Článek
Obnova dřevěného kostela sv. archanděla Michaela, památky lidového stavitelství z 18. století, která v zahradě Kinských v Praze 5 vyhořela 28. října 2020, vyjde přibližně na 47 milionů korun a má být dokončena zhruba za rok.
„Snažíme se použít maximum původního materiálu, aby alespoň šedesát procent zůstalo zachováno,“ řekl na místě památkový tesař Jiří Zdislav Jankovský. Když se spolu s kolegy pustili do základů, zjistili, že požár vlastně přišel v pravou chvíli.
„Ukázalo se, že dřevěná stavba stála na pěkné hnilobě. Trámy, které nesly věž, byly silně pronesené a poškozené. Kdyby kostel nevyhořel, do deseti let by věž shodil vítr,“ popisuje. Na místě nejprve vyrostla složitá konstrukce z lešení, do které tesaři vkládali jednotlivé části stavby jako do poliček.
„Základy, které byly shnilé, jsme si sestavili na naší improvizované tesárně výš v kopci. Tam jsme vše vyřezali, sesadili, rozebrali, svezli dolů a tady zase složili,“ vysvětluje. V těchto dnech vzniká pod konstrukcí chráněné před deštěm modrou plachtou klenba, která bude patřit do středové části objektu.
Roubená konstrukce vzniká bez jediného kovového spoje. „Nepomáháme si ani kovářskými hřebíčky. Všechno je jenom dřevo, týbly – dubové kolíky, a trochu lepidla.“ Aby se nové části přirozeně začlenily mezi původní, používají tesaři přírodní patinování: kombinaci vody, železných pilin a octa. „Z dubu tak vytáhneme taniny a dřevo přirozeně zčerná. Snažíme se o naprosté minimum novot,“ vysvětluje.
Při manipulaci s těžkými trámy pomáhají jednoduché pomůcky. „Traverzy, takzvané kočky a řetězové hupcuky. Jednotlivé klacky mají přece jen kolem pěti set kilo, ty spodní i přes osm set,“ podotýká Jankovský s úsměvem.
Používají výhradně dub
Na kostelík přivezený kdysi v rozloženém stavu z Podkarpatské Rusi používají výhradně dub, většina pochází z pražských lesů. Ty největší kusy, dlouhé devět metrů a silné přes čtyřicet centimetrů, přivezli z Nového Bydžova. „V minulosti jsme ale dělali i s klacky dlouhými patnáct metrů – každý vážil skoro dvě tuny,“ vzpomíná na opravy pražského chrámu Panny Marie Sněžné.
Za svou kariéru totiž Jankovský prošel stovkami památek. Od Pražského hradu přes Karlštejn až po Staroměstský jez. Jen na Hradě vzpomíná na více než třicet realizací. Se stejnou partou, která teď staví pod Petřínem, pracoval třeba i na ručně sekaném mlýnu ve skanzenu ve Strážnici.
Jankovský zná historii pražských staveb doslova po letokruzích. „Všude, kde byly peníze – u panovníka, šlechty nebo církve – se používalo dřevo ze Šumavy. Rostlo v nadmořských výškách nad 750 metrů, takže bylo hustší a pevnější. Proto se krovy ze 14. století zachovaly do dneška,“ vysvětluje.
Při opravách starých klášterů narazil i na dřevo z roku 1328, které vypadalo, jako by bylo čerstvě opracované. Tajemství spočívalo v tom, že dřevo kdysi dopravovali do Prahy po vodě. „Do roku 1926 bylo možné používat na konstrukce jen plavené dřevo – mělo prokazatelně lepší mechanické vlastnosti,“ tvrdí.
Aby nyní co nejvíc napodobili proces plavení, nechávají tesaři některé prvky ležet ve vodě. „Živá voda byla proudná – ta, po které se dřevo plavilo. Mrtvá voda byla ta stojatá v rybníku. Z takového dřeva se dělaly prvky, které měly odolávat vlhkosti,“ popisuje.
Kácení podle lunárních fází
Dřevo si tesaři vybírají sami – a často ho sami i kácí. Není to však možné kdykoliv. „Kácíme podle lunárních fází, když se Měsíc blíží k novu. Dřevo má tehdy méně mízy, takže méně praská a nekroutí se. Tak to dělali naši dědkové,“ pokračuje Jankovský.
Kvalitní dřevo se dá podle Jankovského kácet jen v několika týdnech během zimy, v podstatě jsou jen tři: prosinec, leden a únor, vždy před novem. Tato praxe se podle něj dodnes dodržuje hlavně v Rakousku a Německu, kde se „měsíční dřevo“ prodává i s uvedením data těžby.
Památkáři dnes usilují o to, aby byla po dokončení kostelíka vyrobena i kopie původního mobiliáře.
„Původní vybavení interiérů je dnes v národopisném oddělení Národního muzea. Doufám, že po dokončení obnovy se podaří zajistit zázemí pro návštěvnický provoz a tato ukrajinská cerkev, jak se říká pravoslavnému kostelu, se stane oblíbeným prohlídkovým místem,“ dodal Ondřej Šefců z Národního památkového ústavu, který na stavbě zajišťuje odborný dohled.
Součástí obnovy bude také uložení pamětní schránky v podobě válce o výšce 34 centimetrů, která byla prezentovaná pár dní před pětiletým výročím od vyhoření. Vloženy do ní budou dobové dokumenty, plány stavby, nové platné mince i jeden výtisk deníku Právo.
