Článek
Dnes už netušíme, co přivedlo rynartického sedláka a kronikáře Eduarda Vatera na nápad vytesat do pískovcového masivu kousek od Jetřichovic postavičky trpaslíků. Snad to byla zadumaná malebnost zvětralých skal či obdiv k pohádkám bratří Grimmů, kde se to šotky, skřítky a rarášky jen hemží.
Anebo také úlitba permoníkům z nedaleké České Kamenice (mimochodem za návštěvu stojí i zdejší městská památková zóna), kde podle dlouhé tradice tihle mrňaví pidižvíci těží hluboko v nitru země diamanty.
Z otce na syna
Ať už to ale bylo jakkoli, v roce 1832 se zásluhou tohoto osvíceného muže zrodila stezka na vrchol masivu, kterou ozdobil kamennými reliéfy sedmi trpaslíků. Na informační tabuli u skály se sice tvrdí, že pocházejí až z roku 1870, ale historické prameny tápou v tomto případě nejen u data vzniku památky. Rozcházejí se i ve jménu jejího autora, kterého někdy označují jako Ernesta Wahra.
Hledání barevných postaviček ocení hlavně děti.
To ale nic nemění na půvabu a laškovnosti zdejších postaviček. Protože však autor nestihl dílo dokončit, předal štafetu svému synovi Ernestovi. A ten samozřejmě nezapomněl ani na Sněhurku.
Na roztomilé památce si vybralo svou daň válečné období, kdy se přestala udržovat. A jinak tomu nebylo ani po r. 1945. Reliéfy pohádkových postaviček zarostly mechem. Teprve až po r. 1989 byly očištěny a znovu nabarveny.
Schovávaná se Sněhurkou
Z návštěvy Trpasličí skály budou mít radost hlavně děti. Barevní trpaslíci nejsou totiž pohromadě, a tak se musejí trochu hledat. Nerozběhli se sice daleko od sebe, ale zjeví se vždy ve chvíli, kdy to nejméně čekáte.
Najít je lze všechny, ale dá to trochu zabrat. Vedou k nim dvě cesty, buď shora po pěšině z Rynartic, nebo zezdola od silnice na Jetřichovice po dřevěných schodech, které přecházejí do schodů vytesaných ve skále. A hned tady vyjukne první trpaslík.
Hledání barevných postaviček ocení hlavně děti.
Pak se projde malým skalním tunelem, do něhož pilně buší dalších pár pidimužů. Sotva si člověk stačí odfouknout, už na něj mává Sněhurka, o něco výš pak i poslední trpaslík, který hlídá přístup shora.
Trpasličí skála je památka opravdu nenápadná a lze ji při jízdě autem snadno minout. Navíc v létě informační tabule trochu splývá s okolím. A taky tu není žádné parkoviště. Přesto však Trpasličí skála stojí za zastavení.
