Článek
Na první pohled připomíná slavnou Eleanor z filmu 60 sekund. Jenže Hellenor, česká stavba na základech Mustangu z roku 1967, je úplně jiná liga.
Pod kapotou má sedmilitrový osmiválec se dvěma turby, který na závodní benzín dává výkon až 1700 koní. A právě tohle spojení známé siluety s technikou bez kompromisů z něj udělalo auto, které přitahuje pozornost, i když jen stojí vystavené.
Jeho příběh přitom nezačal u honby za rekordy, ale u jednoho přání. „Za mnou vlastně přišel můj kamarád, který si přál ode mě postavit auto a říká: hele, já bych chtěl auto z filmu 60 sekund,“ popisuje renovátor amerických veteránů Ondřej Hercík.
V té chvíli šlo o jasný směr, postavit filmovou repliku. Jenže Hercík navrhl jiný přístup. „Říkal jsem mu, jestli to nechce celý udělat trošku jinak, odvážněji, trošku se do toho pustit víc než jen udělat filmovou repliku. On souhlasil.“
Následovala fáze, kterou má Hercík podle svých slov jako pravidlo. Nejprve návrh. „Já jsem zpracoval skici, udělaly se nějaké vizualizace, udělal se návrh,“ říká s tím, že vznikly dvě varianty, jak po designové, tak po technické stránce.
Vyhrála ta, která vychází z filmového auta, ale posouvá ho dál. „Vznikl k tomu technický list, nějaké parametry toho, jak by to mohlo vypadat po technické stránce, dohodli jsme se, že tohle je ta cesta, kterou půjdeme.“
Šest tisíc hodin práce
Pak už šlo o roky práce a čekání. „Trvalo to celkem asi 6 tisíc hodin, bohužel kvůli některým problémům se subdodávkami to trvalo tři roky,“ popisuje. A přidává i osobnější rovinu. „My jsme na tom nechali srdce, duši, ruce, komplet všechno.“
Hellenor podle něj začal jako Mustang z roku 1967, tedy v podstatě jen karoserie. „Z té zbyl jen prostředek střechy, všechny ostatní díly, panely, karosářské části jsou nějakým způsobem pozměněné a modifikované,“ říká.
Kvůli tuhosti a pevnosti vzniklo zakázkové šasi, aby celek odpovídal tomu, co je pod kapotou. „Od začátku jsme věděli, co v tom bude za srdíčko. Pod kapotou je sedmilitrový osmiválec s dvěma turby, který na závodní benzín dává 1700 koní.“
Výkon ale podle něj není jen číslo na efekt. Znamená to upravit všechno okolo tak, aby auto fungovalo jako celek, od podvozku po brzdy. A zároveň neztratit pocit, že člověk sedí v klasice.
„Měl jsem vizi, že zachováme nějaké původní části toho mustangu, aby byl pocit, že sedím v té klasice, ale zároveň tady máme spoustu nových prvků,“ říká. Zmiňuje mimo jiné více řídicích jednotek, možnost ovládat klimatizaci přes telefon, budíky na zakázku nebo moderní automatickou převodovku se sekvenčním řazením.
Podle autora má mít motor uváděných 1200 koní na běžný benzín a až 1700 koní na 115oktanové závodní palivo.
Uvádí také točivý moment 1500 newtonmetrů při plnicím tlaku 1,1 baru. Samotný osmiválec měl vzniknout na zakázku u amerických specialistů a staví na základu koncepce Ford Windsor 428, přičemž dodání trvalo zhruba dva roky.
Auto je zvenku poznat i podle výrazného zeleného laku Candy Organic Green. V interiéru má naopak zůstat jeden z původních prvků, originální plechová palubní deska, aby si vůz udržel charakter Mustangu, i když kolem už je všechno řešené jako moderní restomod.
Technika pod karoserií je postavená tak, aby výkon zvládla. Auto stojí na zakázkovém šasi, má automatickou převodovku 4L85E a upravenou brzdovou soustavu.
A co dál?
Když bylo hotovo, přišla otázka, co dál. „My když jsme to auto dodělali, tak jsem začal řešit, jak to odprezentovat, kde se s tím všude ukázat,“ popisuje. Hellenor se poprvé výrazně ukázal veřejnosti v roce 2024 na Prague Car Festivalu, a tím se podle něj otevřela další kapitola.
Hercík dodává, že v roce 2025 už s Hellenorem vystavoval v Maďarsku na AMTS a následně i v německém Essenu na Essen Motor Show. Zmiňuje také další pozvánky, například na Tuning World Bodensee.“
„Každá akce, kam jsme to auto vzali, nás posunula dalšíma pozvánkami dál,“ říká Hercík. Dodává, že narazili i na články o Hellenoru v USA.
Za Hellenor nestojí žádný dlouho připravovaný marketingový plán, spíš dlouhá osobní cesta k řemeslu. Hercík říká, že vztah k autům měl od malička.
„Já jsem pozitivní vztah k autům měl od malička. Jako dítě jsem si hrál s angličáky, měl jsem doma plakáty s auty, ale ta hlubší vášeň k autům a větší vztah jsem si začal budovat někde kolem střední školy,“ popisuje.
Studoval uměleckou školu, takže mu byl blízký design, časem ho ale začala víc přitahovat technika. „Design aut byl s designem nějak spjatý, ale auta mě začala víc fascinovat po technické stránce. Po škole jsem se živil úplně jinými věcmi, jenže postupně se to ve mně přerodilo v to, že jsem se jim chtěl věnovat i rukama a něco tvořit,“ říká.
Dnes už jedenáctým rokem buduje firmu a drží se směru, se kterým do oboru vstupoval. „Od začátku jsem šel do toho s tím, že se chci věnovat hlavně starým autům, primárně americkým,“ vysvětluje.
Vedle údržby a sezonních prohlídek dělá i kompletní renovace. „Baví mě dát to auto dohromady tak správně, jak má být, tak, jak vyjelo tenkrát z fabriky,“ dodává.
„Chci pozvednout kulturu amerických aut v Česku“
Čím dál víc ho ale láká svět restomodů, tedy veteránů výrazně modernizovaných karosářsky, podvozkově, motorově i v interiéru. „Starému autu se vrací charakter, ale technicky se posouvá dál. Každý takový kus je originál,“ říká.
V tomhle bodě by se dalo čekat, že příběh skončí u úspěchu a seznamu akcí. Jenže Hercík mluví spíš o tom, co bude dál. „Mým cílem je pozvednout kulturu amerických aut tady v Česku, nějakým způsobem to obohatit,“ říká.
A už teď připravuje vlastní projekt dalšího vozu. „Myslím, že by to mohla být budoucnost příštích let. Když se to podaří, mohlo by se to objevit a mohla by z toho vzniknout i menší série tady u nás v Čechách vyráběného zajímavého restomodu,“ uzavírá.







