Test modernizované Škody Enyaq Sportline: Skvělý elektromobil pro život

Elektromobily procházejí neskutečně rychlým vývojem, a tak se i první elektrické škodovce dostává během výrobního cyklu větší než běžné péče. S novým palubním systémem nebo bateriemi a zvýšením nabíjecího výkonu, zkrácením nabíjecího času, prodloužením dojezdu, zlepšením akcelerace a dalšími prvky se tedy nečekalo až na klasický facelift.

Enyaq uvedený v roce 2020 se technických novot dočkal v průběžných softwarových i hardwarových aktualizacích, a tak nedávná modernizace přináší především nový design přídě.

Následuje styl menšího modelu Elroq, postaveného na stejném technickém základu. Příď zaujme černou maskou Tech-Deck Face, novým světelným podpisem, výkonnějšími světlomety a také novým nápisem Škoda na kapotě. Nová jsou také zadní světla a nápis na pátých dveřích.

Chytrá úprava tvarů automobilce pomohla vylepšit součinitel odporu vzduchu na hodnoty Cx od 0,245, respektive od 0,225 u modelu Enyaq Coupé, který se tak stal nejaerodynamičtějším prodávaným modelem značky.

Automobilka také přinesla nové styly kol o rozměru 19 až 21 palců a nabízí nové odstíny barev. Právě lakování je trochu kontroverzní novinkou, protože běžné verze enyaqu mají nyní spodní část, která byla dříve plastová, šedostříbrnou nezávisle na hlavním laku. Což v některých kombinacích nepůsobí šťastně.

Řešením je testovaná verze Sportline, která spojuje lakování všech částí exteriéru a navíc přidává i černé prvky. Enyaqu to v této variantě, která tradičně cílí na sportovní design, nikoli vlastnosti, velmi sluší.

Verze Sportline se i uvnitř odlišuje černými prvky, včetně stropu, palubní desky i sedadly s integrovanými opěrkami hlavy. Kontrastem je šedé prošívání či hliníkový vzhled pedálů. Dekor palubní desky je pseudo karbonový. Zatímco světlá látka nebo hnědá kůže dělají z běžného enyaqu až luxusní zboží, tmavý interiér „sportovní linie“ hraje spíše na konzervativní notu.

O interiéru enyaqu jinak samozřejmě platí totéž co v běžné variantě. Zaujme prostorností díky velkorysému rozvoru náprav, prakticky řešenému středovému tunelu, celkově zajímavé architektuře a skvělým zpracováním.

Jediným materiálem, který se nám na pohled ani omak nelíbí, je madlo na dveřích – což je bohužel část, které si všimnete vždy, když nastoupíte. I tak ale působí hodnotněji a útulněji nejen v rámci škodovek, ale i v přímém srovnání s bratrským Volkswagenem ID.4.

Enyaq nás baví i svým přístupem k multimédiím. Malinký 5,3palcový displej před řidičem úplně stačí, a to díky pokročilému head-up displeji s rozšířenou virtuální realitou, která jako kdyby na silnici pověsila šipky navigace nebo čáry pod autem, podle kterého se orientuje adaptivní tempomat.

Navíc středová obrazovka má až 13 palců, skvělou grafiku, odezvu, moderní on-line funkce a přehledné ovládání. Kromě volantu jde o hlavní změnu v rámci faceliftu. Aktuální infotainment je mnohem spolehlivější a má rychlejší odezvu.

Konečně tak funguje zamýšlené, a sice že se auto probouzí již po nasednutí, ale nyní už konečně bez prodlevy a zdlouhavého načítání. Legislativou vynucené asistenty lze snadno vypínat díky zkratkám na horní liště a skvěle integrovaný je i systém Apple Carplay.

V pohonu se nyní žádné zásadní inovace neodehrály, tedy snad jen s výjimkou základní motorizace. Základem nabídky je nově model Enyaq 60, osazený baterií o využitelné kapacitě 59 kW, která napájí elektromotor na zadní nápravě o výkonu 150 kW. Dojezd se přitom má pohybovat kolem solidních 437 km u SUV, respektive 446 km u modelu Coupé.

Výkonnější motorizace 85 a 85× s pohonem všech kol pak díky lepší aerodynamice nabízejí delší dojezd než před faceliftem, u modelu Enyaq 85 Coupé by se měl dostat až na 591 kilometrů. Hodnoty nabíjení jsou spíše průměrné. Základní verze se nabíjí při maximálním výkonu 160 kW, výkonnější pak při 135 kW, respektive až 175 kW u verze s pohonem všech kol. Nabití z 10 na 80 % by tak mělo trvat 24, respektive 28 minut.

My jsme v testu vyzkoušeli verzi 85 s pohonem zadních kol, která je nejúspornější. Kombinované spotřebě 14,9-16, psané na papíře, se totiž v jarním počasí skutečně dá přiblížit, ve městě ji pak ještě překonávat.

Například na trase z karlovarských Chyší do centra Prahy, která i kvůli stále nedostavěné dálnici D6 skvěle simuluje část jízdy po okreskách, dálnici i městem, jsme dosáhli spotřeby 16 kWh/100 km i při spěšném tempu. Dojezd přes 500 kilometrů v kombinovaném režimu a plynulé jízdě tak je reálný, v dálničním tempu se lze spolehnout na přibližně 400 až 450 km mezi zastávkami na nabíjení.

Enyaq je i po faceliftu pro řidiče velmi příjemným autem na každodenní soužití. Na rozdíl od koncernových sourozenců má skvěle vyřešené ovládání rekuperace prostřednictvím pádel pod volantem.

Snadno tak lze přepínat mezi módem s nulovou rekuperací po puštění akcelerátoru pro efektivní plachtění a jednopedálovým ovládáním, pokud vám to vyhovuje. Automatický mód řídící rekuperaci na základě okolního provozu lze snadno vypnout, což kvitujeme, protože řidiči neumožňuje tak plynulou jízdu.

Není to ale vše jen o rekuperaci, řízení je lehké, ale přesné a podvozek si zaslouží velkou pochvalu za kombinaci komfortu a jistoty. A to i se sportovní verzí odpružení verze Sportline, které se ale od naladění standardní varianty zásadně neliší. Auto skvěle zvládá všechny typy nerovností a s adaptivními tlumiči v komfortním režimu připomíná pohupování velkých limuzín.

O trakci zadokolky nemusíte mít vůbec strach, zadní kola jsou zatížena baterií a enyaq se snadno rozjíždí i na kluzkém povrchu. Verzi s pohonem všech kol bychom tak doporučili spíše kvůli rychlejšímu peaku nabíjení, které ale pomůže jen v nízkém stavu nabití nebo pokud opravdu pravidelně využijete čtyřkolku třeba na sněhu. Pro všechny jiné scénáře volíme variantu 85 bez „x“ v názvu.

Velmi snadno se též zvyká na obrovský rejd předních kol, díky kterému se na jeden zátah otočíte i v úzké ulici tam, kde byste to s běžným autem nikdy nezkoušeli. To velmi oceníte i při těsném parkování.

Není divu, že enyaq je jedním z nejprodávanějších elektromobilů v Evropě. Škodovka zvládla svůj přístup k praktickým, pohodovým a chytře navrženým autům přenést i do nové éry. Po postupných vylepšeních završených tímto faceliftem se navíc podařilo uhladit i některé nedostatky spojené zejména s nespolehlivým softwarem.

Základ za milion a o sto tisíc dražší velmi dobře vybavená verze s větší baterií přitom dnes už nabízejí cenovou paritu se srovnatelnými spalovacími modely. Samozřejmě že ani dobře navržený enyaq nemaže specifika užívání elektromobilu, která už si musí každý zvážit sám podle svých preferencí, ale na rozdíl od četné konkurence umožňuje svou „normálností“ právě enyaq možná ten vůbec nejsnazší přechod do světa elektromobility.