Jeden motocykl pro všechno. Test Hondy NC750X s automatem

Honda NC750X je oblíbený univerzál, který od svého představení v roce 2012 (původně jako NC700X) prošel řadou změn a vylepšení. V průběhu let se zvýšil objem motoru i výkon, přibyly moderní technologie a také se ladila automatická převodovka DCT. Napříč generacemi si však motorka drží pověst spolehlivého a velmi praktického stroje. Čím si získala takovou oblibu?

Největší doménou Hondy NC750X je bezpochyby její šestistupňová dvouspojková převodovka DCT. Testovaný motocykl lze samozřejmě pořídit i s klasickým manuálem (v tom případě ušetříte 25 tisíc a 10 kilogramů hmotnosti), verze s automatem je ale populárnější a v dané cenové kategorii prakticky bez konkurence.

Technologii převodovek DCT Honda vyrábí již 14 let a v aktuální generaci slibuje vylepšené chování v nízkých rychlostech (do 10 km/h). Tato převodovka pracuje se dvěma spojkami – jedna ovládá 1., 3. a 5. rychlostní stupeň, druhá 2., 4. a 6. rychlostní stupeň. Díky tomu se systém vyznačuje rychlým řazením, na které je snadné si zvyknout. Musíme uznat, že zejména ve městě je jízda s automatem silně návyková.

Systém DCT nabízí dva způsoby ovládání, přičemž funguje buď jako automatická převodovka s naprogramovanými mapami řazení (Rain, Sport, Standard), nebo jako manuální převodovka, kdy jezdec sám řadí tlačítky na levé rukojeti. Stejnými tlačítky může řidič do řazení zasáhnout i v automatickém režimu, důvod k tomu však nastává jen zřídka.

Pokud vás NC750X s automatem neokouzlí svou mrštností skútru při jízdě ve městě, pak vás jistě potěší při plné akceleraci, když otočíte plynem nadoraz. Zejména v režimu Sport začíná být s testovanou Hondou docela zábava – chcete jezdit a chcete zrychlovat. Tenhle systém funguje výborně a byla by škoda pořídit si NC750X v manuálu.

Řadový dvouválec o výkonu 43 kW (v A2 verzi 35 kW) poskytuje motocyklu dostatek výkonu pro dálniční tempo i cestování ve dvou. Maximální rychlost se pohybuje kolem 170 km/h. Největší předností motoru je ale spotřeba – v běžném provozu se pohybuje kolem 3,5 litru. Se 14litrovou nádrží tak není problém najet až 400 kilometrů bez tankování.

Díky elektronicky řízené škrticí klapce motocykl disponuje třemi jízdními režimy (Rain, Standard, Sport), které jsou dále provázány s mapami řazení a systémem kontroly trakce. Jezdec má na výběr i uživatelský režim „user“, ve kterém si může chování motorky libovolně upravit (odezvu na plyn, brzdění motorem, řazení převodovky a úroveň kontroly trakce).

Jedním z praktických trumfů je odkládací schránka v místě, kde se obvykle nachází palivová nádrž. Tato schránka nabízí 23 litrů prostoru a pojme většinu motocyklových přileb nebo malý nákup. Může se to zdát jako drobnost, ale věřte, že právě tahle věc dělá majitelům radost. Víčko palivové nádrže je umístěno pod sedadlem spolujezdce.

Z hlediska spolehlivosti je NC750X (včetně předchozích generací) považována za odolný motocykl, u kterého se vyjma pravidelných servisů neobjevují žádné poruchy. Někteří majitelé hlásí opotřebené ložisko zadního kola při nájezdu 30 až 40 tisíc kilometrů, ve většině případů však vydrží dvojnásobek.

Přestože o testované Hondě mluvíme převážně v superlativech, má své limity a nemůžeme ji srovnávat s motocykly vyšší třídy. Některým cestovatelům může chybět například tempomat, který Honda v dané třídě nenabízí.

Také sportovněji založení jezdci pravděpodobně sáhnou po živější alternativě – třeba po Yamaze Tracer 7. Nakonec si musíme uvědomit, že NC750X patří jen a pouze na silnici – pokud rádi objevujete šotoliny, zvolte raději Transalp nebo Suzuki V-Strom.

Honda NC750X je mimořádně univerzální motocykl, který zvládne každodenní dojíždění i cestování po Evropě. Díky automatické převodovce DCT nabízí pohodlí, plynulost a v dané třídě také naprostou jedinečnost. Jak říká jeden ze sloganů značky: s automatem máte více času soustředit se na správnou stopu, zatáčky i akceleraci – a mají pravdu.