Test Mercedesu EQS SUV: Komfort na prvním místě

Vrcholný komfort a špičkové technologie, to jsou věci, které člověk může od Mercedesu-Benz třídy S očekávat už mnoho let - a vždycky je dostane. Jestli tomu tak je i v provedení elektrického SUV - model EQS je elektrickým ekvivalentem Sonderklasse a EQS SUV je jeho vyšší variantou - zkouším za volantem verze 450 s pohonem všech kol.

Automobilka ho představila před víc než rokem a loni na podzim ho v Česku uvedla do prodeje. Řadí se k třídě S, přestože je oproti GLS o kus menší - ovšem jak brzy zjistím, to vůbec není na škodu.

Designový jazyk, vycházející z „běžného“ EQS, nemusí být každému po chuti. Karoserie je ze všech stran zakulacená pro co nejmenší aerodynamický odpor a s tím související co nejnižší spotřebu energie. Zatímco sedanu EQS to co do vzhledu alespoň podle mého názoru moc neprospívá, EQS SUV vzhledově „funguje“ mnohem víc.

Na fotkách působí skoro jako malé auto, ale nic nemůže být dál od pravdy. Na délku měří hodně přes pět metrů, na šířku zase necelé dva metry bez zrcátek a více než třímetrový rozvor náprav také znamená skvělý prostor pro cestující na zadních sedačkách. K tomu má v pětimístném provedení, které mám na týden „na hraní“, více než šestisetlitrový kufr.

Verze 450 4Matic je pro čtyřkolku základem, ovšem když beru za výsuvnou kliku, otvírám obří, těžké dveře a nasedám za volant, rychle zjišťuji, že výbava interiéru má do základu - třebaže ten je u EQS SUV už tak dost bohatý - hodně daleko. Dominantním prvkem jsou skoro až omračující displeje napříč celou palubní deskou, nazvané MBUX Hyperscreen. Jejich cenovka je neméně omračující - jsou za příplatek ve výši 219 tisíc korun.

Množné číslo používám proto, že ač to tak může na první pohled vypadat, nejde o jeden displej - jsou tu celkem tři. Jeden funguje coby klasický přístrojový štít, druhý je vpravdě obřím centrálním displejem, jehož prostřednictvím ovládáte v podstatě všechny funkce vozidla, a třetí má před sebou spolujezdec.

Ten stojí za detailnější zmínku asi nejvíce. Je totiž do značné míry oddělený od ostatních systémů vozu a ze spolujezdce se díky němu může stát skutečný kopilot. Kromě toho, že je možné se tu přihlásit vlastním uživatelským profilem, odlišným od toho řidičova ve velkém displeji, tu lze zapínat třeba masážní funkce obou předních sedaček, takže se tím řidič nemusí zabývat, stačí požádat pasažéra.

Také tu je oddělené rozhraní navigace, v němž může spolujezdec najít cíl a řidiči ho poslat na velký displej, aby věděl, kam jet. A v neposlední řadě si pomocí tohoto displeje může do sluchátek pustit vlastní hudbu nebo sledovat televizi.

Po stránce komfortu je interiér EQS SUV samozřejmě na špici. Kromě úchvatného ticha na palubě, které se stuttgartským inženýrům povedlo vyladit vážně skvěle, jsou křesla - označení „sedačky“ by vážně nebylo dostačující - čalouněná jemnou kůží, příjemně, ale ne příliš měkká.

Také umožňují zapnout vyhřívání i ventilaci zároveň, takže mi je na záda teplo, ale bez zbytečného pocení. Drobným nedostatkem budiž snad jen fakt, že velká většina masážních programů zahrnuje i sedák, čehož nejsem fanouškem, a také si nejsem jistý polštářkem na hlavové opěrce; naštěstí je sundavací.

O řadu dál není komfort o mnoho menší, byť samozřejmě boční vedení lavice v podstatě nemá. Vůz má čtyřzónovou klimatizaci, zadním sedačkám nechybí vyhřívání a možnost elektrického nastavování a díky již zmíněnému rozvoru náprav je tu opravdu královské množství prostoru.

Přesto však k interiéru míří dvě z hrstky výtek, které k EQS SUV mám. Jednak to je ne zrovna příjemná koženka na výplních dveří a loketních opěrkách, zejména ve srovnání se skvělou kůží na sedačkách. A také, kvůli tvarování středového tunelu těžko hledám příjemnou pozici k odložení nohy mimo pedály, jedu-li s aktivním adaptivním tempomatem.

Další výtkou budiž vážně mizerný výhled z vozidla kvůli neuvěřitelně tlustým A-sloupkům, a to i na dnešní dobu, kdy je tloušťka sloupků mezi čelním oknem a okny předních dveří velká poměrně běžně. Má to důvod v lepší pasivní bezpečnosti vozu, ale celý týden jsem si na ně nedokázal zvyknout a musel tak brát zavděk systémem kamer kolem auta. Ten je povedený a nabízí i „offroadové“ zobrazení prostoru těsně před vozem.

Líbí se mi také, že EQS SUV dostalo tři možnosti falešného zvuku v interiéru při jízdě - resp. čtyři, pokud počítáte i vypnutí. Zvuky se však nesnaží imitovat spalovací motor a většinu času jsou velmi tiché, výrazně jsou slyšet jen při prudší akceleraci a brzdění. Většinou tyto zvuky vypínám, tady mě ale jeden z nich docela baví tím, jak připomíná Mutagen, fiktivní auto v Extrémní jízdě v původní počítačové hře Mafia.

Zajímavostí je, že vůz zvenčí vydává zvuk, i když stojí „nastartovaný“ a nikdo není uvnitř. Člověku chvíli trvá si uvědomit, že ten zvuk vychází z auta, že jeho původcem není třeba vzdálený vrtulník.

Ještě jednu vlastnost nutno zmínit, když je řeč o zapnutém stojícím autě - i když je uvnitř klíč, po pár minutách se zasunou kliky. Vtip je v tom, že vytažení klik „na sílu“ neznamená možnost otevření dveří - kliky nereagují. Naštěstí se však dá otevřít zavazadelník a zadní sedačky jsou sklopné i odtud, takže „stačilo“ se proplazit k držáku nápojů, v němž jsem klíč nechal. Ovšem, dost možná je na tuhle situaci i nějaké důstojnější řešení, např. skrz aplikaci ve smartphonu, nebo se dá chování nějak nastavit, ale to bych musel udělat předem.

Ticho na palubě za jízdy jsem už zmínil, k nesmírně komfortnímu jízdnímu zážitku ovšem patří také podvozek. Ten tu je vzduchový a opravdu prvotřídně odladěný - nerovnosti filtruje špičkově bez daně v určité nejistotě, kterou nejeden vzduchový podvozek trpí. Rázy se do interiéru nepřenáší v podstatě vůbec, a to ani když kolo odskočivší po nějaké větší nerovnosti dá poněkud silně slyšitelnou ránu. Pokud hledáte auto, které by splnilo přirovnání „jízda jako na obláčku“, EQS SUV musí být favoritem.

Kde až tak přesvědčivé není, je zrychlení. 360 koní a 800 N.m nevypadá jako málo, ale vůz váží 2,8 tuny prázdný, a tak třebaže v nízkých rychlostech je díky točivému momentu odpich působivý, nějaké bleskové předjíždění na silnicích první třídy se nekoná. Tím neříkám, že je pomalý, jen prostě není až tak drtivě rychlý, jak by se dalo od drahého, prémiového elektromobilu očekávat.

Ruku v ruce s tím jde spotřeba, která se sice značně odvíjí od stylu jízdy, ale ani tak není nízká. Celkový průměr 27 kWh/100 km je adekvátní velikosti a hmotnosti vozu; dálniční jízda toto číslo ovšem dostane nad třicítku. Téměř 108kWh baterie tak není příliš velká, s trochou snahy stačí na 400 km dojezdu v reálném světě.

Mrzí mě však, že si vůz ze 150kW nabíječky bere jen okolo 80 kW, když ho připojím po zhruba stovce kilometrů jízdy s třicetiprocentním stavem nabití. Maximum nabíjecího příkonu je přitom podle automobilky 200 kW navzdory „pouze“ čtyřsetvoltové architektuře pohonného ústrojí.

Pièce de résistance tohoto EQS SUV je však jinde - v natáčení zadní nápravy do úhlu až 10 stupňů. To je tak moc, že si připadám jako žák autoškoly na první lekci - musím se naučit parkovat úplně odznova a na to, co dělá záď auta, že zejména při podélném parkování hrozí odření disku o obrubník velmi akutně, myslet.

Po pár dnech si na to však už trochu zvykám a užívám si zlepšené manévrovatelnosti; např. průměr otáčení je s 10° natočením zadních kol skoro o metr menší než s čtyřapůlstupňovým, které je v základní výbavě. I tak bych ale chtěl tlačítko, které by při manévrování na parkovišti dokázalo natáčení vypnout či převrátit, aby se zadní kola natáčela stejným směrem jako přední.

Zkrátka, vývojářům se podařilo navrhnout vůz, který je krásně prostorný uvnitř, díky natáčecí zadní nápravě se s ním i přes velmi dlouhý rozvor dobře manévruje a zároveň je jeho stabilita na dálnicích prvotřídní. A díky nikoliv přehnané šířce se s ním dá jezdit i v těsnějších prostorách.

Elektromobil EQS SUV náleží na vrchol automobilky Mercedes-Benz naprosto bez výhrad - jen máloco je na něm obyčejné a svou cenovku 4,1 milionu korun tak, jak před námi stojí, beze zbytku obhájí. Je vrcholně luxusním povozem, který uspokojí i ty nejvyšší nároky.