Hlavní obsah
Bregenzerwald, to jsou hory a rozlehlé louky. Foto: Profimedia.cz

Ideální místo pro pěší turisty, ale i lenochy. Bregenzerwald v rakouské spolkové zemi Vorarlbersko je rájem pro ospalé vycházky na hřebenech hor, kde nemá člověk tendenci nikam pospíchat, ale jen si vychutnávat výhledy. Třeba ve společnosti všudypřítomných pasoucích se krav.

Bregenzerwald, to jsou hory a rozlehlé louky. Foto: Profimedia.cz
Na zelených pláních Bregenzerwaldu

Z městečka Bezau v rakouském Bregenzerwaldu nás do 1600 metrů vyvezla lanovka. Pak stačilo vyjít o sto metrů výš a před námi se objevily téměř rovinaté pastviny s nádhernými výhledy na všechny strany. Po hřebenech i stráních kvetly pestrobarevné horské květiny, mezi nimiž se pásly krávy.

Hřebeny hor vybízejí k líným procházkám.

Foto: Petr Veselý, Právo

Stráně vypadají prázdně, často na nich ale narazíte na krávy.

Foto: Petr Veselý, Právo

Člověk tady nemá potřebu polykat kilometry, jen si užívá lenivě příjemnou procházku a nádherné panorama. Ale ještě víc si ty krásné pohledy shora vychutnávají paraglidisté, kteří tu mají pro sport výborné podmínky.

S párou zpět do starých časů

Parní lokomotiva na nádraží v Bezau zahoukala a vydala se i s vagony do nedalekého Bersbuchu po více než 100 let staré úzkokolejné trati. Vlakem, který zrestaurovali místní nadšenci, prochází průvodčí v historické uniformě, který cvaká kleštěmi malé jízdenky z hnědého kartonu, jaké si mnozí z nás pamatují i z Česka.

Lokomotiva uhání údolími mezi kopci, podél zelených luk a kolem dravého proudu horské řeky. Cestu si nejvíce užívali děti, ale i lidé, kteří se mohli na chvíli vrátit zpátky do dětství. V Bersbuchu, kde vlak končí, najdete i muzeum zasvěcené této trati. Odtud se souprava vrací zpět do Bezau — z nostalgické pohádky do normálního života.

Parním vlakem se můžete vydat na cestu do historie.

Foto: Petr Veselý, Právo

Když jsme dorazili do městečka Alberschwende, mysleli jsme, že se tam stala kvůli nějaká nehoda — to kvůli koloně aut. Teprve v centru jsme zjistili, že se tu koná takzvaný Alpabtrieb. To je významný den, kdy se dobytek, který se od jara do podzimu pásl v horách, vrací zpátky domů.

Pasáci krávám sundávají z krku široké řemeny, na kterých mají upevněné zvonce, a předávají zvířata i zvonce, farmářům. Mít krávu, to tady kdysi byla otázka existence a přežití. Mnohé z toho vztahu ke zvířatům zůstalo ve zdejší kultuře dodnes. Ve městech jako třeba Schwarzenberg, je Alpabtrieb i důvod k oslavám. Tradice trvá několik set let.

Krávy tu mají i svůj svátek zvaný Alpabtrieb. Při něm se stáda vracejí z pastvin domů.

Foto: Petr Veselý, Právo

Některá zvířata tu chodí nazdobená, koná se i ochutnávka místních specialit, hraje muzika, tančí se, slaví, a všeobecné veselí obvykle trvá až do brzkých ranních hodin. Alpabtrieb je určitě zážitek, který stojí za to.

Moderní tvář tradiční architektury

Bregenzerwald se proslavil také svojí dřevěnou architekturou. Má tradici, která trvá několik století a místní stavitelé opravdu vědí, jak zacházet se dřevem. Jürgen Haller je jedním ze současných architektů, který se snaží rozvíjet využití dřeva v moderní architektuře. Prohlédli jsme si budovu pojišťovny Wälder v Andelsbuchu, mateřské školy v Mellau, požární zbrojnici ve Schwarzenbergu a další stavby.

Bregenzwald se proslavil dřevěnou architekturou, která má staletou tradici.

Foto: Petr Veselý, Právo

Narazit na ni můžete snad v každé vesnici.

Foto: Petr Veselý, Právo

Ve všech se opakovaly podobné prvky. Hladké dřevo bylo minimálně upravované, aby vynikla jeho přirozená krása. Stavby, stejně jako vnitřní prostory, měly jednoduché, čisté linie, maximálně podřízené funkčnosti stavby. Připomínaly skandinávský styl. Nejen respektem k přírodnímu materiálu, ale také k okolnímu prostředí, do kterého se je architekt snažil citlivě zasadit.

Zajímavé jsou i originální přístřešky u autobusových zastávek v Krumbachu a v dalších vesnicích. Sedm architektů z různých zemí světa se na sedmi zastávkách snažilo využít po svém právě dřeva.

Tradici s modernou propojuje například současný architekt Jürgen Haller.

Foto: Petr Veselý, Právo

Vynechat byste při návštěvě oblasti neměli ani vesničku Bildstein. Před tamním barokním kostelem stojí na hraně kopce lavička. Když si na ni sednete, otevře se před vámi rozlehlé údolí orámované okolními horami a lesklou hladinou Bodamského jezera. Je to jedno z těch míst, které stojí za vidění i za spočinutí.

Ve vesničce Bildstein si můžete odpočinout na lavičce, ze které je působivý výhled na údolí.

Foto: Petr Veselý, Právo

Navíc hned nad kostelem můžete v tom rozjímání pokračovat. Najdete tam oceněnou restauraci Ochsen, kde výborně vaří. Pokud máte rádi ryby, vyzkoušejte třeba candáta s dušenou zeleninou a k tomu rakouskou klasiku, Veltlínské zelené.

Rady na cestu

Z Prahy do Alberschwende na okraji Bregenzwaldu je to zhruba 580 km, autem trvá cesta asi šest hodin. Nejlepší je podle všeho trasa kolem Mnichova přes Bregenz, která vede až do Bregenzu po dálnici.

Řadu užitečných informací o údolí a celé oblasti najdete na webových stránkách Bregenzerwald Tourismus.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků