Článek
Maroko usilovalo o to, aby ji dostalo pod svoji správu. Zájem uvadl v momentě, kdy se stala cílem masové migrace z Afriky – dávno předtím, než vypukla v Evropě. Byla tak intenzivní, že ji město absolutně nezvládalo. Rychle postavené ploty přelézali běženci po vlastnoručně vyrobených žebřících, krize vyvrcholila v roce 2014. Vedla k výstavbě 11 kilometrů dlouhé a až 8 metrů vysoké neprostupné třízónové bariéry s ostnatým drátem, propojené pozorovatelnami s reflektory, hlukovými a pohybovými senzory, videokamerami. Náklady byly astronomické, 33 miliónů eur, ale opatření zabralo. Pokusy o ilegální vstup se dramaticky snížily a později prakticky ustaly.
Zdejší pláže lákají ještě v říjnu
Turistů se tyto záležitosti netýkají, spíš vše ze zvědavosti okukují. Raději zamíří na městské pláže u pobřežní promenády, jsou dlouhé, široké, písčité. V okolí se najdou také menší, roztroušené mezi skalami, sem tam oblázkové. Je na nich obvykle prázdno, k večeru se po práci přijdou osvěžit místní. Teplota moře v říjnu je 22 stupňů, vzduchu ještě o něco víc, což neláká jen je, ale i turisty.
Pláže ve městě i jeho okolí se vesměs zavděčí také neplavcům.
Pro ně pořádají marocké cestovky výlety, i když je možné se sem dostat i ze Španělska. Melilla je po těch všech martyriích vcelku bezpečná, policisté jsou, stejně jako Nick Carter, vždy ve střehu. Pokud někdo nechodí do osamělých uliček, hlavně v noci, a pohybuje se mezi lidmi, nebezpečí mu nehrozí a určitě ne v centru.
Architekturou konkuruje Barceloně
Ve středu města je co obdivovat, třeba Jakubovu kapli (Capilla de Santiago). Jde o jedinou ryze gotickou stavbu na celém africkém kontinentu. K dalším památkám patří chrám Nejsvětějšího početí (1687), kde je uctíván obraz Victorie, patronky města. Ve skutečnosti se jedná o „obyčejnou“ Pannu Marii.
Během procházky po Melille nejspíš neminete místní arénu.
Město se začalo hodně měnit v 19. století, kdy osvícení radní začali s přestavbou. Má hned po Barceloně nejvíc modernistických staveb v zemi, působili tu známí a uznávaní architekti, vyprojektovali přes 500 nových budov. Zároveň jde o jedno z nejvíc kosmopolitních a multikulturních měst nejen ve Španělsku. Žijí tu v klidu křesťané, židé, muslimové i hinduisté. Potkáte řadu černochů, kterým se podařilo získat azyl. Starousedlíci tvrdí, že problémem nebyli imigranti, ale jejich obrovský počet.
Maják z roku 1918 je vděčným fotografickým objektem.
Je zde toho dost k vidění, Plaza de Espana, náměstí (tedy spíš park s fontánami), dále pevnost Melilla la Vieja. Pod ní je řada tunelů a jeskyní z éry Féničanů, prý zdaleka ne všechny byly nalezeny. Uvnitř najdeme vojenské a archeologické muzeum, kostel. Hlavní třída se jménem exkrále Juana Carlose I. je vizitkou, hojně navštěvovaná je zátoka Ensenada Galápagos, kde na staré budovy na kopci navazuje pláží pod nimi…
V přístavu můžete obdivovat jachty, ale také se pokocháte pohledem na pevnost Melilla la Vieja.
Inzertní sděleni: