Test hybridní Kie Niro: Střídmý crossover s výborným podvozkem

Když jsem před pár měsíci prvně sedl za volant nové Kie Niro, testoval jsem plug-in hybridní a elektrickou verzi. V Česku je však nejprodávanější klasický hybrid, navíc s obřím náskokem – u minulé generace tvořil čtyři pětiny tuzemských prodejů. Proto jsem si ho nechal na pořádný týdenní test.

Nebudu se tedy příliš rozepisovat o vzhledu tohoto městského crossoveru, neboť ten je pořád stejný. Tvář s velkými světlomety, které ve tmě slušně svítí a nemají autonivelaci, v rozích akcentují černé plochy a stříbrné linky, panely na spodcích dveří ladí s černým C-sloupkem, v němž je otvor k usměrnění proudění vzduchu za autem.

Místo na autě našly klasické přední mlhovky, vzadu stojí za zmínku krásné svislé lampy, v nichž ovšem nenašly místo blinkry – ty jsou bohužel dole v nárazníku, daleko od linie pohledu řidiče auta za vámi.

Sytě oranžová barva vozu náramně sluší, spolu s černými panely to působí sportovně. Vůbec nevadí, že hybrid je se 141 koňmi nejslabší motorizací. Niro beztak nevzniklo pro nějakou ostrou jízdu.

Interiér nabídne slušně pohodlné sedačky s možností pověsit kabát zezadu skoro jako na ramínko. Interiér v pohodě pojme čtyři dospělé lidi i nějakou tu bagáž; zavazadelník mezigeneračně o trochu narostl stejně jako celé auto. Líbí se mi, že i v této třídě dokáže Kia nabídnout ventilované přední a vyhřívané i zadní sedačky.

Boduje i bytelností, materiály a obecně poměrně luxusním dojmem, který z vozu mám. Výrazně tomu pomáhá perfektní haptická odezva tlačítek na zmáčknutí. Dojem však trochu kazí fakt, že obě má kolena se opírají o něco tvrdého. Levé o výplň dveří, pravé o kus středové konzole. A taky fakt, že barva ikon v infotainmentu neodpovídá nastavitelnému ambientnímu osvětlení kabiny.

Příjemná je naopak možnost ve voze kdeco nastavit. Začíná to dotykovým ovládacím panelem pod výdechy ventilace, který může standardně zobrazovat klimatizaci nebo ovládací prvky infotainmentu, anebo může zůstat na tom, na co přepnete. Dá se taky nastavit, kdy se vůz odemyká, jestli s přeřazením na P, nebo až s vypnutím zapalování. A dokonce i měřítko mapy vestavěné navigace v určitých rychlostech.

Také mě těší ukazatel aktuálního stavu baterie v budících, chybí mi tu ale teploměr vody a oleje. Protože je toto niro hybrid, chybí mi snad ještě víc než u běžného auta. Jelikož motor neběží pořád, hůře se odhaduje, kdy už je olej zahřátý, a tedy na to můžu řádně šlápnout.

Ba dokonce, dokud jedu městem, spalovací motor běží málokdy, a spalovací motor umí vypnout klidně i v rychlostech okolo 100 km/h. Vůz se snaží využívat elektřinu co nejvíc, a nutno říci, že úspěšně – při jízdě po městě v poměrně hustém provozu vídám pravidelně spotřebu pod 4 litry na sto, jednou dokonce i pouhých 3,3 l/100 km.

Spotřebu samozřejmě zvyšuje jízda po dálnici, na té není problém vidět průměr mezi 9 a 10 litry. Celkových 7,1 l/100 km jsem dosáhl právě proto, že jsem velkou část z téměř 600 kilometrů najetých za testovací týden urazil po dálnici. Stopětikoňová šestnáctistovka se ve vyšších rychlostech trochu trápí a často, i mimo dálnici, běží v poměrně vysokých otáčkách.

To by bylo skoro jedno, kdyby byl motor lépe odhlučněn. Kromě obtékajícího vzduchu ve vyšších rychlostech a hlučnějších zimních pneumatik nic jiného není slyšet, a tak je jeho zvuk někdy trochu rušivý. Jedním dechem však musím opět vyzdvihnout odhlučnění podvozku, které je na tuto třídu výborné.

Ostatně, stejně jako jeho chování na rozbitých cestách. Nejde o nějakou sportovní jízdu – navzdory přítomnosti režimu Sport to vážně není sportovní auto, šestistupňová dvouspojka na každém výjezdu ze zatáčky hledá kvalt, ať jedu jakkoliv svižněji – jako spíš o to, jak si poradí s vážně mizerným asfaltem. Niro má tuhou karoserii a s naladěním podvozku si dali v Koreji vážně práci. Výsledky stojí za to, vůz se nenechá rozhodit a dobře nerovnosti filtruje.

Hybridní niro je z podstaty svého pohonu tím lepší co do pružnosti a spotřeby, čím pomaleji jedete. Ve městě, kde elektromotor – byť papírově slabý – bryskně reaguje na povely plynovým pedálem, se mu líbí nejvíc a okresky díky povedenému podvozku zvládá s grácií. Není to auto na dlouhé cestování – ale to po něm ani nikdo nechce.

Je dobrým městským crossoverem, který dokáže posloužit i celé rodině, pokud se umí úsporněji balit. Potěší nízkou spotřebou a luxusní výbavou na to, že i tenhle kousek „v plné palbě“ se s rezervou vejde do milionu korun. Chcete-li dobře vypadající, prostorné a zároveň elektrifikované malé auto, s nirem opravdu nešlápnete vedle.