Test Aston Martinu Vanquish: Elegantní drama

Dnes v portfoliu Aston Martinu najdete i SUV nebo placaté hypersporty a kořeny značky sahají do motorsportu, ovšem největší jméno si značka udělala díky segmentu gran turismo. Kategorii GT, která svou inspiraci hledá v minulých staletích, kdy mladí aristokraté vyráželi na své kavalírské cesty, takzvané Grand Tour, po evropských kulturních centrech.

Synonymem pro takto elegantní, výkonné, ale stále komfortní vozy je už od poválečných let řada DB. Nad ní ovšem od roku 2001 ční ještě model Vanquish. Už první generace odrazila jako lehce agresivnější a ještě prestižnější alternativa k tehdejšímu modelu DB7.

Vlajkovou lodí tedy nemusí být jen limuzína, ve specifické nabídce značky z anglického Gaydonu takovou roli hraje nádherné kupé. Třetí generace dorazila v roce 2024 po šestileté pauze, aby znovu nabídla to nejlepší od Aston Martinu.

Krása je v očích pozorovatele, nicméně v případě vanquishe se kontroverzní úhel hledá jen těžko. V dnešní době svázané předpisy, ale ovlivněné i různým vkusem zákazníků po celém světě, je nesmírně osvěžující vidět tak klasické tvary.

Krom dlouhé kapoty a ladné linie střechy přitom designérům nechyběla ani odvaha, například v zadní části, jejíž oddělený segment objímají expresivně tvarované svítilny, zatímco pozornost poutají také obrovské čtyři koncovky výfuku.

To vše do sebe ale zapadá velmi samozřejmě. Vanquish je zkrátka dobře šitým oblekem, nepoutá pozornost za každou cenu, ale je na první pohled kvalitní.

Oproti již tak atletickému kupé DB12 je vanquish ještě delší, širší a nižší, což mu dodává ještě více na dramatičnosti.

Uvnitř posádku přivítá velmi kvalitně provedený interiér. Má tradiční přístup, nechybí například dostatek kvalitně provedených tlačítek na středovém tunelu. Mísí jej však i s novými technologiemi – oblastí, ve které se Aston Martin nesmírně posunul. Infotainment svou kvalitou zobrazení, výbavou a uživatelskou přívětivostí dokonce míří na špičku průmyslu, což je u malosériového výrobce nezvyklé.

Jako jediná značka Aston nabízí integraci systému Apple CarPlay Ultra, který může po připojení iPhonu nejen zrcadlit jeho funkce, ale přebírá i veškerá nastavení auta a umí nahradit i přístrojový štít čistším designem.

Posez za volantem je skvělý, s nataženýma nohama a volantem pěkně u těla. Sedadla navíc nabízejí i skvělý komfort, což pasuje k charakteru vozu. Ještě donedávna se vanquish od DB12 lišil striktně dvoumístnou konfigurací, nově lze ale objednat i zadní nouzová sedadla.

Zatímco menší astony už se spoléhají výhradně na upravený osmiválec z dílen Mercedesu-AMG, vanquish dorazil opět s dvanáctiválcem. 5,2litrová jednotka se dvěma turbodmychadly sdílí základní rozměry s předchozím dvanáctiválcem, ale je výrazně přepracována. Pro zvýšení výkonu a točivého momentu při splnění stále přísnějších emisních předpisů má nový blok, hlavy, vačkové hřídele, ojnice, turbodmychadla, vstřikovače paliva a přemístěné zapalovací svíčky.

Výkon činí 614 kW, 835 koní, a točivý moment rovných 1 000 Nm. Vůz dosahuje 345 km/h, což je nejvíce ze všech astonů. Čísla jsou to famózní, jenže stále platí, že charakter motoru neurčují. Vanquish je jedním z těch příkladů, kdy reálný prožitek už tak neuvěřitelná čísla ještě předčí.

Už jsme řídili spoustu podobně výkonných i výkonnějších vozů, ale tento motor nabízí jeden z nejintenzivnějších zážitků na trhu. Kdo by to byl řekl, že tento motor nám utkví v paměti daleko více než třeba tisícikoňové Ferrari 849 Testarossa?

Nejde přitom o teatrální zvuk vyladěný výfukem. Už od středního pásma otáček má dvanáctiválec skvělou odezvu na plyn a nádherný záběr, který doprovází hutným, opravdovým zvukem za doprovodu svištění turbodmychadel. Ve výsledku má řidič pocit, jako kdyby byl součástí pohonného ústrojí a litry vzduchu procházely z motoru k výfuku skrz kabinu.

Skvěle pracuje i osmistupňová samočinná převodovka ZF - v automatickém režimu dobře předvídá a umí měnit převody rychle, ale i s klidem a jemně, zatímco na manuál nemá odezvou daleko k dvouspojkovým skříním, i přes svou konstrukci s hydroměničem točivého momentu.

To vše je samozřejmě ještě potřeba přenést na silnici, pro což byla předchozí generace vanquishe někdy kritizována. I přes široké obutí je toho na poháněnou nápravu samozřejmě často příliš, ovšem důležité je, že díky dlouhému chodu plynového pedálu lze výkon dobře modulovat.

Rovněž asistenční systémy jsou nastaveny tak, že pokud řidič alespoň trochu ví, co dělá, tedy že je na volantu a pedálu plynu plynulý, nechají mu volnější ruku. V zatáčce tak lze hezky balancovat plynem a z neutrálního chování vykouzlit kontrolovaný přetáčivý výjezd. Jen to není jako s inteligentními čtyřkolkami, kde si nezkušený řidič může dovolit šlapat na pedál takřka bez rozmyslu; tohle auto vyžaduje respekt, ale odmění se vám.

Zároveň ale vanquish umí být bez nadsázky pohodlné cestovní auto, je skvěle odhlučněné a vyspělý podvozek nabídne tuhé, ale komfortní svezení i na rozbitých cestách, kde odpružení skvěle drží kola spojená s vozovkou. A to i ve vyšším tempu. Během všedního dne plného všedních starostí po řidiči žádnou podstatnou oběť nežádá. Pokud se tedy do nízkého sedadla složí bez skřípění zubů.

Pro ten design, neskutečně silný charakter motoru a celkové charisma, které lacině nekřičí o pozornost, by člověk rád tomuto autu leccos odpustil. Je snadné se do něj prostě jen zamilovat, ale Aston Martin ušel dlouhou cestu a na jejich vlajkové lodi se vlastně těžko hledají objektivní nedostatky.

Ani mnohdy přehlížené, ale v reálném životě o to důležitější záležitosti, jako kvalita provedení některých detailů nebo palubního systému, už tady snesou přísná měřítka, a tak je ve světě velkých GT volbou skutečných fajnšmekrů.