Hlavní obsah
Za gorilami se vyráží brzy ráno a cesta může trvat i osm hodin. Foto: Heather Thorkelson

Mlžné pralesy Ugandy a Rwandy ukrývají vzácné horské gorily. Umírali pro ně lidé!

Gorilí turistika – tak se říká výpravám do nitra národního parku Bwindi a do pohoří Virunga za obrovskými horskými gorilami. Žije jich tu několik posledních stovek kusů a patří k největším pokladům této části Afriky. Do Ugandy a Rwandy se jezdí hlavně kvůli nim. Pravidla jejich ochrany jsou velmi přísná, nebylo tomu tak ale vždy.

Za gorilami se vyráží brzy ráno a cesta může trvat i osm hodin. Foto: Heather Thorkelson
Mlžné pralesy Ugandy a Rwandy ukrývají vzácné horské gorily. Umírali pro ně lidé!

O to, aby i dnes mohli turisté se zatajeným dechem pozorovat obřího gorilího samce, takzvaného silverbacka, se nejvíce zasloužila Dian Fosseyová, zooložka a autorka slavné knihy Gorily v mlze, která byla v 80. letech i zfilmována. Nebýt jí a jejího mnohaletého snažení, znali bychom horské gorily jen z knih.

Na záchraně horských goril mají ale paradoxně velký podíl i turisté. Takzvaná gorilí turistika je pro Ugandu, Rwandu i Kongo ohromný byznys a zdroj nemalých peněz. Místním se tak víc než pytlačení vyplácí ochrana. Vyhubení goril by totiž znamenalo konec proudění dolarů.

A turisté sem jezdí rádi – navzdory tomu, že nejde o laciný špás, navzdory tomu, že je cesta pralesem fyzicky náročná, i navzdory tvrdým pravidlům, která musí při setkání s gorilí skupinou dodržet.

Jen za habitualizovanými tlupami

Permit, „vstupenka“ do oblasti, kde horské gorily žijí, vyjde na pět set až osm set dolarů, záleží, odkud se za nimi vydáte. Část peněz jde sice do kapes úředníků a státu, ale nemalá částka z každého permitu míří na záchranu těchto tvorů.

I přes vysokou cenu je ale o gorilí turistiku obrovský zájem, který převyšuje nabídku. Počet turistů, kteří se ke gorilám dostanou, je totiž omezený – denně na osm lidí v jedné skupině. Skupin je tolik, kolik je aktuálně habitualizovaných (tedy lidské přítomnosti přivyklých) tlup – a tohle číslo se pohybuje spíše v řádu jednotek než desítek.

Pro Ugandu i Rwandu je gorilí turistika zdrojem velikých příjmů – část vybraných peněz jde ale zpátky do národních parků na ochranu goril.

Foto: Fiver Lãcker

Cestu za gorilami si tedy cestovatelé, kteří sem míří, rezervují už i několik měsíců dopředu. Permit je navíc nepřenosný, vydaný na jméno a platný jen s cestovním pasem. A člověku rozhodně nezaručuje, že gorily opravdu spatří!

Zákazů jsou desítky

Budíček těch, kteří se chystají do nitra deštného horského pralesa, je obvykle velmi časný. Obléci ideálně funkční prádlo, v období dešťů nepromokavé oblečení, které ale stejně před mokrem pořádně neochrání, a hlavně kvalitní boty. Za gorilami do národního parku Bwindi se často vyráží z městečka Kisoro, branou do pohoří Virunga bývá Kinigi.

Tady jsou turisté ještě před cestou důkladně poučeni o tom, co smí a čeho se naopak mají vyvarovat. Průvodci a strážci také velmi pečlivě hlídají, aby se na cestu nevydal někdo s těžkým nachlazením, nebo jiným onemocněním. Jednak proto, že cesta bude fyzicky náročná, a pak i pro dobro goril, pro které by mohla mít případná nákaza fatální následky.

Skupinu goril vede vůdčí samec, silverback – to díky stříbrným chlupům na zádech.

Foto: Andrea Schieber

Člověk se dozví i to, že se ke gorilám nesmí přiblížit na více než sedm metrů, že se hlavně vůdčímu samci nesmí dívat zpříma do očí, že nesmí fotit s bleskem, v přítomnosti goril ani jíst, ani pít, ani hlasitě mluvit, ani kýchat… a že na jejich pozorování má pouhou hodinu. Pokud vůbec.

Brzy ráno, ještě před skupinou turistů, do příšeří deštného pralesa vyrazili takzvaní stopaři. Ti mají za úkol skupinu najít a dát o její poloze vědět průvodcům, nicméně se může stát, že gorilí skupinu neobjeví – pak člověku sice vrátí část ceny permitu, ale ani to nevyváží obrovské zklamání.

Více o cestě za gorilami najdete v článku Trekem za gorilami do srdce rwandské divočiny 

Bez nosiče ani krok

Skupina turistů vyráží na cestu doprovázená jak průvodci, tak strážci se zbraněmi a nosiči, což jsou místní mladíci, kteří za několik dolarů turistům nosí batohy s fotoaparáty, ale hlavně vodu, které tu člověk vypije během několikahodinové túry až osm litrů.

Drtivá většina trasy vede horským deštným pralesem, v přítmí, kde je dusno a kam nedopadají téměř žádné sluneční paprsky. V období dešťů se navíc často přidávají provazce vody, které rozmáčí vyšlapané stezky a dělají z nich bahenní lázeň, do které se nohy boří až po kotníky. O pády tu není nouze a ti, kteří se rozhodli ušetřit na nosičích, toho už po pár desítkách minut hořce litují.

Horských goril žije na celém světě méně než tisícovka. Patří ke kriticky ohroženým druhům.

Foto: Andrea Schieber

Cesta k tlupě může trvat hodinu, dvě, ale i pět. Záleží, kam se gorilí skupina rozhodne ráno vydat. Po usazení ale už v průběhu dne příliš necestuje, maximálně prý v okruhu půl kilometru od vybraného místa.

Zážitek na celý život

A je to prý velmi silný zážitek, když se z hustého porostu zvedne dva metry vysoký vůdčí samec a zrakem přejede skupinu turistů usazených jen pár metrů od něj. Žádné mříže, žádné sklo, žádné zábrany, jen skupina goril, která po uklidnění ze strany vůdčího samce zkracuje vzdálenost vůči turistům a chová se naprosto přirozeně. A pokud člověk neudělá nic zbrklého, co by je vyděsilo, nemusí se bát.

Po šedesáti minutách pak průvodci zavelí a skupina se vydá na cestu zpátky. Všichni plní zážitků a často i pochopení pro lidi, jako byla Dian Fosseyová, kteří gorilám zasvětili celý život.

Mimochodem – sama Fosseyová je pohřbená v blízkosti výzkumné stanice Karisoke a obklopená hroby zvířat, které zachránila před vyhubením. A i sem se dnes turisté mohou podívat.

Inzertní sdělení: Vydejte se za poznáním do Afriky!

Cestovní kancelář ESO travel, specialista na Asii, Severní, Jižní a střední Ameriku, Tichomoří a Afriku vybírá z nabídky poznávacích zájezdů do Afriky:

Diamanty Afriky!

Špičkový program pro nejnáročnější cestovatele zahrnuje neopakovatelné safari a návštěvu přírodních ikon Zimbabwe, Botswany, Namibie a JAR.

Keňa - Tanzánie - Zanzibar

Okruh výkladní skříní černé Afriky kombinuje setkání s tisícovými stády divoké zvěře, původními obyvateli a pobytem na exotickém Zanzibaru.

Po stopách velké pětky!

Okruh po Keni určený těm, kteří touží  objevit tajemství života divoké zvěře, kulturu místních obyvatel, nádheru keňské přírody - jeden z posledních “rájů na Zemi”

Čtěte dále:

Přečtěte si také o Britských Panenských ostrovech, o Maledivách nebo o dovolené pro ženy. Přehled všech článků najdete na hlavní stránce rubriky

Autor: Lucie Štěrbová & Tomáš Cikán

Anketa
Vydali byste se na cestu pralesem za horskými gorilami?
Ano, velmi mě to láká.
33.9 %
Ano, ale finančně by to mohlo být příznivější.
46 %
Ne, neláká mě to ani trochu.
20.1 %
Celkem hlasovalo 389 čtenářů.

Dian Fosseyová – žena v pralese

Není člověka, který by toho pro záchranu horských goril udělal víc. Dian Fosseyová byla americká zooložka, která v roce 1963 přicestovala nejprve do Konga a pak do Rwandy a celý svůj život zasvětila ochraně těchto zvířat. Odborníci dnes mluví tom, že nebýt jí a jejích aktivit, gorila horská by dnes patřila na seznam vyhynulých druhů.

Dian Fosseyová založila výzkumnou stanici Karisoke, založila také fond na pomoc gorilám, zavedla pytlácké hlídky a tvrdě proti pytláctví bojovala, zároveň ale byla velmi silně i proti tomu, aby se oblast, kde horské gorily žijí, otevřela turistům – což nelibě nesli rwandské úřady.

I to byl možná jeden z důvodů jejího nevyjasněného úmrtí. Dian Fosseyová byla nalezena zavražděná v prosinci 1985 ve svém domě ve výzkumné stanici Karisoke – a ač byl tento čin oficiálně připsaný pytlákům, dodnes nikdo neví, kdo ji zabil.

Památkou na Dian Fosseyovou je knížka Gorily v mlze, která byla následně i zfilmována.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Související články

Výběr článků