Test Volkswagenu Tayron TDI: Rodinná záležitost

Nová generace Volkswagenu Tiguan přijela s řadou novinek, ztratila však sedmimístné provedení, označované Allspace. Jeho místo zaujal Volkswagen Tayron, který se stal globálním modelem. V minulosti přitom stejné jméno zdobilo model nabízený pouze na čínském trhu.

Tayron není pouze prodlouženým tiguanem, který zaplňuje prázdné místo v nabídce pod vrcholným SUV modelem Touareq (jehož vlajkovou pozici by podle spekulací mohl v budoucnu dočasně zastat). Oproti velmi zakulacenému tiguanu totiž nabízí i výraznější tvary, které u testovaného vozu umocňuje sportovně laděná výbava R-Line.

Specifikem nového modelu je osvětlené logo vpředu i vzadu, které vždy elegantně vystupuje z linky propojující přední a zadní lampy. Přední příplatková světla IQ.LIGHT HD navíc potěší působivým výkonem a schopností skvěle stínovat okolní provoz, k čemuž mají 19000 mikrodiod v každém světlometu.

Robustnost modelu podtrhují hranatější podběhy, zatímco výbava R-Line kombinuje dynamičnost a dominanci například předním nárazníkem s výrazným nasávacím otvorem, jehož velikost je ještě umocněna bílým lakem. Standardem jsou 18“ kola, testovaný vůz ale obul výraznější 20“ disky kombinující tmavou a světlou barvu.

Zatímco exteriérem se snaží tayron odlišit, v kabině už vidíme povědomé prostředí, známé prakticky ze všech moderních vozů značky. Palubní desce dominuje vystouplá obrazovka infotainmentu, standardně s úhlopříčkou 12,9 palce, v našem případě příplatková verze s 15“ displejem.

Před řidičem je 10,25“ displej přístrojového štítu, který doplňuje head-up displej promítající informace přímo do zorného pole. Volant potěší příjemnou sílou věnce i klasickými tlačítky, jinak je ovládání vozu řešeno především přes displej infotainmentu s líbivou grafikou a svižným chodem, který doplňuje otočný volič ve středové konzole.

Ten bohužel umožňuje pouze změnu jízdních režimů a hlasitosti, do budoucna bychom si však uměli představit i podporu dalších funkcí. Stejně tak by nás nepřekvapilo, kdyby podsvícený panel v palubní desce před spolujezdcem v budoucnu nahradil další displej.

U vozu s délkou 4792 mm a rozvorem 2790 mm nejspíš nepřekvapí bohatý vnitřní prostor, díky kterému se do kufru povedlo vtěsnat i třetí řadu sedadel. Testovaný vůz však dostal pouze pět míst k sezení, které doplňuje obrovský zavazadelník.

Ve standardu nabízí objem 885 litrů, po sklopení sedadel dělených v poměru 40:20:40 pak objem vzrůstá na 2090 litrů. Zajímavostí je zadní loketní opěrka, která kromě držáku nápojů nabízí i praktický držák tabletu nebo schopnost vozu utáhnout na tažném zařízení až 2,3 tuny.

Nabídka motorizací pro model Tayron je na dnešní dobu až nezvykle pestrá, zahrnuje zážehové i vznětové motory, mild-hybrid i plug-in hybridy. Pro velké SUV, které by z podstaty mělo plnit roli rodinného dostavníku, se však nejlépe hodí testovaný 2,0litrový vznětový čtyřválec.

Ten je dostupný v několika konfiguracích, pokud ale zatoužíte po pohonu všech kol, dostanete vždy verzi naladěnou na nejvyšší výkon 193 koní. Převodovka je vždy automatická, s voličem ve sloupku řízení, čímž se uvolnilo místo ve středovém tunelu, a s výjimkou plug-in hybridů má sedm rychlostních stupňů.

Vznětový dvoulitr přitom nemá s bezmála dvoutunovým SUV nejmenší problém, ostatně od relativně nízkých otáček se může spolehnout na točivý moment 400 Nm. O solidní dynamice pak vypovídá zrychlení z nuly na 100 km/h za 8 sekund nebo maximální rychlost 221 km/h.

Spolupráce motoru s převodovkou je takřka bezchybná, takže není třeba se obávat zbytečného podtáčení. V případě potřeby však může řidič zasáhnout pádly pod volantem, na jejichž povely převodovka reaguje vcelku agilně. Mnohdy ale stačí jen konečky prstů přepnout převodovku do sportovního režimu, například pro pohodlnější předjetí.

Vozy s pohonem všech kol jsou standardně osazeny sofistikovaným podvozkem DCC Pro, jehož tlumiče mají dva nezávislé ventily. Oproti tiguanu, který působil až zbytečně tvrdě a mnohdy nepříjemně mlátil, však došlo k výraznému přeladění podvozku. A výsledek je přesně takový, jak bychom si u velkého rodinného SUV představovali.

Díky 15 stupňům tuhosti si může posádka vybrat nastavení od plavného houpání až po sportovní tuhost. V individuálním režimu si lze navíc chování podvozku uzpůsobit podle vlastních preferencí. Nám vyhovovalo standardní komfortní nastavení, kdy tayron i na 20“ kolech působil velmi kultivovaně.

Spotřebu přitom není problém udržet v rozmezí 7 až 8 litrů na 100 kilometrů, a to bez většího omezování. S trochou snahy ale není problém ani přiblížit se papírovým 6,6 litrům na 100 km. Palivová nádrž navíc pojme solidních 58 litrů nafty.

Volkswagen Tayron se zdá být povedeným SUV, které se poučilo z chyb tiguanu a dýchá na záda reprezentativnějšímu touaregu. V kombinaci se vznětovým dvoulitrem se navíc jedná o takřka dokonalou kombinaci pro rodinné cestování. Jenže nejprve bude třeba smířit se s cenami, které nejsou lidové.

Základní cena se totiž pod milion vmáčkla jen s odřenýma ušima, přičemž i základní diesel vyjde minimálně na 1,2 milionu korun. Výkonnější verzi s pohonem všech kol pak nepořídíte pod 1,5 milionu korun a testovaný kus ve stylové výbavě R-Line začíná od 1 573 900 korun.

Je sice pravdou, že se ceny velkých rodinných SUV v posledních letech skutečně nedrží při zemi, přičemž testovaný vůz nabízí působivou výbavu i komfort. Finální cena 1 808 700 korun už je ale poněkud extrémní.