Test Mercedes-Benzu GLC 220d 4Matic: Tak akorát za 1,5 miliónu

Hned z počátku vás musíme uvést do problematiky značení aut u Mercedesu. Před nedávnem totiž značka přejmenovala většinu modelů a GLC je tedy následovník modelu GLK. Ano, toho menšího hranatého SUV. Nevypadá to, že? GLC je jen trochu menší verze velkého GLE (náhrada za ML). To jsme pochopili už při přebírání auta, když jsme tyto dvě řady viděli stát vedle sebe v autosalonu na pražském Chodově. Opravdu vypadají strašně podobně.

Mezi předchozím GLK a současným GLC je rozdíl nejen v designu (ten necháme na vašem hodnocení), ale také v rozměrech. Je delší o 12 centimetrů, širší o 5 centimetrů a rozvor narostl o 19 centimetrů. A je to znát.

Popravdě se nám předchozí GLK až tak nelíbilo. Prostě mu vždycky někde něco scházelo. A to, co scházelo, už má GLC v sobě. Takže podle našeho je to vůz akorát. Třeba nad hlavou je tu opravdu hodně, ale hodně místa. Překvapivě. Nebo v loktech na předních sedadlech si také nemůžeme stěžovat.

Jediný problém jsou zadní sedadla. V loktech už je to slabší (změřili jsme 147 cm), ale dvěma cestujícím to nevadí, protože sedadla jsou dost posunutá k sobě. Lidé na krajních sedadlech jsou v pohodě, mají tedy místa relativně dost, ale to prostřední sedadlo už je opravdu z nouze ctnost. Jak moc je vzadu plýtváno příčně místem je vidět třeba na ohromném plastovém kusu vedoucím od sedadla ke dveřím, kde se téměř ztrácí maličkaté tlačítko sklápění opěradel.

Když Mercedes, tak luxusní. Ano, my měli auto s výbavou Exclusive (v nabídce je ještě paket Off-Road a AMG Line). A to bylo dobře. K tomuto autu se prostě luxus hodí. Elegantní nárazník, elegantní interiér, elegantní všechno. Třeba se podívejte na prošívání hlavové opěrky. Tam poznáte kvalitu.

Přístrojová deska je velmi povedená. Hladká, elegantní, efektní. Velký displej systému Command vystupuje ven, ale nenásilně, opět elegantně. Jeho ovládání je už tradičně na jakémsi velícím stanovišti před loketní opěrkou. Ovládá se buď velkým kruhovým joystickem, nebo je na vystouplém „madle“ vlastně dotyková plocha jako na mobilu.

Ti konzervativnější mohou ovládat systém dotykem přes obrazovku. Command je ale trochu moc složitý a ani ten týden nám nestačil, abychom se v něm orientovali bleskově. Třeba zamrzí, že připojíme USB a… nic. Je třeba zmáčknout tlačítko Media, ovladačem narolovat správný vstup (není tu ani označení, že v tomto vstupu něco je připojené) a pak teprve potvrdit, že chcete, aby USB hrálo. Záležitost cca 30 sekund. Dlouhých třicet sekund řízení bez té správné pozornosti.

Pod kapotou u GLC nehledejte šestiválce. Nejsou a nebudou. My měli nejslabší turbodieselovou jednotku o objemu 2143 ccm s výkonem 125 kW (170 k) a točivým momentem 400 Nm. Dvojité přeplňování zaručuje pěkný náběh od nejnižších otáček (maximum je mezi 1400 až 2800 ot./min.). S motorem je spojená automatická devítistupňová převodovka.

Motor jako takový je dobrý. Ale těch 125 kW není na pohotovostní hmotnost 1920 kg mnoho. Na normální jízdu po okresních silnicích nebo po městě stačí. Ale v zatížení a u vyšších rychlostí už mu dochází dech. Vždyť se potýká s automatickou převodovkou a pohonem všech kol (pozor – s klasickým mezinápravovým diferenciálem).

Ekologické manýry tak znamenají, že převodovka sází rychlosti s kadencí AK47 a nad 2000 otáček se agregát prostě nepodívá. Aby se podíval, musíte řadit buď ručně (ale i to pak často samo auto srazí snahu o vyšší otáčky vlastním zásahem), nebo navolením sportovního módu. Jeho smysl mi ovšem unikal, protože motor na nějaké sportování prostě nemá. Jediné, co sportovní mód udělá, je, že opravdu nechá zvýšit otáčky na nějakých 2200 ot./min.

Takže s touto kombinací motor/převodovka/pohon kol/hmotnost je to hlavně o lehkém klouzavém letu, kdy při tachometrových 140 km/h točí motor neslyšných 1900 ot./min. To se pak není co divit, že v této jinak dost těžké kombinaci je průměrná spotřeba 7,2 l na 100 km.

Auto nemělo podvozek Airmatic. Na osmnáctipalcových kolech jsme se obávali, že to bude trochu tvrdší zážitek, ale vůbec ne. Tohle je jak závodní plachetnice, Harapes na pódiu, šelma na číhané. Auto můžeme směle řadit k těm nejlepším, co se komfortu týče. Vynikající odhlučnění, jistý krok na všech površích, žádné problémy s velkými, malými, příčnými či podélnými nerovnostmi. Auto je jisté a pevné na svých pneumatikách.

Světlá výška 188 mm není žádná offroadová radost, ale na ty rozbité silnice, vysoké obrubníky a možná nějaké ty polňačky, kam maximálně majitelé vozu zamíří, to bohatě stačí. Kdo by chtěl, ten si pořídí off-road paket, který s podvozkem Airmatic dokáže zvednout světlou výšku nad 220 mm a přední nárazník navíc bude víc uzpůsoben terénním radovánkám.

Auto stojí 1,5 miliónu korun. Jde o náš konkrétní vůz včetně všech příplatkových výbav. Třeba diodová adaptivní světla stojí 37 773 Kč. Základní cena tohoto dieselu je lehce nad jeden milión korun. Spousta Čechů nám to asi bude mít za zlé, ale nám se prostě auto za tuhle cenu líbí.

Ano, na světě je spousta jiných SUV, která za polovic dokážou jet rychleji, projedou terénem lépe a poberou třeba víc nákladu, ale tohle je prostě Mercedes. Stojí „ranec“, ale je to prostě pořád Mercedes, luxusní auto, které je na špici ve většině toho, co dělá – v luxusu, jízdě, stabilitě…