Hlavní obsah
Amuliani je místem, o němž v Řecku vědí jen zasvěcení. Foto: Profimedia.cz

Slunečná dovolená na tajemném řeckém Poseidonově trojzubci

Poloostrov Chalkidiki na severu Řecka bývá pro svůj tvar označován za trojzubec vládce moří Poseidona. Hroty trojzubce tvoří Kassandra a Sithonia. Nesmysl? Jen na první pohled. Trojzubec má přirozeně i hrot třetí, ale o tom se moc neví.

Amuliani je místem, o němž v Řecku vědí jen zasvěcení. Foto: Profimedia.cz
Slunečná dovolená na tajemném řeckém Poseidonově trojzubci

Dva jmenované patří ke známým a hojně navštěvovaným rekreačním oblastem, je tam spousta hotelů, bohatá nabídka služeb a každoročně tam přijíždějí desetitisíce návštěvníků ze všech koutů Evropy. Ten třetí hrot, Agion Oros (Svatá hora), uváděný spíše jako Mount Athos, je prakticky neznámý. Nejen ve světě, ale i v Řecku.

Odpoledne na pláži v Amuliani.

Foto: Bohuslav Borovička, Právo

Byť o jeho existenci všichni vědí, jen málokdo ho navštívil. Žena žádná, ty na hornatý poloostrov nesmějí vůbec. Mužů je ročně jen pár tisíc, jsou to především pravoslavní poutníci, kteří musejí žádat o povolení a čekat na něj několik měsíců. Nejen Agion Oros, ale i přilehlý kraj je proto opředen jakýmsi tajemstvím.

Svět sám pro sebe

Ve starověku, v dobách raného křesťanství se obtížně přístupný, hornatý poloostrov stal útočištěm poustevníků, kteří se zřekli slastí a strastí pozemských a naplno zasvětili svůj život víře svaté. Poustevníků přibývalo a koncem prvního tisíciletí vznikly první kláštery.
Světští vládcové Řecka, včetně tureckých mohamedánů, kteří v zemi panovali čtyři staletí, zvláštní charakter poloostrova více méně respektovali.

Postupně se vyvinul nynější stav, posvěcený řeckou vládou a správou Svaté hory. Mount Athos je součástí Řecka, ale má zcela samosprávný charakter. O všem, co se na ostrově děje, rozhodují představitelé klášterů.

Klášter sv. Jiří.

Foto: Bohuslav Borovička, Právo

Dnes je na Svaté hoře dvacet klášterů, všechny připomínají středověké hrady a pevnosti. Většina mnichů náleží k řecké pravoslavné církvi, ale jsou tam i kláštery, v nichž převažují, nebo v nich alespoň žijí, ruští, bulharští, srbští, nebo třeba arménští pravoslavní.

Mniši, kteří se na Svaté hoře usadili (v každém klášteře jich je jen pár desítek), berou své poslání v boží službě velice vážně. Nemají zájem o publicitu, odmítají televizní štáby, poutníky přijímají a starají se o ně, ale ruší a dráždí je všechno, co je odvádí od jejich způsobu života – modliteb a práce.

Stín na slunci

Nad celým poloostrovem Chalkidiki svítí stejné slunce, ale v předhůří Mount Athos jako by na něm ležel stín. Jsou tam kilometry dlouhé pláže se zlatavým pískem i malé zátoky, penzióny a hotely, které si nijak nezadají s těmi na dalších dvou hrotech trojzubce. Ve srovnání s poloostrovem Kassandra jsou místní pláže téměř prázdné. Jen málo cestovek nabízí tento kraj svým zákazníkům.

Pláž v Ouranopoli.

Foto: Bohuslav Borovička, Právo

Město Ouranopoli, které je střediskem kraje přiléhajícího k Mount Athos, má veškerou infrastrukturu, kterou člověk od přímořského letoviska očekává. Pláže se vším, co k nim patří, zázemí v podobě nesčetných restaurací, obchody se suvenýry, muzeum ve středověké obranné věži. Specialitou jsou svaté obrázky, ikony. Na Svaté hoře se ikony odnepaměti malovaly, v tamních klášterech jsou vzácné sbírky.

Jakovos ikony nejen prodává, ale také je sám maluje.

Foto: Bohuslav Borovička, Právo

Stín hory padl i na předhůří, a tak v Ouranopoli najdete obchody i dílny, kde ikony malují ve velkém, ale i takové, jejichž tvůrci se drží staletých receptů a učí se technice malby od skutečných mistrů. Ikona takto stvořená pak není pouhým výrobkem, ale skutečným uměleckým i duchovním dílem.

Mléko a strdí

Historici, teologové, jazykovědci a další odborníci se dodnes dohadují, jak nejlépe vyložit skutečnost, že zrovna z řecké Makedonie, vlasti Alexandra Velikého a jeho otce Filipa, z kraje, který je řecký, až to dál nejde, vyrazili na svou pouť slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj.

Možná, že v oněch dobách – pokud již existovalo městečko Arnea – se tam medu říkalo slovansky – strdí. Dnes se mu tam (na poutačích před krámy) kromě řeckého meli říká hlavně honig. Je tam med lesní i luční, piniový a akátový, med z levandule, z janovce metlatého a kdoví z čeho ještě.

Medový krámek.

Foto: Bohuslav Borovička, Právo

Kopcovitý kraj na dohled od moře je ekologickým rájem. Pokud je tam nějaký průmysl, tak nanejvýš kamenolom. Místní zemědělci nemají na chemická hnojiva, a tak to tam všechno roste samo od sebe, z vody, sluníčka a kamenité půdy.

Farma Platanorema je místem, kde se může člověk ubytovat, jezdit po kraji na koni nebo na kole, stravovat se mlékem a strdím (k snídani není nic lepšího než jogurt s medem) a dalšími naprosto bio potravinami. Když má chuť, zajede si dolů k moři na koupel a na čerstvé ryby. Krásné a čisté pláže jsou také např. v Ierissos, Nea Roda, Kampoundi či Porto Agio.

Ostrov obyčejných pokladů

V zálivu, který se jmenuje – jak jinak – Agion Oros, je ostrov Amuliani (také Ammouliani). Na délku měří 4,5 kilometru, na šířku tak polovic a žije na něm šest set obyvatel. Zdrcli se do městečka, které se – aby se to nepletlo – jmenuje Amuliani. Od pevniny je ostrov vzdálen asi tři a půl kilometru a z přístavu Tripiti tam pravidelně plují trajekty.

Amuliani je místem, o němž v Řecku vědí jen zasvěcení. Za jeho hranicemi skoro nikdo. Kolem ostrova je spousta pláží. Na některých, jako Limani nebo Alikes, jsou lehátka, slunečníky, tobogany a další atrakce, jiné jsou maličké, ukryté pod skalami. Přístupné jsou z moře i z pevniny. Komu se nechce pěšky, ten si může půjčit loďku, kolo nebo malou motorku. A taky si vzít pití a svačinu, protože na pláži pro deset lidí stánek s občerstvením nenajdete.

Foto: Bohuslav Borovička, Právo

Amuliani je ostrovem pokladů. Úplně obyčejných, jichž ale ubývá. Eleni, matka majitele hotelu Sunrise, vám k snídani upeče domácí buchtu a ráda si s vámi popovídá. Stane se vám to v některém ze světoznámých letovisek? Na ulici vás zdraví neznámí lidé. Viděli vás, jak jste včera vystoupili z trajektu, nebo je to ten hospodský, co vám ráno přinesl ledovou kávu, průvodkyně z muzea, která vám odpoledne vyprávěla, jak sem předkové zdejších obyvatel přišli z Turecka. Vy si zahanbeně uvědomujete, že je nepoznáváte, zatímco oni vás ano.

Taky jsou to poklady mnohem přízemnější, leč chvalitebné. Třeba zásada místních kuchařů, že ryba, která byla vytažena z vody včera, už není čerstvá. Nejen Amuliani, ale zdejší pobřeží vůbec je tím pravým místem pro milovníky ryb a jiných mořských potvor. Je jich hodně a s jejich úpravou si tu opravdu umějí poradit.

Foto: Archiv, Právo

Rady na cestu

 Jak se tam dostat

Nejsnadněji se na poloostrov Chalkidiki dostanete letecky. V sezóně létají do Soluně (Thessaloniki) jak charterové lety několika cestovek, tak i pravidelné linky společnosti ČSA a Smart Wings. Na letišti je možné půjčit si auto (kolem 40 eur na den), nebo se do Ouranopoli dopravit autobusem (kolem 15 eur) z autobusového nádraží v Soluni.

 

Ubytování

Na ostrově Ammouliani i na přilehlé pevnině jsou jak hotely, tak apartmány z velké části rodinnou záležitostí. Dvoulůžkový pokoj se snídaní vám budou nabízet za 70 eur v hotelu a za polovic v apartmánu. V obou případech po mírném dohadování pravděpodobně sleví.

 

Víkendová rekreace

Celé předhůří Mount Athos je oblastí, kde tráví dovolenou v naprosté většině jen Řekové. Na víkendy sem jezdí hlavně obyvatelé ze 100 km vzdálené Soluně. Od pátku do neděle bývá plno, ale zbytek týdne je opravdu poklidný.

 

www stránky

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Související články

Výběr článků