Hlavní obsah
Další Jurkovičova práce, vila Jestřabí, má dekorativní hrázděnou konstrukci. Foto: Petr Horník, Právo

Poznejte Luhačovice na trase ptačích krmítek a budek

Největší moravské lázně Luhačovice proslavila nejen minerálka Vincentka a architektura zastoupená především tvorbou Dušana Jurkoviče, ale také příroda v podhůří Bílých Karpat. Pokud chcete poznat všechna tato „nej”, vypravte se na čtyřkilometrovou trasu uměleckých ptačích krmítek a budek, která vede parky i městskou památkovou zónou.

Další Jurkovičova práce, vila Jestřabí, má dekorativní hrázděnou konstrukci. Foto: Petr Horník, Právo
Poznejte Luhačovice na trase ptačích krmítek a budek

I když umělecky pojatá díla nechal Luhačovický okrašlovací spolek Calma poprvé instalovat už v roce 2013, procházku je možné absolvovat opakovaně, protože skladba artefaktů se každou sezonu trochu proměňuje.

„Před jarním hnízděním obcházíme město a sčítáme ztráty. Díváme se, co je třeba dát do pořádku, vyčistit nebo co se přes zimu rozpadlo, a rozmisťujeme nové budky,“ říká jedna z tváří spolku, etnografka Muzea luhačovického Zálesí Blanka Petráková.

Venkovní galerie

Zatímco na prvním ročníku se do značné míry podíleli známí výtvarníci či architekti, v posledních letech galerii pod širým nebem doplňují hlavně studenti uměleckých a odborných škol z Luhačovic a okolí. Spontánně se však přidává i veřejnost, což Blanku Petrákovou, jakmile si nového „exponátu“ všimne, vždycky příjemně překvapí.

„Před spuštěním projektu jsme se radili s ochránci přírody, kteří tvrdili, že ptáci rádi využijí každý otvor, a ukazuje se, že měli pravdu.“

V Luhačovicích jde zejména o sýkorky a další drobné pěvce, ale za léta vznikly i budky pro malé druhy sov, a dokonce i plovoucí objekty pro kachny. Možnost přikrmovat a pozorovat ptáky vítají lázeňští hosté, kteří si tak zpestřují procházky. Budky a krmítka jsou vyrobeny ze dřeva, keramiky, porcelánu, proutí a dalších materiálů.

Fantazii se meze nekladou.

Foto: Petr Horník, Právo

V rámci jednorázové akce vytvořili školáci ze speciální směsi drceného papíru, vody a lepidla pestrobarevná kulovitá hnízda pro moudivláčka lužního, která visela na stromě na Lázeňském náměstí.

Na začátku trasy u pramene Aloiska až do loňského podzimu bylo k vidění krmítko ze dřeva, kůry a samorostů od Františka Skály, které se podělo neznámo kam. Řada artefaktů na okruhu také padla za oběť dřevorubcům. Jeden z těch, který zdobil dnes už posekanou jedli douglasku nad pramenem Ottovka, se podařilo zachránit.

„Budka se rozbila na několik kusů, ale kamarád architekt ji opravil. Truhlář na její výrobu použil intarzii z barevných dřev a na spodní straně zobrazil výjev stvoření světa ze Sixtinské kaple,“ říká etnografka.

Dílo dnes najdete na stromě poblíž Aloisky na křižovatce značených lázeňských tras. Plácek, kde stezka budek a krmítek začíná, spolek Calma pojmenoval Ptačí náměstí. Je odtud výhled na takzvanou Bílou čtvrť se souborem funkcionalistických vil (dnes penziony Radun, Viola, Avion a Iva) od světoznámého architekta a urbanisty Bohuslava Fuchse. Jen několik metrů od rozcestníku se nachází zmiňovaný pramen, který patří k nejstarším ve městě a společně s Vincentkou je přístupný i v zimním období.

Lázeňské náměstí

Desítky krmítek a budek objevíte po cestě alejí vedoucí Lázeňským parkem, který je součástí CHKO Bílé Karpaty, do centra města. Za necelý kilometr dojdete k novoklasicistnímu Lázeňskému divadlu a Inhalatoriu, které stojí o pár desítek metrů dál. V době výstavby (rok 1923) šlo o jedno z nejmodernějších zařízení svého druhu v Evropě. Klasicistní stavba s elegantním vstupem zahrnuje prostory pro bahenní léčbu, inhalování, kloktání, elektroléčbu, podtlakovou komoru a venkovní terasy.

Jurkovičův dům patří k dominantám Lázeňského náměstí.

Foto: Petr Horník, Právo

Opodál, už na Lázeňském náměstí, narazíte na Jurkovičův dům z roku 1902. Slavný slovenský architekt, který na secesních stavbách uplatňoval lidové prvky, v Luhačovicích vytvořil devět nových objektů a pět dalších přestavěl. Dům, který od roku 1948 nese jeho jméno, je jedním z nich. Původní budovu propojil s přiléhajícími minerálními lázněmi a objekt zvýšil o hrázděné patro.

Pocta Jurkovičovi

Na můstku přes říčku Šťávnici nepřehlédnete krmítko v Jurkovičově stylu, jehož autorem je výtvarník František Petrák, zakladatel „ptačí“ stezky. Práci pojal jako poctu tomuto architektovi, kterého velmi obdivuje. Z legrace tvrdí, že luhačovické sýkorky jsou na tom určitě podobně, protože krmítko neustále plné semínek hojně využívají.

Po pravé straně náměstí spatříte Malou a Velkou kolonádu, areál funkcionalistických objektů z přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století zahrnující obchody, kavárnu či haly pramenů Vincentka a Amandka. Prvně jmenovaný je největším bohatstvím Luhačovic. V prostorách, které byly před pár lety rekonstruovány, můžete pramen se zbytky třetihorní mořské soli ochutnat ve studeném i teplém provedení a na panelech na ochozu se seznámit s historií tamního lázeňství a architekturou.

Blahodárná Vincentka

První písemná zmínka o léčebných účincích luhačovické „slané vody“ se objevila v roce 1669, kdy také došlo k úpravě hlavního pramene, dnešní Vincentky. Poté, co o více než sto let později byla voda chemicky analyzována, bylo jen otázkou času, kdy v Luhačovicích vzniknou oficiální lázně.

Došlo k tomu v roce 1790, kdy hrabě Vincenc Serényi nechal kolem pramene, který nese jeho jméno, postavit koupelny s vanami, hostinec a další budovy. Vincentka působí blahodárně především na dýchací a trávicí ústrojí, ale její využití je mnohem širší.

Hala Vincentky prošla rekonstrukcí.

Foto: Petr Horník, Právo

Naproti přes náměstí stojí funkcionalistický Společenský dům navržený Františkem Roithem, otevřený v červnu 1934. Když podél říčky půjdeme dál z centra směrem na Jestřabí horu, mineme po pravé straně Jurkovičův Hudební pavilon, který dnes slouží jako zahradní altán. Když se v něm ještě hrálo, vytvářela stříška trychtýřovitého tvaru výtečnou akustiku. Na druhém břehu je k vidění hned několik dalších Jurkovičových počinů – vila Jestřabí, Vodoléčebný ústav, Sluneční lázně a vily Valaška a Vlastimila, kde často pobýval Leoš Janáček.

Zelení podél řeky

Pod Jestřabí horou se otočíme a zamíříme zpátky přes centrum, abychom u pramene Aloisky okruh zakončili. Část cesty vede parkem plným krmítek a budek. Najdete tu ale také například dům Bedřicha Smetany od architekta Emila Králíka, který byl postaven v roce 1909 jako luxusní třípodlažní hotel ve stylu geometrické secese a může se pochlubit bohatě zdobeným interiérem. Před budovou stojí Bruselská fontána s postavami koupajících se najád, která původně vznikla pro světovou výstavu EXPO 1958.

Luxusní Dům Bedřicha Smetany

Foto: Petr Horník, Právo

Když znovu přejdeme Lázeňské náměstí, dostaneme se ke dvěma objektům navrženým Václavem Pirchanem – jde o vilu Pod lipami a Alpskou růži, jejíž název napovídá, v jakém stylu je postavena. U nich se nacházejí tenisové kurty a Tenisový pavilon od architekta Josefa Skřivánka, který se inspiroval Dušanem Jurkovičem. Jeho dílem je i zmíněné Inhalatorium či klasicistní pavilon Ottovky, který se v roce 1929 stal na dlouhou dobu symbolem luhačovických lázní. I kolem něj prochází „naše“ stezka.

U kostela svaté Rodiny z konce minulého tisíciletí se od říčky Šťávnice odkloníme a zamíříme do Lázeňského parku, kde jsme procházku zahájili. Stejně jako už několikrát předtím budeme na trase kopírovat některou z mnoha značených turistických cest. Některé z nich mají jen několik málo kilometrů, jiné vás zavedou až na hřebeny okolních kopců, po kterých lze město na pomezí CHKO Bílé Karpaty obejít téměř kolem dokola.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků