Byt funguje jako openspace. Lze jej ale rozdělit posuvnými dveřmi

Zamýšlený středový prostor postrádal přirozené světlo a ani otevřením do okolních místností by nezískal dostatečné osvětlení. A tak se architektka Kateřina Horych vydala zcela opačnou cestou.

Téměř všechny původní příčky nechala zbourat a v centrální části dispozice vybudovala koupelnu a dětskou šatnu. Kolem jádra se větví jednotlivé denní zóny. Hlavní obytný prostor s kuchyní, pracovna, dětské pokoje.

Celý domov tak může fungovat dohromady jako jeden velký open space anebo je možné jej podle nálady rozdělovat posuvnými dveřmi na jednotlivé menší místnosti. Byt se tak může proměňovat i v čase a podle aktuálních potřeb rodiny.

Jedinou zcela samostatnou místností v bytě je ložnice – kompaktní spací box s atypicky velkou postelí o rozměrech 2,8 × 2,1 metru. Pohodlně se na ní vyspí nejen oba rodiče, ale i jejich malé děti – všichni pohromadě, v jednom měkkém hnízdě, které vzniklo přesně podle rytmu a potřeb jejich každodenního života.

Tématem nosných konstrukcí je odhalení jejich materiality. Nosné zdi nechala architektka očistit až na cihlu, která je přiznána bez omítky, pouze opatřena bílým nátěrem. Původní betonové průvlaky nechala také odhalit až na konstrukční beton, jen kvůli nedostatečně zapraveným a požárně nevyhovujícím odhaleným ocelovým výztužím bylo nutné průvlaky upravit a natáhnout novou, světle šedou cementovou stěrku.

Nové příčky jsou pojaty spíše jako vestavěný nábytek než tradiční stavební elementy – lehké, funkční, s obkladem ze světlé březové dýhy, který do interiéru vnáší teplý a přívětivý tón. Toto řešení zvolila architektka záměrně: dýha je odolnější a praktičtější volbou pro nejvíce namáhané plochy v okolí centrálního jádra, kde by klasická omítka rychle ztrácela na kvalitě.

Neopomněla ani ty nejmenší obyvatele – do jedněch dveří šatny je diskrétně integrován průchod pro kočky, jenž spojuje praktičnost s hravostí.

Jádro samotné nechala prosvětlit skleněnými světlíky v úrovni betonových překladů, které do středu dispozice propouštějí přirozené světlo. Doplňuje je otevíratelné okno mezi koupelnou a kuchyní, jež nejen propojuje prostor vizuálně, ale umožňuje i jeho účinné a přirozené provětrání.

Tématem atypového nábytku jsou křivky podporující přirozené plynutí otevřeného prostoru. Lokálně použité masivní dřevěné lamely přispívají nejen k akustickému komfortu, ale i k celkové atmosféře klidu a přirozenosti.

Interiér působí odlehčeně a čistě, k čemuž výrazně přispívá litá polyuretanová stěrka v jemně krémovém odstínu – celistvá, beze spár, opticky sjednocuje podlahu a nechává vyniknout ostatním materiálům.

Jemný, ale výrazný barevný akcent přináší modrá, inspirovaná tradiční barevností slovácké lidové architektury, kde se objevuje na podezdívkách domů. V tomto projektu je reinterpretována v soudobém duchu – objevuje se na detailech dřevěného nábytku, a v centrálním jádru dokonce jako celoplošná úprava stěn v podobě modré stěrky, která dodává prostoru osobitý charakter a hloubku.