Hlavní obsah

Muzeum gastronomie v centru Prahy chystá večerní prohlídky

Novinky, Blanka Kovaříková

Manželé Nina a Ladislav Provaanovi jsou názorným dokladem toho, že láska prochází žaludkem. Své dlouholeté partnerství zpečetili založením Muzea gastronomie. A protože jsou oba výtvarně nadaní, udělali ho navíc opravdu krásné.

Foto: Archiv Muzea gastronomie

V muzeu najdete příbory všeho druhu, třeba i tzv. dietní od současného designéra Tomáše Paula.

Článek

Dlouho hledali pro své muzeum vhodný objekt, až narazili v Praze na Starém Městě v Jakubské ulici na malebný domek, o němž existuje první zmínka již v roce 1401. Jelikož je to ale zpráva o jeho prodeji, musí být stavba ještě staršího data.

„Domníváme se, že za krále Václava zde bydlel jeho kuchař, protože dům má velkého genia loci, a proto nás to sem přitáhlo,“ zdůvodňuje Nina Provaan Smetanová.

Stolování na úrovni

Paní Nina pochází z hotelové rodiny. Tatínek Karel Pinka, který letos oslavil devadesátiny, patří k doyenům českých číšníků a k uznávaným znalcům gastronomie. Maminka Alice Pinková, původně úřednice, začala pod vlivem svého muže psát kuchařské knihy.

Nina a její mladší sestra Maria vyrůstaly v kultivovaném prostředí, kde se stolovalo na úrovni, podávaly se zeleninové saláty a lehká francouzská jídla, jako dezert býval sýr a pilo se dobré víno.

Foto: Zdeněk Kovařík

Muzeum gastronomie

To vše v padesátých a šedesátých letech minulého století, kdy v českých domácnostech vládlo vepřo knedlo zelo, pivo.

„Do školní jídelny jsme nechodili, protože maminka byla doma a vařila.

Zato jsme často chodili do restaurací, protože tatínek měl všude známé, a když se otvíral nějaký nový podnik, nemohl u toho chybět. Říkal nám, že dobrá restaurace má připomínat koncertní síň, v níž vás vítá vrchní číšník ve fraku nebo ve smokingu a jako dirigent řídí celý orchestr číšníků a kuchařů.“

Od palety k vařečce

Zatímco mladší sestra se vydala v otcových stopách a stala se uznávanou publicistkou v oboru gastronomie, Nina se chtěla věnovat malování. Studium na střední výtvarné škole jí tatínek nepovolil, ale obor oděvní výtvarnictví na UMPRUM si už prosadila.

„Tati, já ti slibuju, že se jednou ke gastronomii vrátím a myslím si, že budu mít jednodušší návrat jako akademická malířka,“ řekla Nina otci v devatenácti letech. Její slova se potvrdila, byť to trvalo poněkud déle.

Foto: Zdeněk Kovařík

Muzeum gastronomie otevřeli manželé Provaanovi v Jakubské ulici na Starém Městě.

Jako výtvarnice si v muzeu se vším poradí. Sama si navrhuje plakáty, kreslí obrázky, s citem a vkusem instaluje nové exponáty. Přiznává, že také ráda vaří, ale k vařečce se samozřejmě dostala mnohem dřív.

Vždycky ráda zvala své přátele na pohoštění, libuje si v nápaditém stolování. To všechno nyní může v Muzeu gastronomie zúročit.

Potkali se v hotelu

Se svým nynějším mužem Ladislavem Provaanem se Nina seznámila také díky gastronomii. V devadesátých letech totiž navrhovala oblečení pro personál hotelu Pupp a Ladislav zase jako architekt zařizoval lázeňský dům v Jáchymově.

„Začaly mě oslovovat další hotely, které potřebovaly obléknout personál. S Láďou jsme zjistili, že máme spoustu společných přátel, ačkoli žil dvacet let v zahraničí. Legrační ovšem bylo, že se do půl roku přestal hotely zabývat a já se zase vrátila k módě.“ Láska jim ale zůstala….

Foto: Zdeněk Kovařík

Mezi exponáty najdete i miniaturu anglické kuchyně a la 19. století.

Před dvěma lety se začali zabývat myšlenkou na zřízení muzea, které by představovalo historii vaření od pravěku po současnost.

„Podařila se nám například rekonstrukce starořeckého ohniště, pravěk nám zase pomohl dotvořit malíř Libor Balák, uznávaný ve světě jako pokračovatel Zdeňka Buriana. Spoustu věcí jsme dostali od přátel anebo nám je půjčila různá muzea a firmy, jako třeba kompletní sadu příborů.“

Večerní prohlídky s baterkou

Muzeum gastronomie je plné rarit a překvapení. Najdete tu například první výtisk Domácí kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové, litinový papiňák z roku 1870, vyrobený v Plzni, historické plynové a elektrické sporáky, škopek na mytí nádobí našich prababiček, uniformu nejmladšího kuchaře, který vařil v české restauraci na Expu 1958 v Bruselu…

Foto: Zdeněk Kovařík

Typická pec z tzv. dýmné jizby

V pivním baru a vinném sklípku se budou konat pravidelné degustace, v hypermoderní kuchyni zase budou studenti odborných gastronomických škol předvádět své kuchařské dovednosti. Návštěvnice jistě uvítají i ukázky stolování, zdobení perníčků apod. Nina Provaan Smetanová doslova hýří nápady a ten poslední nám prozradila na závěr naší návštěvy.

„Začneme pořádat také večerní prohlídky při sporém osvětlení. Návštěvníci dostanou baterky a věřte, že si z takové prohlídky odnesou nezapomenutelný zážitek. Největší raritou jsou totiž samy prostory tohoto domu se spoustou tajemných zákoutí.“

Foto: Zdeněk Kovařík

Co jedli naši předci

Naši pravěcí předchůdci se stravovali poměrně výživně. Převládalo u nich maso, které opékali na ohni, ale dokázali jej i uvařit, i když ještě neměli nádoby. Maso obalené v bylinkách ponořili do jámy naplněné vodou a tu přivedli do varu horkými kameny.

Ve středověku byly oblíbené kaše – prosná, jahelná, pohanková, ovesná i krupičná. Hojně se vařil hrách, houby, v dobách nouze se jedly i žaludy.

K velkým změnám ve stravování došlo v 17. století, kdy k nám začaly pronikat vlivy italské, francouzské a španělské kuchyně – podávala se zvěřina, ryby, využívalo se koření a cizokrajné ovoce.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám