Článek
Historie Kryžių kalnas, jak toto místo nazývají Litevci, se datuje už do roku 1831, kdy sem měli první kříže umístit lidé, jejichž příbuzní byli během povstání proti tehdejšímu ruskému režimu popraveni a carská vláda jim neumožnila je řádně uctít. Další kříže zde pak přibyly po jiném neúspěšném povstání v roce 1863.
Na počátku 20. století byla Hora křížů, někdy zvaná i Křížový vrch, již považována za posvátné místo, kde se konaly mše a jež vyhledávala řada poutníků. V roce 1900 tady dle historických pramenů bylo 130 křížů.
Pět míst, na kterých vám ztuhne krev v žilách
Když se Litva stala součástí Sovětského svazu, projevy náboženství byly nežádoucí. Na to kromě lidí doplácela i Hora křížů, kterou režim roku 1961 nechal srovnat se zemí. O tom, jak se do té doby rozrůstala, svědčí i fakt, že při její demolici bylo zničeno na pět tisíc křížů.
Aktuálně je tady přes 200 tisíc křížů.
Ovšem neuplynula dlouhá doba a hora byla opět v původní podobě. V průběhu let se ji tehdejší režim snažil zničit několikrát, kříže se sem ale — a ještě ve větším měřítku — vždy díky urputným lidem navrátily.
Křížový vrch, který v roce 1993 navštívil a posvětil papež Jan Pavel II., se tak stal symbolem vzdoru, odhodlání a naděje, jenž dnes z různých důvodů navštěvují tisíce lidí ročně. Každý zde navíc může zanechat svůj vlastní kříž, díky čemuž je jich tady už více než 200 tisíc.
Modlitby za Ukrajinu
Někteří lidé zde uctívají mrtvé, jiní vzpomínají na události, které jim změnily život, řada návštěvníků jsou turisté. Aktuálně se ale na Horu křížů chodí někteří rovněž modlit za Ukrajinu, která vzdoruje ruské invazi.
„Cloumají se mnou emoce. Jsme tady kvůli válce na Ukrajině. Byly doby, kdy Rusové chtěli toto místo zničit,“ svěřila se se slzami v očích serveru Sight Magazine Diana Taujenieneová z nedalekého Šiauliai, která posvátné místo navštívila společně se svým partnerem Raimondasem Taujenisem.
Každý kříž zde nese jiné poselství, ty novější připomínají válku na Ukrajině.
„Člověk sem přichází s problémem, ale než odejde, problém zmizí. Nikdy odsud neodcházím bez toho, aniž bych se cítil lépe,“ dodal Taujenis.
Kryžių kalnas je tak bezpochyby místem, které lidi svou energií a geniem loci už po staletí přitahuje. A ať už se záměr cesty na Horu křížů v čase a návštěvník od návštěvníka mění, kříže — jejichž výroba je v Litvě zapsána na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO — zde stále zůstávají.
Polární trek ve Finsku? Divočina vám nedá absolutně nic zadarmo
