Test motocyklu Royal Enfield Hunter 350: Vstupenka do světa klasiky

Někteří čtenáři budou možná překvapeni, ale Royal Enfield je spolu s americkým Indianem nejstarší výrobce motocyklů na světě. Společnost Royal Enfield vznikla v Anglii v roce 1891 pod názvem Enfield Manufacturing Company Ltd.

První motocykl vyrobila v roce 1901 (stejně jako Indian), proto Royal Enfield používá slogan „Since 1901“. Velký význam měl tento výrobce během obou světových válek, kdy vyráběl motocykly pro armádu - například lehký motocykl WD/RE přezdívaný „létající blecha“, který byl určen pro shoz padákem. Po válce se Royal Enfield zapsal do historie ikonickým modelem Bullet.

I přes tyto úspěchy však firmu postihl úpadek a v roce 1978 ukončila výrobu - tak tedy skončila britská část historie Royal Enfield. Naštěstí se v roce 1955 začal model Bullet 350 montovat také v Indii pod značkou Enfield India. Tato značka fungovala nezávisle na britském Enfieldu, po jeho zániku si však ponechala název a pokračovala ve výrobě.

Od roku 1999 se značka oficiálně jmenuje Royal Enfield. Všechny modely se vyrábějí v Indii, proto mluvíme o indickém výrobci s britskými kořeny. Royal Enfield se prezentuje jako „nejdéle kontinuálně vyrábějící značka motocyklů“. V České republice se modely oficiálně prodávají od roku 2016.

Výrobce si poslední dobou libuje ve zkratkách, proto se na jeho stránkách setkáte s označením HNTR. Tento motocykl byl poprvé představen v roce 2022 a sdílí platformu s modely Classic a Meteor. Oproti nim má však Hunter působit moderněji a sportovněji, podle výrobce cílí na městské prostředí a mladší jezdce.

Na první pohled je vidět, že tahle motorka má charakter. Radost nám udělala barevná kombinace „Rebel Red“, která spolu s „Rebel Blue“ patří k těm nejpovedenějším. Na výběr však je z celkem devíti různých designů, přičemž vliv na cenu je minimální - ta se pohybuje od 115 990 do 117 990 korun.

Příjemným překvapením je, že motocykl svým zpracováním nepůsobí nijak lacině. Za zmínku stojí otočné přepínače startéru a světel, které dnes působí neobvykle, ale jedná se o stylový retro prvek. Kvalitně lakovaná nádrž, prošívané sedlo s emblémem značky, zadní LED osvětlení a USB nabíječka v ceně - tady není co vytknout.

Pokud v nás na Hunteru něco nevzbudilo důvěru, tak to byly pneumatiky. Výrobce Ceat, konkrétně pak model Zoom XL, sice patří mezi indický průměr, jakákoliv zavedená prémiovka by zde však působila lépe.

Hunter 350 byl dle výrobce předurčen pro městský provoz, což můžeme potvrdit. I přes jeho hmotnost - 181 kg s plnou nádrží - se s motocyklem manipuluje dobře, a to na místě i v kolonách. Těžiště je nízko a díky sedlu ve výšce 79 cm na zem dobře dosáhnou i menší postavy. Z tohoto pohledu je to ideální motorka pro začátečníky.

Trochu zvyku a citu ovšem vyžadují brzdy. Zatímco ta přední působí tupě a jezdec se nesmí bát stisknout ji pořádně, zadní brzda je ostrá více než dost a její účinek se dostaví okamžitě. Při troše nepozornosti se vám zadní kolo snadno zablokuje - v takové situaci sice zasáhne ABS, které je dvoukanálové, začátečníka to však může nepříjemně překvapit.

Do podobné situace se můžete dostat i při rychlém puštění spojky při podřazování, kdy motor začne brzdit zadní kolo tak silně, že dojde k jeho zablokování. Na takovou situaci je ABS krátké - řešením je například antihoppingová spojka, tu ale Hunter ve výbavě nemá.

Pokud bychom měli v tuto chvíli porovnat Huntera s letošní novinkou od Hondy GB350S, pak zde vítězí technologicky vyspělejší Honda, která bude se svojí kontrolou trakce a antihoppingovou spojkou pro začátečníky jednodušší a odpustí jim případné chyby.

Výkon motoru je přesně takový, jaký od 15 kW očekáváte - maximální rychlost výrobce uvádí ve 114 km/h, ale klidnou a pohodovou jízdu si s Hunterem užijete do stovky. Skvělé je zpřevodování, takže i na pátý rychlostní stupeň dokážete akcelerovat. Z našeho pohledu je to příjemnější než u Hondy GB350S, která má pátý rychlostní stupeň více odskočený a v jejím případě slouží spíše jen pro udržení rychlosti.

Vibrace vzduchem chlazeného dlouhozdvihového jednoválce jsou patrné, ale není to nic hrozného. Otravné dokáží být jen ve chvíli, kdy se přenáší do zbytku motocyklu - v určitých otáčkách se občas zrcátka rozkmitala jako plácačky na mouchy, což sice působilo úsměvně, ale v tu chvíli v nich nebylo nic vidět.

Pozornost v pozitivním slova smyslu si zaslouží výfuk. Jeho zvuková kulisa je parádní - působí dospěle a rebelsky. Vyloženě poutá pozornost a jelikož je Hunter 350 pěkná motorka, není to vůbec na škodu. Někomu možná přijde až příliš hlučný, ale věříme, že většina majitelů bude spokojená.

Horší je to bohužel s podvozkem. Tohle není silná stránka Hunteru. Dokud s ním jezdíte po solidních silnicích, je vše v pořádku. Jakmile ale narazíte na „rozflákanou“ silnici třetí třídy, pak z vás vytřese duši. Na nerovnostech je cítit, jak podvozek odskakuje, a pokud vás takové muldy někde překvapí, například v zatáčce, není to nic příjemného. V žádném případě však netvrdíme, že se na něm nedá jezdit, ale ve srovnání s GB350S tady Hunter tahá za kratší provaz.

I přes tyto nedostatky je Hunter 350 solidní motorka s duší, která má své publikum a jen tak o něj nepřijde. My bychom ho jen obuli do kvalitnějších pneumatik. Nelze se pak vyhnout srovnání hunteru, který je na trhu již řadu let, s nedávno testovanou letošní novinkou Honda GB350S.

Ano, honda v mnoha ohledech působí moderněji - nabídne uhlazenější motor, lepší bezpečnostní prvky, kvalitnější pneumatiky – a ještě vyjde o osm tisíc levněji. Jenže jich tu letos budou jezdit jen vyšší desítky a kdo by si snad chtěl objednat GB350S teď, sveze se na ní nejdříve příští rok.

Pokud bychom vybírali především bezpečný motocykl pro začátečníka, volili bychom Hondu GB350S a počkali si na ni. Pokud se vám ale Hunter 350 zalíbil, dejte mu šanci - je to pěkná klasika, která je spolehlivá a bude vás bavit.