi nepřirostl k srdci, a já tam byla docela nešťastná.

Ve volném čase jsem chodila do keramického kroužku a hlína mě naprosto uhranula. Moc mě bavilo tvořit rukama a modelovat hmotu. Rozhodla jsem se, že chci jít touto tvůrčí cestou a že pro to udělám všechno! Tímto materiálem jsem byla přímo posedlá…

Ano, ale keramika nebo porcelán? Je mi jedno, s čím tvořím. Oba materiály jsou krásné a jedinečné na umělecké zpracování. Důležité bylo, že jsem se dostala na UMPRUM v Praze do ateliéru keramiky a porcelánu. A mohla se zdokonalovat.

Na vysoké škole jsem logicky zjistila, že mám v „práci s porcelánem“ tvůrčí mezery, ale postupně ho zvládala více a více. A zamilovala se do něho.

Název jsem vymyslela společně se spolužačkami z UMPRUM. Původně jsme byly v týmu tři holky, nyní ateliér už vedu sama. Vrátila jsem se do rodného kraje, Horňácka - moravského Slovácka, kopcovitého pomezí Česka a Slovenska. Tady spokojeně tvořím a žiji se svojí rodinou.

Ale k vaší otázce. Tyformy vnímejte jako hru se slovy. Forma je tvůrce porcelánu. Forma je i základ všeho. Nebo může znamenat slovní hříčku z angličtiny: ty for my…

Porcelán je princezna s rozmary. Od začátku s ním musíte pracovat naprosto přesně. Jinak se „naštve a trucuje“. Naučil mě díky tomu velké disciplíně a pokoře.

Stane se, že po měsících dřiny výrobek nevyjde, jak si přejete. A musíte začít znovu. Porcelán je složitý a náročný parťák, ale zároveň krásný, až andělský.

Přiznám se, že všechny. Nesmíte udělat chybu, protože většinou už nejde napravit.

U velkých porcelánových plastik zažívám docela stres, když se vylívají z forem. Je to i fyzicky náročné, práci nezvládne jeden člověk.

Bohužel se může cokoliv pokazit i v peci. Nebo se mi stane, že vyndám výrobek z formy o něco dříve a teprve po výpalu zjistím chybu.

Materiál se navíc v procesu zmenšuje až o 14 %. I s tím musí výtvarník počítat. Ke krásné porcelánové váze je zkrátka dlouhá cesta. Ale i přes úskalí svoji práci miluji.

Pro inspiraci a pohlazení na duši mi stačí procházet se naším starým sadem. Když rozkvete a vítr sfoukává okvětní lístky, je to nádhera. A ta vůně!

Nápady ke mně jdou tak nějak samy. Skládají se a hezky krystalizují. Stává se, že ve mně zrají i dvě věci najednou.

Cukrářská kolekce útočí na smysly a fantazii, má trochu očarovat a vtáhnout do ženského světa. Tvarově vázy připomínají barokní až rokokové zátiší.

Vázy v souboru Relikvie jsou úplně jiné. Takové moje vzpomínky na dětství, zapomenuté krabičky a tajemné zásuvky. Kolekce vyrostla z „drobností“, které máte rádi a je vám s nimi dobře.

Charakter těmto vázám dodává ruční rytí přes zlatou nebo platinovou vrstvu. Různá síla materiálu jim pak nabízí rozmanitý průsvit. Vázy v prostoru jakoby světélkují, mají až magickou podobu.

Můj kraj do mě zakořenil hodně hluboko. Nemusí to být vidět na první dobrou, ale určitě z něj podvědomě čerpám.

Mikroregion Horňácko láká návštěvníky spíše zdejším folklorem, ale mě oslovuje krásná starobylá krajina. Dlouhé táhlé louky jsou plné vzácných rostlin a bylin. Na nich majestátně stojí staré duby jako solitérní strážci kraje. V této mystické krajině je radost tvořit.

Nasbírám květiny a byliny z luk a v ateliéru je po malých vrstvách „obaluji“ v porcelánu. „Sošky“ vznikají nanášením jemných vrstev porcelánu přímo na živou květinu či květ.

Po jejich naglazování a vypálení zůstává uprostřed porcelánové skořepiny pouze zbylý popel. Z těchto zpopelněných květin pak lze tvořit šperky, sošky, objekty, instalace.

Souhlasím, do šperků z porcelánu se musí člověk zamilovat. Je dobré si je prohlédnout naživo a doslova osahat. Jsou extravagantní, i když…

Pamatuji si na jednu velice krásnou a elegantní babičku, bylo jí snad 90 let. Koupila si ode mě ohromný porcelánový prsten. Ptala jsem se jí, pro koho je to dárek?

Odpověděla, že si chce sama udělat radost. Prsten zamýšlela nosit do divadla k černým jednoduchým šatům. Takže na věku vůbec nezáleží. Chce to odvahu a jistou otevřenost…

V Praze jich bylo mnoho, ale na Horňácku probíhá z kapacitních důvodů minimum.

Oblíbené ale jsou. Lidé touží tvořit, být kreativní, osahat si zajímavý materiál. Společně se učíme dělat formy pro základ lití, modelovat porcelán a dekorovat.

Chystám „kočkoodolné“ pítko pro ptáčky. Moc se na něj těším a doufám, že do léta stihnu alespoň prototyp na naši zahradu.

Nedávno jsem vytvořila keramický objekt s názvem Vejce. Brzy odjede do jižních Čech, na výstavu do krásných zahrad.