Článek
Značka Škoda se stala součástí portfolia koncernu Volkswagen v roce 1991, a tudíž je letos pod jeho křídly už čtvrt století. Pro zajímavost v závěrečném klání VW „porazil“ francouzský Renault. I ten se o Škodu ucházel. A dále třeba firma BMW. To ovšem bylo jen na samém počátku fúze. Přesto se tehdy v západním tisku objevovaly obrázky favoritu s maskou BMW se stylizovanými ledvinami.
Prvním modelem představeným a také vyvinutým již pod taktovkou VW byla novodobá felicia. Ač ji tehdy mladoboleslavská automobilka vydávala za zcela nový vůz, ve skutečnosti se jednalo o důkladnou modernizaci kdysi revolučního favoritu.
Skelet karoserie mají totiž oba modely identický, byť u felicie přirozeně přibylo výztuh. Také motor 1.3 OHV se třemi hlavními ložisky měl původ ve favoritu a vlastně už ve Škodě 1000 MB z roku 1964. Naopak větší zážehová 1.6 byla dílem Volkswagenu, stejně jako dieselový motor o objemu 1,9 litru.

Škoda Felicia
Už tu jednou byla
Podobně jako felicia je tradičním jménem značky, také v minulosti již Škoda jedno auto se jménem octavia vyráběla. Šlo o vůz z let 1959 až 1971 s klasickou koncepcí poháněcí soustavy.
Novodobá octavia se poprvé veřejnosti představila na autosalonu v Paříži na podzim 1996. Přijetí širokou motoristickou veřejností bylo více než vřelé. Vůz s karoserií liftback, a tedy s praktickými výklopnými pátými dveřmi jako by byl přímo předurčen pro národ chatařů a chalupářů, který potřebuje neustále něco převážet.
Byl to právě základní objem zavazadelníku celých 528 litrů, který Škoda a posléze i odborný tisk vyzdvihovaly. Pravda, starší Seat Toledo první generace nabízel 550 litrů, avšak technicky byl o generaci a půl starší, neboť jeho platforma ještě vycházela z golfu 2. generace.

Škoda Octavia první generace s najetým miliónem kilometrů
Octavia využívala plošinu z golfu 4. generace, navíc v době, kdy tento vůz ještě nebyl představen. V zásadě tak byla druhým autem na platformě PQ34, a to po Audi A3. V porovnání s ním se však tuzemský vůz lišil takřka ve všem.
Velikostí, přesněji délkou 4511 mm, mířila octavia mezi vozy segmentu D, tedy do střední třídy. Technika a zejména krátký rozvor náprav, pouhých 2512 mm, ji ale pasovaly spíše mezi kompakty. A byla to právě značná velikost, již automobilka marketingově chytře využila. Jistě jste slyšeli spojení „kus auta navíc“, pojící se právě s tím vozem.
Ne vše se povedlo
Postavit rozměrný vůz na krátkém rozvoru znamená použití dlouhých převisů karoserie. Čím jsou větší, tím více v negativním směru ovlivňují ovladatelnost a jízdní vlastnosti vozidla. Jízdní vlastnosti první octavie tak byly nanejvýš průměrné. Jistě i vinou použití zadní jednoduché nápravy s torzně poddajnou příčkou. Třeba první Ford Focus jezdil o poznání lépe a totéž jsme mohli říci o Opelu Astra G. O větších někdejších autech typu Ford Mondeo či Peugeot 406 nemluvě.
Že octavia jezdí nanejvýš průměrně, věděla i samotná automobilka. Pokud si ale dnes přečtete dobové testy tohoto vozu v tuzemských médiích, nic o této skutečnosti se tam nedočtete. Někdejší novináři byli k vozu v hodnocení jízdních vlastností až nezdravě nekritičtí.
Na druhou stranu typický uživatel byl s chováním auta spokojen, neboť komfortně laděný podvozek se s nástrahami českých silnic vypořádal se ctí. A to bylo jistě důležitější než schopnost „řezat“ zatáčky nedovolenou rychlostí.

Škoda Octavia Long
Kritice kupodivu neušel interiér vozu. Krátký rozvor totiž dost limitoval prostornost na zadních sedadlech v podélném směru. Tuto nectnost výrobce odstranil v rámci modernizace vozu v roce 1998, tedy modelovém roce 1999. V něm nabídku navíc obohatila karosářská verze kombi se zavazadelníkem o objemu 548 l podle přísné normy VDA. Po zvětšení kufr pojal až 1512 litrů.
V té době vůz přišel rovněž s inovovanými předními sedadly. Primárním důvodem byla montáž bočních airbagů, přičemž současně s tím došlo k vybrání zadní stěny opěradel, čímž se podařilo prostor pro nohy vzadu sedících cestujících trochu zvětšit. V rámci inovace také posílila výbava vozu. Novinkou byla samočinná klimatizace Climatronic či tempomat ovládaný na levé multifunkční páčce.

Škoda Octavia I
Tou nejvíce ceněnou změnou byl ovšem příchod zcela nové palubní desky. Ta původní si vysloužila kritiku pro přemíru hluchých ploch a nevzhledných šedých plastů. Nová palubní deska ovšem byla vyhrazena pouze vyšším verzím vozu. Kromě luxusní varianty Laurin a Klement také výbavě SLX. Naopak základní verze LX či lepší GLX se i nadále musela spokojit s původní palubní deskou.
Osm i dvacet ventilů
V době premiéry byla octavia nabízena s trojicí pohonných jednotek. Dva zážehové motory jako by symbolizovaly technickou rozmanitost novinky. Zatímco základem se stala skromná 1.6 s osmi ventily, rozvodem OHC a výkonem 55 kW, v té době již známá z felicie, vrcholem byl agregát s pěti ventily na válec o objemu 1,8 litru a výkonu 92 kW.
Větší motor tak byl o pouhých 0,2 litru objemu větší, avšak nabízel o úctyhodných 37 kW více. Oč více nadšení budil na papíře, o to větší zklamání přinesla jízda v něm. Máme-li být upřímní, tak čistě subjektivně vzato jel menší a výrazně slabší motor lépe.
Opět se ukázalo, že jízda není jen o kilowattech. Menší a jednodušší pohon totiž disponoval solidním točivým momentem, jehož vrchol 135 Nm se nacházel už v 3200 otáčkách za minutu. Naopak větší agregát nabízel sice 172 Nm, ale až ve 4200 otáčkách za minutu.

Škoda Octavia na oficiální dobové fotografii - 1996
Ani dobře zvolené převody pětistupňové skříně nedokázaly zakrýt v praxi opravdu mdlou dynamiku. Že byla pětiventilová technika původně určena závodním motorům, dokazoval tento technicky vyspělý agregát beze zbytku. Nejenže byl zoufale líný v nízkých otáčkách, ale dokonce ani v těch středních neposkytoval kýženou porci dynamiky. Předjíždění tak znamenalo podřazovat běžně o dva převodové stupně dolů, aby se vůbec začalo něco dít.
Bídné vlastnosti si uvědomoval i výrobce, takže v srpnu 1997 v rámci modelového roku 1998 připravil ozdravnou kúru. Ta spočívala v nahrazení původního hliníkového sacího potrubí plastovým složeným z více částí. Navíc ještě s proměnnou délkou. Šlo o stejné řešení, jaké nabízela v roce 1997 představená výkonnější 1.6 chlubící se 74 kW ve verzi s vyhřívaným termostatem 75 kW.
Popsaná změna způsobila razantní proměnu v chování této dvacetiventilové osmnáctistovky. Od té doby byla jízda s ní bez připomínek, a motor tak konečně plnil to, co slibovaly jeho velmi dobré parametry.
Dvojici benzínových motorů doplňoval od začátku legendární diesel 1.9 TDI ve verzi bez turbodmychadla s proměnnou geometrií, a tedy o výkonu 66 kW. Na tenhle motor dodnes mnozí přísahají, a mají proč. V zrcadle času se jedná o jeden z opravdu nejzdařilejších motorů, jaké kdy poháněly osobní automobil.

Škoda Octavia na oficiální dobové fotografii - 1996
Od roku 1998 nabídku obohatila výkonnější verze s 81 kW, kdy hlavní rozdíl spočíval v použití turbodmychadla s variabilní geometrií. Tato verze jela přirozeně ještě lépe, leč použité turbo bylo o něco choulostivější. Současně s ní se do výroby dostala nepřeplňovaná varianta motoru známá jako 1.9 SDI a nabízející sice skromných 50 kW, avšak slibující naprosto bezproblémový provoz.
Na poli zážehových motorů se v roce 1999 také udály změny. Vyjela skromná 1.4 MPi s rozvodem OHV, tedy motor, jenž byl původní boleslavskou konstrukcí, aby ji o rok později vystřídala modernější 1.4 16V s 55 kW, známá především z první fabie.
Výkonový vrchol
Od roku 1998 tvořil motorový strop agregát 1.8 20V Turbo. Jistě si na něj vzpomínáte. Octavii dával doslova křídla, přičemž jeho 110 kW cvičilo s vozem tak mocně, že se jednoduchý podvozek občas dostával za hranice svých možností. Pružnost byla jako ze zjevení, zejména když jste uvážili, jak předlouhé převody pětistupňové skříně výrobce použil. Z praxe vím, že na dvojku dokázal vůz jet rychlostí až 110 km/h. Na trojku pak asi 160.

Škoda Octavia (A4)
Ještě více nabídla varianta se 132 kW vyhrazená špičkové sportovní verzi RS. Žel Škoda ji nedokázala spojit ani s šestistupňovou převodovkou, ba dokonce ani s pohonem všech kol. Přitom obojí octavia nabízela.
Čtyřkolka si našla cestu k zákazníkům poprvé v roce 2000. S ní se pojila také víceprvková zadní náprava, která přinesla zlepšení jízdních vlastností. Verze 4x4 byla k mání s motory 1.9 TDI 66 kW, novým 1.9 TDI-PD se 74 kW a dále s již vzpomínaným pohonem 1.8 20V Turbo se 110 kW.
Posledním agregátem pojícím se s logem „4x4“ na karoserii byl málo známý motor 2.0 8V o výkonu 85 kW. Pod kapotou octavie se nacházel už od roku 1999, u nás jej využívala zejména policie. Jde o další evoluci motoru, známého třeba z golfu GTI 3. generace.

Škoda Octavia ve sportovním provedení RS
V průběhu produkce nabídku motorů obohatily ještě 1.9 TDi-PD s 81 kW a od roku 2003 verze s 96 kW, která mohla mít alternativně dokonce šestistupňovou manuální převodovku. V nabídce se ale tato výkonná jedna devítka udržela pouhé dva roky.
To už byla od roku 2004 v prodeji druhá generace modelu, což ovšem neznamenalo odchod původní verze do důchodu. Ač se nabídka motorů postupně smrskla, první octavia nyní s přídomkem Tour se ve výrobě udržela až do roku 2010. Výroba vozu, který pro mladoboleslavskou Škodu udělal tolik práce jako snad žádný jiný automobil v její bohaté historii, byla ukončena 10. listopadu po vyrobených 1 442 126 kusech.