Alpský styl? Ani náhodou! Tahle roubenka u Hradce je inspirovaná jednoduchou finskou elegancí

Martin: Nejednalo se o stavební pozemek, ale o zahradu. Celá situace se stavbou domu ale byla poměrně složitá, protože já jsem původně stavět nechtěl.

Martin: Celé to začalo tím, že v zahradě stála stará chata, která byla neudržovaná, pozemek byl velmi zarostlý a bylo potřeba, aby ho někdo udržoval. Postupem času se ale problémy kupily. Naše sousedka měla strach, že na její dům spadnou vzrostlé stromy na pozemku, a tak jsme je museli pokácet. Zahrada se tím najednou otevřela, vysušila a prokoukla krásná rovná plocha. Pro člověka, který by chtěl stavět dům, by to byla ideální stavební parcela. Nicméně nikdo z nás nepotřeboval nový dům.

Martin: Vždycky to viselo ve vzduchu. Je to složité v tom, že bydlím u Prahy a věnuji se myslivosti na Karlštejně, což je úplně na druhou stranu. Pozemek má ale velkou hodnotu, protože leží uprostřed vesnice a má dostupné všechny inženýrské sítě. Je to velká zahrada, poblíž je Orlice, je to houbařský a rybářský ráj. Měli jsme docela dost poptávek od místních, jestli ho nechci prodat. Ale já jsem neměl tu potřebu.

Martin: Zlom nastal v době, kdy otec odešel do důchodu. Svůj podíl ve firmě prodal a my jsme tak přemýšleli, jak peníze zhodnotit. Táta pak přišel s tím, že by tady postavil patrovou roubenku, s čímž jsem původně vůbec nesouhlasil.

Martin: Líbil se mi nápad postavit za ty peníze roubený dům, ale ne tady. Vždycky jsem po podobném domě toužil, ale chtěl jsem, aby stál někde v Aspenu, nebo alespoň v Rokytnici v Orlických horách či v Říčkách. Dívat se odsud na bytovky, které stojí pár metrů od mé zahrady, mi přišlo nesmyslné. Proto jsem otce neustále směroval, ať peníze utratí za chalupu v Krkonoších nebo si koupí apartmán na Mallorce, ať si to s mámou užijí. Nakonec jsme se ale dohodli, že otec zafinancuje hrubou stavbu a já do toho vložím pozemek a svou práci. Hodně věcí jsem tu dělal sám, například obklady, podlahy nebo terasu. Práce mi nedělá problém.

Martin: Dřevo se nám vždycky líbilo, navíc jsme se jezdili dívat na různé masivní stavby. Já jsem se o tento konstrukční systém hodně zajímal v mládí, protože jsem myslivec a mám rád hory. Cestoval jsem po Alpách, viděl jsem roubenky ve Francii, v Rakousku, v Itálii a vždycky se mi to líbilo.

Martin: Do dispozice jsem z velké míry zasahoval já. Nechtěl jsem do vesnice přinést vyloženě horský nebo rustikální styl roubeného domu. Stavba je tak pojatá poměrně moderně. Inspirovali jsme se tímto domem z finských katalogů individuálních domů a detaily už dořešila firma. S povolením jsme pak neměli absolutně žádný problém.

Vladimír: Ano. Jak už zde zaznělo, jsem v důchodu, nemám moc věcí na práci, takže jsem zkrátka potřeboval nějakou činnost. Přesvědčovali mě, že vyřízení stavebního povolení potrvá rok nebo dva, protože s tím nemám zkušenosti. Já jsem ale řekl, že si všechno oběhám sám. Nakonec byli překvapení, protože jsem povolení získal za pět měsíců.

Vladimír: Záleží na tom, jak funguje konkrétní stavební úřad. Místní úřednice byla velmi vstřícná, se vším mi poradila a přesně mi vypsala, co všechno budu potřebovat. Stavební povolení jsem začal vyřizovat začátkem ledna 2021 a 21. června jsem ho dostal. Musel jsem k němu doložit 17 různých vyjádření.

Vladimír: Ne, vůbec nic takového. Pravděpodobně si projektanti ze stavební firmy zjistili tyto předpisy dopředu a na jejich základě navrhli dům. I základní parametry ohledně odstupů od hranice pozemku si firma zřejmě ohlídala už v projektu, protože úřady neměly jedinou připomínku. Šlo to neuvěřitelně rychle.

Martin: Nikdo to předem nevěděl. Podepisovali sice situační plánek, ale nikdo z toho pravděpodobně nevyčetl, že se jedná o roubenku. Když se pak začalo stavět, stálo na chodníku třicet lidí a nevěřícně koukali. Způsob stavby, kdy je dům za pár dní poskládaný jako stavebnice, byl pro vesnici šok. Všichni ale reagovali pozitivně.

Vladimír: V červenci 2021 si dodavatelská firma převzala pozemek a začala budovat základovou desku. A v srpnu si pozemek zase převzala stavební firma a 1. listopadu začali stavět. Zhruba o tři týdny později odjeli a hrubá stavba včetně střechy byla kompletně hotová. Okna a dveře se montovaly až na jaře. Poté jsme koncem března 2022 začali zdít příčky a řešit podlahy. Následně nastoupili elektrikář, instalatér a topenář. Dům jsme zkolaudovali 8. listopadu 2024. Nespěchali jsme, nic nás časově netlačilo.

Martin: Oficiální stěhování vlastně ještě neproběhlo, všichni máme kde bydlet. Původně jsem si myslel, že dům poslouží rodičům, aby se sem v důchodu přestěhovali, vybudovali novou zahradu a měli nový impuls do života. Oni to však odmítli a dům tak využíváme všichni.

Vladimír: Syn odsud někdy pracuje, manželka sem občas přijede na pár dní odpočívat. V patře jsme zařídili pokoj pro hosty a synovec tu nedávno pořádal večírek se spolužáky. Slouží nám to spíše jako rekreační chalupa.

Martin: Určitě ano. Jsem technik, takže mi bylo jasné, že jsou s masivní dřevostavbou spojeny těžkosti, například se sedáním a vysycháním, nicméně to pro mě není problém. Jsem naprosto spokojený a dům už jsem doporučil dvěma kamarádům.

Martin: Zvenku jsem ho natíral už dvakrát přírodním olejem. Podle doporučení by stačilo natírat zhruba jednou za šest let, ale dělám to častěji z preventivních důvodů a také proto, že se mi líbí, jak borovice po nátěru krásně zčervená. Olej na celý dům stojí zhruba 33 tisíc korun.

Martin: Vůbec ne, to je kouzlo dřevostavby. V srpnu je venku 36 °C, a když sem přijedu, je tu příjemných 20 °C. V zimě zase stačí zatopit v kamnech a dům se velmi rychle vyhřeje.

Martin: Ano, jsou to 7kW litinová kamna, která vytopí celý prostor. Máme tu i plynový kotel, který ohřívá vodu, radiátory v patře a teplovodní podlahové vytápění, ale to využíváme jen k rannímu temperování. O tepelném čerpadle jsme uvažovali, ale kvůli financím jsme od něj upustili. Do budoucna se nebráním ani solárním panelům, střecha je na to ideální.

Vladimír: Největší obavy jsem měl při výkopech pro kanalizaci, abychom nepřekopli nějaké kabely nebo internetovou přípojku, která už v zemi ležela. Ohledně samotné stavby jsem žádný strach neměl, vše běželo naprosto hladce. Komunikace s firmou probíhala na jedničku.

Vladimír: Momentálně mě nic zásadního nenapadá. Snad jen u posuvných dveří na terasu bych dnes volil bezprahový systém zabudovaný v podlaze. Jinak bych neměnil nic.

Martin: Myslím, že jsme žádnou finanční chybu neudělali. Kolaudovali jsme v době, kdy ceny stavebnin prudce vzrostly, takže se nám peníze obrovsky zhodnotily. Dokonce mi chodí do schránky nabídky od realitních kanceláří na odkup tohoto domu, ačkoliv ho nikde neprodávám. Informace o majitelích a cenách parcel jsou dnes dostupnější než kdy dřív.

Martin: Doporučil bych jim, aby neustupovali ze svých snů a představ. Nenechte se odradit řečmi, že dřevo shoří nebo že ho sežerou brouci. Jděte si za svým vysněným domem. Když si pak sednete a vidíte ten výsledek, je to nádhera.

Autor: Kateřina Pospíšilová, www.drevostavitel.cz