Článek
Francouzská Paříž je vnímaná především jako město lásky a elegance, její podzemní chodby jsou ale obložené lebkami a kostmi dřívějších obyvatel. Pod světem živých v rušných ulicích, tiše odpočívají mrtví. Kontroverzní historické dědictví se stalo atraktivním turistickým bodem. Před vstupem, kterým je dům na náměstí Denfert Rochereau, čekají dlouhé fronty lidí, kteří smutnou pařížskou raritu chtějí spatřit na vlastní oči.
Někteří návštěvníci chodeb, ukrytých hluboko pod ulicemi Paříže, mají husí kůži z chladu, jiní z toho, co tu vidí.
Většinu těch, kteří o kilometrech lidských ostatků pod pařížskými ulicemi slyší poprvé, napadne nejspíš okamžitě otázka, kde se tu takové množství koster vzalo? Vysvětlení pramení hluboko v historii města. Už v 18. a 19. století byly do prostor katakomb, vzniklých v dobách římské Galie, přenášeny ostatky Pařížanů pochovaných na zdejších přeplněných hřbitovech.
Jedním ze hřbitovů, z nichž pravidelně putovaly v 80. letech 18. století exhumované lidské kostry po nocích na vozech do katakomb, byl Hřbitov neviňátek. Ten se rozprostíral nedaleko dnešního obřího obchodního centra Les Halles, které už spisovatel Emile Zola, pohřbený v pařížském Pantheonu, popsal jako „břicho Paříže“.
Osvětlení se v různých úsecích katakomb mění. Místy je potřeba si trochu přisvítit.
Rozrůstající se Paříž se převozem koster zbavovala hygienického rizika, které zaplněné hřbitovy představovaly. V na první pohled neviditelných podzemních katakombách se postupně nahromadily ostatky asi šesti miliónů lidí. Jejich lebky a kosti tu dnes lemují cestu až k východu z katakomb na Rue Rémy-Dumontel.
| TIP: Uvnitř podzemních chodeb, označovaných jako Les Catacombs de Paris, je šero (místy prakticky úplná tma) a teplota tu klesá těsně nad 10 stupňů Celsia. Na procházku katakombami je praktické se dobře obout i obléct. Malá baterka může ve tmavších úsecích také dobře posloužit. |