Další past na důvěřivé: Dodatečná hliníková obložka dřevěné okno nezachrání, vše jen prodraží

Na první pohled vše vypadá velice seriózně. Pracovníci firmy navštíví klienta, ujistí ho, že jeho třeba i 30 let stará okna jsou ve skutečnosti v pořádku, stačí jen přetřít rámy novou lazurou a nejlepší bude, když jim ještě prodlouží životnost tzv. „ohliníkováním“. Tedy nalepením hliníkových komponentů na rámy oken, které je tak prý ochrání na mnoho dalších let a nebudou vyžadovat žádnou další péči. Některé firmy dokonce vytvoří pro svého klienta vizualizaci, aby si mohl lépe představit, jak jeho okna budou po takovém zákroku vypadat.

Před takovým zákrokem ovšem výrobci dřevěných a dřevohliníkových oken důrazně varují. „Dodatečné opláštění dřevěných oken se může jevit jako ideální řešení pro ty, kdo se z různých důvodů nechtějí pouštět do jejich výměny. Zestárlé dřevo se na první pohled schová pod hliníkovou obložku, která má chránit před působením povětrnostních vlivů. Jenže ve skutečnosti se tím dřevo v podstatě zakonzervuje ve stavu, v jakém bylo v okamžiku opláštění. Případné degenerativní procesy pak dále probíhají skrytě pod povrchem,“ upozorňuje Milena Tomčíková ze společnosti Vekra.

A to je právě problém. Mnoho starých oken s dřevěnými rámy může na první pohled vypadat v pořádku s tím, že na nich prostě jen oprýskala barva. Jenomže oprýskaná barva může být ve skutečnosti tím nejmenším problémem. Bez odborného posouzení nelze totiž zaručit, že někde pod povrchem nebo ve skrytých detailech dřevěného rámu nezačala už bujet hniloba či plíseň. Stačí jen malé ložisko a je tu problém.

„Dodatečná hliníková obložka se obvykle po obvodu utěsňuje silikonem a nemá tedy efektivně vyřešené odvětrání. Po její instalaci je odvod vlhkosti ze dřeva výrazně omezený. Vzniká tím ideální prostředí pro bujení plísní a hniloby a může to vést i k nenávratným tvarovým změnám oken a degradaci jejich vlastností,“ popisuje Tomáš Sysel, představitel nezávislého Institutu zdravého bydlení (IZB), jak hliníková obložka vytvoří pro plísně a houby v podstatě chráněný prostor.

Klienti by se neměli nechat uchlácholit poznámkami o tom, že spojení hliníku a dřeva je to samé, jako kdyby si od výrobce koupili dřevohliníková okna. Ono to totiž to samé v žádném případě není. Profesionálně vyráběná dřevohliníková okna totiž rozhodně nevznikají tím, že se dřevěný rám pokryje hliníkovým pláštěm.

„Pouze systémovým zpracováním těchto materiálů lze dosáhnout oken, která si berou ty nejlepší vlastnosti obou z nich,“ objasňuje Miroslav Stach z ateliéru boq architekti a dále doplňuje, proč s nimi architekti rádi pracují: „Lze s nimi vytvářet osobitá architektonická řešení, jako jsou elegantní velkoformátové sestavy, posuvné stěny nebo rohová okna bez opěrného sloupku. Exteriérový hliník dodává stavbě atraktivní kovový vzhled okenních prvků, který se díky barevné variabilitě snadno přizpůsobí stylu domu, zatímco dřevo vnáší do interiéru přírodní estetiku, vysokou pevnost a výbornou izolaci tepla.“

Údajné vylepšení tepelně izolačních vlastností starých oken je pak další argument, který zmíněné firmy snášejí před své klienty. I to ovšem seriózní odborníci odmítají. „Hliníkový plášť funguje v podstatě jako fyzická bariéra chránící dřevěný profil před působením vnějších vlivů, ale na tepelněizolační vlastnosti má minimální účinek. Ty jsou totiž dány oknem jako celkem. Záleží například na použitém zasklení a na detailech v jeho zpracování a uložení v rámu. Dnes je pro okna standardem trojsklo, které teplo izoluje efektivněji než dříve běžné dvojsklo a navíc eliminuje riziko rosení skla,“ upozorňuje projektant Michal Urban.

Už výše zmíněné argumenty by měly rozumného spotřebitele od polovičatých zásahů na oknech místo jejich regulérní výměny odradit. Závěrem však přidejme ještě jeden zásadní argument. Pokud jsou v domě už dvacet nebo snad i více let stará okna, znamená to, že byla nainstalovaná podle stejně starých postupů a norem. Ty se ale dávno změnily a modernizovaly. Nebývá výjimkou, že kolem takto starých oken do interiéru v zimě proudí spousta studeného vzduchu.

Proto je nezbytná jejich kompletní výměna a instalace podle nejnovějších standardů a norem, tedy s dostatečně utěsněnou spojovací spárou, eventuálně s napojovací začišťovací lištou zajišťující plně funkční přechod mezi oknem a zateplením apod.