Do Slunečních lázní a Vodoléčebného ústavu v Luhačovicích se vrátil Jurkovičův styl v celé kráse

Historický soubor budov, vytvořený na počátku minulého století, sloužil až do roku 2012 k léčebným procedurám. Následně se vyprázdnil a chátral. V uplynulých třech letech však areál zahrnující Sluneční lázně a Vodoléčebný ústav prošel postupnou rekonstrukcí.

Lázeňské budovy jsou chráněné kulturní památky, a tak zachování původních prvků bylo při rekonstrukci stěžejní. „Chceme obnovovat původní statky, které nám tady zanechali naši předkové, aby dále sloužily nejen komerčním účelům. Například hotel Jurkovičův dům jsme v roce 2002 přestavěli do původní podoby. Obdobně i většina dalších rekonstrukcí probíhala tak, že jsme se snažili na maximum udržet historický genius loci těchto objektů. Zároveň jsme chtěli, aby vše probíhalo v souladu s památkovou péčí, a přitom jsme vnesli nové funkční prvky,“ popisuje záměr investora ředitel společnosti Lázně Luhačovice Jiří Dědek.

Aby však mohla krása původní podoby budov vyniknout, museli architekti nejprve odstranit četné dobové „nánosy“ a napravit necitlivé zásahy, jimiž stavby v minulosti prošly. Architekt Petr Všetečka k tomu říká: „Z mého pohledu je zajímavá předprojektová fáze, kdy musíme stavbu dobře poznat. Nejde jen o stavebně technická hlediska, ale také o přečtení záměru tvůrců původního díla.“ Cílem podle něj bylo „znovu zviditelnit rukopis“ architekta původní podoby lázní Dušana Jurkoviče.

„Celý projekt byl připraven a realizován pod bedlivým dohledem památkářů,“ vysvětluje Hana Felcmanová, ředitelka části komplexu zvaného Sluneční lázně, a dodává, že právě její obnova byla nejnáročnější.

Mezi nejčerstvěji rekonstruované oddíly luhačovického areálu patří rovněž Vodoléčebný ústav. I ten architekti opatrně zbavili mladších přestaveb a uvedli do původní podoby z roku 1902. Jediným výraznějším moderním doplňkem je podzemní přístavba zázemí.

Hezkým nápadem je instalovaná výstava věnovaná tématu vodoléčby a její historii. „Snahou bylo se co nejvíce přiblížit originálu z dochovaných fotografií,“ uvádí Felcmanová, jakým požadavkům měli architekti vyhovět.

Návštěvníci tak mohou obdivovat dva ochlazovací bazénky a vany pro procedury, které se zachovaly v původní podobě. V rámci expozice je nově i kino, kde návštěvníci mohou zhlédnout historické pohlednice a poslechnout si dobové vzkazy.

Během příprav rekonstrukce se objevily i artefakty a pozůstatky z původních staveb, například odkaz na původní mlýn, na jehož místě byl vodoléčebný ústav postaven. „Víme například, jak byl mlýn z roku 1710 velký a kudy tímto prostorem protékala voda z náhonu přes mlýnské kolo do strouhy,“ doplňuje architekt Všetečka.

Pro připomenutí mlýna byl v rámci výstavy vytvořen symbolický potůček a spatřit lze dokonce i původní zdivo z mlýna s nápisy. Expozice se navíc věnuje životu a dílu nejen Dušana Jurkoviče, ale i hudebního skladatele Leoše Janáčka, jenž býval v Luhačovicích pravidelným hostem.

Dominantou interiéru Vodoléčebného ústavu je bezesporu prostor zvaný Odpočívárna. Tato převýšená hala s pohodlnými lavicemi sloužila k setkávání lázeňské společnosti. Její architektonické provedení odkazuje na Jurkovičovu zálibu v britských „cottages“, tedy venkovských domech a chalupách, které se obvykle vyznačují útulným a neformálním stylem s nádechem romantiky a nostalgie.

Proto i zařízení Odpočívárny je prosté, s dvojicí dřevěných sloupů, které se rozvětvují do prostorových hlavic, naznačujících růst či stylizovaný květ. „Fascinovala mě Jurkovičova práce s hrázděním, které na objektu vodoléčby proměnil v jeden velký ornament. Věděl jsem, že léty poničený prostor Odpočívárny patřil k jeho nejlepším interiérům, a proto bylo jeho obnovení výzvou,“ upřesňuje architekt.

Současný nábytek z modřínového dřeva je zhotoven podle dobových černobílých fotografií.

Odpočívárna prošla v minulosti řadou úprav, včetně změny na pánskou šatnu a přetření celého interiéru bílou barvou. V rámci rekonstrukce tyto pozdější přístavby zmizely a Jurkovičovo schodiště i barevnost prostoru jsou opět takové jako na počátku minulého století. Při obnově restaurátoři vycházeli z dobových fotografií a vyobrazení, ale také z analýzy zbytků starších barevných úprav a literatury.

Druhé podlaží Vodoléčebného ústavu původně tvořily obytné prostory, nově je zde zařízený byt, v němž lze obdivovat dva autentické soubory nábytku vytvořené Dušanem Jurkovičem – obývací pokoj z modřínového dřeva (kolem 1905) a ložnici z dubového dřeva (kolem 1901), které ukazují vývoj Jurkovičovy tvorby. Na stěnách tří pokojů byla nalezena a obnovena původní secesní květinová výmalba. Byt je věnován Leoši Janáčkovi, jenž v Jurkovičových stavbách během svých návštěv lázní rovněž pobýval.

Jižní stranu areálu luhačovických lázní tvoří Říční a sluneční lázně, upravené k relaxaci a doteku proudící vody. U nově vzniklého venkovního průchozího biotopu zůstaly zachovány původní Jurkovičovy dřevěné převlékací kabinky. Voda v biotopu dosahuje po kotníky, což umožňuje návštěvníkům brouzdat po kamínkovém dně. Původní bazén se tak stal interaktivní součástí relaxační zóny s lavičkami. Na nádvoří vedle biotopu se za příznivého počasí cvičí tradiční luhačovická vzduchoplavba, což je obnovené zdravotní cvičení využívající pádlo jako oporu těla.

Architekti při obnově areálu kladli důraz na udržitelnost. Spočívá v maximálním využití původních materiálů. Ať již jde o sejmuté střešní tašky, vybourané cihly, kameny, nebo podlahová prkna, vše nechali roztřídit, vyčistit a použít znovu.

„Tam, kde to bylo účelné a technicky možné, byly obvodové zdi doplněny vnitřním zateplením pomocí kalciumsilikátu pro zlepšení tepelněizolační funkce,“ upřesňuje architekt Všetečka. „Šetrné je také provozní řešení: vnitřní prostředí je všude bez klimatizace, ke stínění využívá textilií v oknech a přesahů střech, k ochlazení pak zahloubení nových částí do terénu. Minimalizováno je umělé osvětlení. Skleník není vytápěn, ale pouze temperován. Objem říční vody v bazénu je zmenšen a voda je cirkulována s ohledem na minimální filtraci,“ uzavírá.