Lyžování v zemi Ladinů. Val di Fassa s velkým kolotočem sjezdovek

Ladinové mluví jazykem, jehož počátky sahají do dob, kdy Římané dobyli alpská údolí a jejich lidová latina se smíchala s místním jazykem, rétštinou. Ladinové si svoji zvláštní řeč, spolu s některými kulturními obyčeji, uchovali dodnes.

V zimě se konaly karnevaly a většinou se odehrávaly také svatby. Hlavní roli o karnevalu hrály masky, koho plácla maska Buffona, kašpara, mohl si být jistý, že se od něj všichni dozvědí, co udělal během roku špatně.

Když svět sužoval covid, byli jsme rádi, že jsme si v lednu mohli s určitými omezeními aspoň znovu zalyžovat. Začali jsme v San Pellegrinu, na pomyslné spojnici mezi údolími Fassa a Fiemme, které Češi dobře znají.

Vstup na sjezdovky nikdo nehlídal, díky tomu, že jsou skipasy začleněné do systému Dolomiti Superski, stačilo nám na mobilu propojit naši Tečku se zakoupenou permanentkou a už jsme jezdili bez omezení. Průsmyk Pellegrino je rozdělen silnicí — ta se dá na lyžích přejet přes dřevěný můstek, zpátky zase poslouží sedačka.

Protože zrovna hodně foukalo a lanovky a sedačky se postupně zavíraly a otevíraly, museli jsme se tím řídit při výběru pist. „Výhoda je, že velká část lyžařů ze sousední provincie Belluno při špatném počasí zůstává doma a čeká na lepší předpověď,“ říkal nám Luciano. Na dotaz, co jako instruktor lyžování dělá v létě, má už připravenou odpověď: „Rodina má ve Fasse hotel, řídí ho jeden z mých tří synů s mou sestrou, tak jim pomáhám.“

Dopolední jízdy jsme zahájili na svazích pod vrcholem Cima Uomo (3003 m n. m.) na červených a modrých sjezdovkách, na černou a do vyšších partií nás vítr nepustil. Červeně označené svahy jsou určené pro svižné jízdy, propojení mezi nimi jsou široká. Jen povrch byl hodně tvrdý, přírodního sněhu málo, zato vrstva umělé bílé pokrývky. Sněžná děla zaručí, že i do pozdního jara se dá nejen tady, ale v celém údolí Fassa lyžovat mezi stráněmi, na nichž rozkvétají vřesy.

Na jídlo jsme zamířili do chaty Baita Paradiso, kromě bufetu je tu za dveřmi s nenápadným otevíráním místnost, kde se servírují opravdové lahůdky. Včetně třeba noků s gorgonzolou a ořechy nebo jeleního steaku na jehličí.

Odpoledne už nám poryvy větru umožnily vyzkoušet i druhou stranu areálu Pellegrino. Na vrchol Col Margherita (2513 m n. m.) nás dovezla lehce se pohupující visutá kyvadlová kabina.

Část z nás volila cestu dolů po červené sjezdovce ukryté ve stínu stromů, další se mohli spustit zpět po souběžné, ale mnohem příkřejší, stejnou barvou označené pistě, ti nejodvážnější volili třetí z průseků na severní straně údolí — černou jedenačtyřicítku La Volata. Přejezd do městečka Falcade je kvůli větru zavřený, ušetříme si tak skoro 1,5 hodiny, jež je na něj potřeba.

Sella Rondu, fakticky jediné propojení sjezdovek v Itálii, které má na čtyři sta kilometrů pist ve čtyřech údolích v provinciích Trentino a Jižní Tyrolsko, zná asi každý. Nastoupit se dá na tento okruh i v údolí Fassa.

My jsme ale oželeli Sella Rondu i s jejím výhledem na královnu Dolomit, ledovec Marmolada ve výšce 3342 m n. m., a vyzkoušeli jsme další den méně známou cestu Skitour Panorama se sedmdesáti kilometry sjezdů a 39 lanovkami, kabinkami i vleky. Nástup byl v Canazei, kde jsme bydleli, přes vrcholy Col Dei Rossi, Ciampac a Col de Valvacin jsme přejeli i díky minibusu, který tady pravidelně jezdí, do vesničky Pera.

Odtud jsme dvěma čtyřsedačkami zamířili do malého areálu Ciampedie ve dvou tisících metrech nad mořem. Dospělí se tu slunili na lehátkách a děti si i v zimě hrály na sněžném kolotoči, houpačkách či trampolíně. Nejen zamilovaní si pak pořizovali snímky u dřevěného srdce nad jednou z mnoha chat s občerstvením. Kolem se tyčí ohromné věže dolomitské skupiny Rosengarten/Catinaccio. Však jsou opředené ladinskými legendami.

Modrou čtyřkou sjíždíme z Ciampedie (2000 m n. m.) na červenou pětku pod vrcholkem Pra Martin, souběžná černá dvojka Tomba o délce 900 metrů je zavřená. Nechybí tu ani okružní modře značený svah. Kdo chce, může z Ciampedie zamířit do další obce, Viga. Návrat do Pery vede spíše lesními cestami, je tu postavený na lyžích průjezdný sněhový domek, kam se vejdou i dospělí, nechybí několik umělých skoků.

Poslední úsek je plný serpentin, přejíždí i málo využívané silničky, aby nakonec skončil na okraji vesnice, k lanovce se musí dojít pěšky. Přesto stojí tenhle sjezd za vyzkoušení.

Italové mají rádi dobré jídlo a pití, jsou známí svou kvalitní architekturou i zálibou v umění. To vše se spojilo ve Fasse v hotelu Locanda Degli Artisti v obci Canazei. Každý pokoj či apartmán je věnovaný jinému umělci, jejich obrazy visí po stěnách, a protože při pohledu na umění by měli hosté podle majitelů relaxovat, nechybí infra sauny, vířivky, parní krby, relaxační sprchy. Co číslo místnosti, to jiný vodní prvek.

Z oken Locandy Degli Artisti je výhled na Dolomity, jejich vrcholky se při západu slunce dokážou zbarvit od růžové po krvavě rudou, my jsme mohli z vysokých oken pozorovat i proslavený běžecký závod Marcialonga. Běží se poslední lednovou neděli, měří sedmdesát kilometrů a prochází údolími Fassa a Fiemme.

Odpočívat třeba celý den se dá i ve wellness centru s termální vodou v obci Pozza. QC Terme Dolomiti mají tři patra, rozlohu přes čtyři tisíce metrů čtverečních a nechybí v nich restaurace, odpočívárny, místnosti s relaxační hudbou, sauny - tam se všichni paří v plavkách — a hlavně venkovní bazény, kdy po okolních cestách chodí za dřevěnými plůtky lidé na procházku.

Velkou výhodou je, že se v bazénech používá termální voda Alloch, sirný pramen známý už od starověku, díky kterému se vám kůže nerozmočí jako v chlorované vodě.

Itálie má výbornou gastronomii, provincie Trentino navíc byla stejně jako naše území do konce první světové války součástí rakousko-uherské monarchie. Na jídelním lístku se proto objevují jídla známá i v Česku.

Třeba gulášovou polévku s pěknou porcí hovězího nebo štrúdl podávali vedle tradičních italských lahůdek v chatě Friedricha Augusta (2298 m n. m.) nad Canazei, kam jsme za burácení větru vyjeli na večeři rolbou. Majitelé tady ale také chovají jaky, zástupce pravěkých turů, speciality z jejich masa tu proto nemohou chybět.