Majitelé historických aut u dobového oblečení dbají na každý detail

Obě dámy, které lze najít v Technickém muzeu v Brně, spojuje společná záliba. Láska k historickým motocyklům, automobilům, občas i velocipédům. Žaneta je původní profesí módní návrhářka, která se zabývá restaurováním historického textilu, Sylvie pracuje jako kurátorka historických vozidel. Jejich koníček je móda od secese do konce třicátých let. Tu a tam však už zabloudí i do let padesátých.

Nejvíce fandí době, kdy pánové nosili kalhoty, jejichž pas byl zásadně nad pupkem, a dámy si zakládaly na každodenním stylu s elegancí a klobouk byl nedílnou součástí oblečení.

„Je to už přes dvacet let, kdy jsme se začaly potkávat s Žanetou, která je místopředsedkyní Klubu policejní historie Brno, na různých akcích, na kterých se podílelo i Technické muzeum v Brně. Postupem času jsme zjistily, že máme podobné záliby. Já se snažila, aby prezentování našich muzejních veteránů před veřejností bylo doprovázeno, pokud možno, i k typu vozu či motocyklu a jeho roku výroby odpovídajícím oblečením, a o totéž se snažila Žaneta na srazech. A tak vznikl náš Salon první republiky,“ popisuje Sylvie u nás unikátní tvůrčí dílnu. Ta se zabývá tvorbou dobových oděvů zaměřenou speciálně na sběratele veteránů a výrobou rekonstrukčních kopií historických oděvů pro paměťové instituce.

Jde o finančně velmi náročný koníček, movití do sbírek historických aut ukládají jmění, a tak není divu, že kdo do něj investuje, obvykle touží přijet na sraz naleštěných krasavců i v odpovídajícím oblečení. A stejně, jako se nedá uspěchat restaurování desítky let starého vozu, i ušití oděvu, který se k takovému autu hodí, vyžaduje trpělivost a čas.

„Inspiraci čerpáme především z dobových módních i jiných časopisů a dochovaných originálních oděvů. Pak následuje výroba střihu a vlastní šití. Vždy se jedná o ruční práci na zakázku, kterou doprovází obvykle tři zkoušky, než je sako, kabát či oblek hotový. Musí nejen odpovídat období, kdy vůz, pro jehož majitele šijeme, jezdil. Zároveň však musí, tak jako tomu bylo kdysi, být oblečení pohodlné a funkční. Záleží na každém detailu. Restaurátoři veteránů jsou velmi pečliví a nároční. Na sebe i na to, v čem chodí,“ vysvětluje Sylvie.

Jak vzápětí Žaneta ukazuje, k takovým postupům například patří sportovní sako s protizáhyby a sklady na zádech, které poskytuje řidiči za volantem potřebné pohodlí.

Ke klientům obou dam, které se rovněž s chutí účastní v dobovém oblečení srazů veteránistů na mnoha místech republiky, patří řada známých osobností. Jména se neprozrazují. Oblečení si pořizují často i partnerky sběratelů, které se také srazů účastní, a pro ně je šití ještě náročnější.

„Předválečná období jsou v kurzu. I móda z té doby se vrací. Proto také pořádáme veřejné prezentace, nejen na srazech historických vozidel, ale i na zámcích či jiných místech. Vystavujeme i své sbírkové předměty, ušité komplety, které pak občas končí na figurínách muzeí. Na workshopech poradíme, jak se do takového šití pustit,“ doplňuje Žaneta.

Na některé dobové seriály či filmy tuzemské produkce nemá ani jedna z nich sílu se dívat. Vidí v nich plno chyb. „Jakmile se na obrazovce objeví číšník s bílým motýlkem pod krkem, v bílé vestě, v ruce s tácem, na kterém nese objednané nápoje, vypínám televizi. Takto mohl být oblečený vždy jen gentleman, nikdy ne číšník, který mohl mít mimochodem motýlka v práci pouze černého. A poskakující dámy v kalhotách v éře třicátých let? To je podobná zrůdnost, kdy je znát, že si tvůrci moc hlavu s reáliemi nelámali,“ popisují obě některé konkrétní tvůrčí nešvary.

Cesta k ušití takové repliky, aby se pak například v Anglii, kde si na dokonalost oblékání na srazech zvláště potrpí, nestala centrem kritiky, není jen zdlouhavá, ale i finančně náročná.

„Používáme materiály, které odpovídají co nejvíce době, pro kterou oděv šijeme. Jako nejlepší se osvědčují látky ze stoprocentní vlny z Anglie. Metr tohoto materiálu však bohužel začíná na ceně dvou tisíců korun. K tomu se snažíme zajistit i další doplňky, jako jsou knoflíky, spony, nebo žíněnky, což jsou koňskými žíněmi vyplňované výztuhy do klop, ramen či jiných míst sak a kabátů a podobně,“ popisuje Žaneta.

„Je tedy jasné, že výsledná cena u takového výrobku, který vyžaduje často i více než sto hodin práce, je nakonec v řádu desítek tisíc korun,“ doplňuje Sylvie.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Technické muzeum v Brně