Článek
Koncepty škodováckého odborného učiliště, které tým studentů s výjimkou loňska staví a světu ukazuje od roku 2014 každoročně, jsou většinou auta pro zábavu, pro legraci.
Té je leckdy vážně hodně, rozpustilý citijet – roadster na základě Škody Citigo – z roku 2014 je neskutečná zábava řídit.
Prohlédněte si roadster Škoda CitiJet, je jediný na světě
Letošní stroj však působí, skoro jako by přijel rovnou ze závodní trati. Jmenuje se Afriq a studenti jím slaví dvě věci najednou – 120. výročí Škody Motorsport a zodpovědnost automobilky Škoda za veškeré aktivity koncernu Volkswagen v severní Africe.
Tam také vznikla dálková offroadová rallye Dakar – a proto afriq, který si za základ jména i techniky bere crossover Kamiq, vypadá jako speciál pro offroadové automobilové soutěže.
Studentská Škoda Afriq představena, umí si vyrobit vodu
Představil se v pondělí 23. května a já následující den přijal pozvání se na něj podívat blíž a taky se svézt.
Pamatuji si, že model Slavia, který studenti představili před dvěma lety, byl spíš showcar než auto, se kterým by se dalo skutečně jezdit.
Afriq ale opravdu vypadá, že by mohl rovnou závodit. Bude to tedy na náročné a hrbolaté závodní trati v Bělé pod Bezdězem lepší?
Mimo asfalt mě s afriqem bohužel nepustili.
Nejprve však afriq do detailu zkoumám. Dostal palubní desku, sedačky a volant ze soutěžní Fabie Rally2 evo, s níž je automobilka velmi úspěšná ve třídě WRC2 i v prodejích soukromým týmům.
Pro instalaci větších kol s terénními pneumatikami byly upraveny blatníky a podběhy, zástavba motoru, pohonu všech kol a odpružení z octavie si zase vyžádaly mimo jiné zásadní úpravy zadní části podlahy.
Kromě toho tu je také funkční ochranná klec.
Systém Watergen k výrobě vody ze vzdušné vlhkosti dokáže za den vyprodukovat až 20 litrů pitné vody, která…
A třiačtyřicetikilové závaží v podobě systému na výrobu pitné vody ze vzdušné vlhkosti od firmy Watergen. Trůní tam, kde u sériového kamiqu najdete zadní sedačky.
Na palubní desce, potažené černým umělým semišem, aby se co nejméně odrážela v čelním skle na přímém slunci, je útvar podobný hodinkám, který však místo času ukazuje teplotu, vzdušnou vlhkost a zásobu vyrobené vody v nádržce.
Dotykem na displej si vodu lze načepovat do malého kelímku. Proč kelímku, když se z něj voda za jízdy zákonitě rozlije, a nikoliv nějaké uzavřené nádoby – i kdyby jen kelímku s víčkem, v jakém dostanete kávu na benzince? Důležité je v tomto případě technologii co nejlépe předvést.
... není moc dobrá, ale zachrání vás od smrti žízní, a to je hlavním cílem.
To taky zkouším, trochu vody si čepuji a ochutnávám. Je to prostě voda – zažene žízeň, v extrémní situaci vás zachrání před záhubou, ale že by to bylo nějak chutné, se říci nedá. Důležité však je, že systém funguje.
Systém je schopen pracovat od teploty 15 °C a od vzdušné vlhkosti 20 % a tato malá jednotka dokáže za den vyprodukovat až 20 litrů vody v závislosti na vnějších podmínkách.
V poušti to asi tolik nebude, ale vysoké teploty pomáhají, dozvídám se.
Volič převodovky a ovladače ruční brzdy a světel pochází přímo z octavie. Konzola a ostatní ovladače jsou prací studentů.
Už se ale soukám do nesmírně úzké závodní sedačky – pokud bych měl v tomhle autě skutečně závodit, potřeboval bych křeslo přes hrudník širší – a kurtuji se šestibodovým bezpečnostním pásem.
Vůz se startuje jako běžná škodovka, nikoliv jako závoďák. Takže mačkám startovací tlačítko na sloupku řízení a 190k dvoulitr pod kapotou se poměrně hlučně rozbíhá.
Není oproti sériovému stavu nijak upraven, to jen zvuková izolace tu žádná není, takže dokonale slyším např. sykot sání.
Interiér pochází z větší části ze Škody Fabia Rally2 evo, včetně palubní desky. To znamená, že na zvukovou izolaci zapomeňte.
Malým voličem, který pochází beze změn z octavie IV. generace, uvádím dvouspojkovou převodovku do režimu D a rozjíždím se. Nejprve pomalu kvůli focení; pohonné ústrojí funguje bez problému, jak by člověk očekával.
Když je ale fotograf hotov, trochu víc šlapu na plyn a velmi rychle mi začíná chybět možnost manuální volby rychlostních stupňů. Volant z Fabie Rally2 evo se sem totiž dostal, ale pádla řazení bohužel zcela chybí.
Záběr motoru na všechna kola je krásně znát a kvůli neskutečně měkkému odpružení mám dojem, že autem i trochu kroutí. Nikoli však v karoserii, ta je díky ochranné kleci nesmírně pevná.
Odpružení se tak do ní může krásně opřít a větší nerovnosti ho nerozhodí, zvládá je s grácií a jistotou, a já tak rychle sbírám odvahu se po uzoučkém okruhu pustit i trochu svižněji.
Afriq působí, jako by mohl rovnou závodit.
Zvuková izolace chybí nejen od motoru, ale také od kol a podvozku. Takže kamínky, které soutěžní šotolinové pneumatiky vyhazují, když sem tam říznu zatáčku anebo projedu po naplaveném písku, jsou v podbězích pořádně slyšet.
Po pár kolech vracím afriq na své místo a pln dojmů se skrz klec soukám ven.
Výsledek studentské práce je opravdu působivý – není to auto pro srandu, dělá dojem, jako že by mohlo rovnou startovat v nějaké offroadové rallye.
To se ale samozřejmě nestane, afriq zůstane studentským konceptem po boku sedmi dalších takových aut.
