Hlavní obsah
Po válkách, při nichž nebyl čas na zvelebování města, se Bělehrad pomalu probouzí. Foto: Profimedia.cz

Bělehrad, Paříž Balkánu, se po válkách pomalu probouzí

Bělehradu, ležícímu na soutoku Dunaje a Sávy, se říká Paříž Balkánu. Honosné budovy v centru, široké bulváry plné kaváren a kavárniček skutečně tuto asociaci budí. Ale jen když svítí slunce a neuhnete do některé boční pasáže nebo uličky.

Po válkách, při nichž nebyl čas na zvelebování města, se Bělehrad pomalu probouzí. Foto: Profimedia.cz
Bělehrad, Paříž Balkánu, se po válkách pomalu probouzí

Mezi oprýskanými fasádami a v zatuchlých zákoutích rázem ztratíte jakoukoliv iluzi. To však není jen „výsada“ hlavního města Srbska. Po válkách, při nichž nebyl čas na zvelebování města, se Bělehrad pomalu probouzí.

Na pěší zóně

Nejhezčí je v centru nepochybně ulice Kneza Mihaila, okouzlující pěší zóna, která láká k posezení či k procházkám nejen turisty, ale i místní. Ke kávě či večeři vybízejí spousty restaurací, kaváren a pizzerií s příjemným posezením pod velkými slunečníky. Obsluha však není z nejrychlejších, což jí ovšem odpustíte, protože v žádné z evropských metropolí se tak dobře a levně nenajíte.

Harmonikářka na pěší zóně Kneza Mihaila

Foto: Karel Felt, Právo

Z každé části pěší zóny zní jiná hudba. Na jejím začátku udivuje svými kousky ekvilibrista s ohněm, o pár metrů dál loutky hrají, zpívají a tančí na nejznámější šlágry, včetně klasiky, kterou mistrně reprezentuje dřevěný Paganini.

U vytržení jsou hlavně děti, a když si mohou s loutkou i zatančit, otcové ochotně přihodí do umělcova klobouku nějakou větší bankovku. Když míjíte mladou harmonikářku, staříka s kytarou nebo dvojici malých dětí, které hrají na housle a harmoniku, spíš už je to soucit než pouliční „umělecký“ prožitek.

Svatý Sáva pod lešením

Pokud byste hledali středověké kostely nebo budovy, pak marně. Pohnuté dějiny Bělehradu jsou protkány boji s Turky, Benátčany, ale i s Rakušany, což víme i ze Švejka, takže co mohlo, to shořelo nebo bylo zbořeno. Většina historických budov je z devatenáctého století.

Největší sakrální stavbou Bělehradu je chrám svatého Sávy, který momentálně prochází rekonstrukcí, takže je přístupný jen zčásti. Tato hlavní srbská pravoslavná svatyně má v kupoli 49 zvonů a v ostrých slunečních paprscích z ní září 12 m vysoký pozlacený kříž.
S výstavbou se začalo už v roce 1935, ale stavělo se pomalu, mnohokrát byly práce přerušeny, takže to, co se děje nyní, je vlastně rekonstrukce spojená s dostavbou.

Pěší zóna Kneza Mihaila

Foto: Karel Felt, Právo

Pokud chcete vidět tradiční barevné ikony, pak si prohlédněte malý kostelík před chrámem nebo se zastavte ve druhé největší svatyni, nedalekém chrámu sv. Marka. K nejhezčím budovám ve městě patří palác Národní skupštiny Srbska, Národní muzeum a divadlo na náměstí Republiky.

Za prohlídku stojí i muzeum Nikoly Tesly, Královský dvůr, palác kněžny Ljubice nebo nejstarší hospoda ve městě.

Titovo mauzoleum

Maršál Josip Broz Tito je stále milován, protože pod Srby, toužícími po veliké zemi a moři, sjednotil Chorvatsko, Makedonii, Bosnu a Hercegovinu, Slovinsko, Černou Horu a věčně žhavé Kosovo. To už je ale minulost.

Přesto je jeho památník, dříve mauzoleum, stále jedním z nejnavštěvovanějších míst Bělehradu, i když je daleko od centra města.

Trosky mementem po bombardování

V roce 1999 se snažily letecké síly NATO donutit Slobodana Miloševiče, aby ukončil válku v Kosovu. Nad Bělehradem létaly americké bombardéry, a když se na to zeptáte starších obyvatel srbské metropole, nechtějí raději ani vzpomínat na jekot sirén, zlověstný hluk motorů stíhacích bombardérů a ohlušující detonace po zásazích pumami.

„Do smrti, když zavřu oči, uvidím hořet věž Ušče. Požár horních pater ozářil téměř celé město. Něco takového jsem viděl jen na záběrech z 11. září z New Yorku, jenže ten prožitek z dubna 1999 byl mnohem silnější. Viděl jsem to na vlastní oči,“ vyprávěl Slobodan Tošič, bělehradský taxikář.

Trosky ministerstva obrany po americkém náletu

Foto: Karel Felt, Právo

Zásahy dostaly i mosty na Sávě. Věž měřila původně 105 metrů a trčela z ní patnáct metrů vysoká anténa. A protože trefit jen ji bylo i pro naváděné střely s nočním viděním takřka nemožné, tak to na dva noční pokusy vzali Američané i s horní třetinou budovy. Ušče Tower byla zrekonstruována a znovu otevřena v roce 2003, ale i s novou anténou už měří 141 metrů. Podstatnou část zabírají kanceláře, v té spodní je moderní obchodní centrum.

Přímo v srdci Bělehradu však najdete také „památníky americké architektury z konce dvacátého století“, jak podle taxikáře říkají Bělehraďané troskám vybombardovaných budov ministerstev vnitra, obrany a generálního štábu. Američané dokonce zasáhli i budovu čínské ambasády. „Samotné americké velvyslanectví už nepotřebuje silnou ochranu, jsou nám ukradení, ale spousta lidí, když jde kolem, si před ním odplivne,“ tvrdil Slobodan Tošič, když jsme kolem budovy projížděli.

Honosný Kalemegdan, pevnost v krásném parku

K nejzajímavějším místům Bělehradu patří nepochybně pevnost Kalemegdan. Rozsáhlý komplex zachovalých opevnění se tyčí nad soutokem řek Sávy, kterou poznáte podle toho, že je užší a modrá, a Dunaje, který je širší a hnědý. Strategické místo dobývali všichni, kdo měli zájem tento region ovládnout. Počínaje Římany přes Turky, kteří mu dali jméno, až po Benátčany, Uhry a Rakušany.

Válečná technika na Kalemegdanu.

Foto: Karel Felt, Právo

Na Kalemegdan si vyhraďte nejlépe dopoledne, když slunce nad Bělehradem ještě tolik nepálí. Pevnostní ochozy, věže a palebná stanoviště stojí za to, abyste se jimi prošli, což není ani tak fyzicky namáhavé, ale je dobré dávat pozor na vyhlazených kamenech. Z ochozů je také nádherný výhled nejen na soutok, ale i na podstatnou část Bělehradu. Nad soutokem ční socha Vítěze, jeden ze symbolů města. Uprostřed pevnosti je park a v jeho středu kostelík Růžice.

Unikátní sbírka tanků

Pokud vstoupíte do pevnosti z centra, pak vás překvapí nejen stará pevnostní děla, ale především tanky a kanóny z 1. i 2. světové války, mezi nimiž jsou velmi vzácné exempláře, včetně plzeňských děl Škoda.

Zajímavá je také expozice Vojenského muzea, pod které venkovní exponáty patří.
Největší park Bělehradu byl postupně rozšiřován, až vznikl Dolní Kalemegdan u řeky. Tam je umístěna bělehradská zoo a je tu i spousta poetických restaurací a kaváren s krásným výhledem a ve stínu stromů.

Rady na cestu

Cesta přes Maďarsko

Pokud neletíte, což je možné v pondělí, ve středu, v pátek a v neděli, dopoledne do Bělehradu, odpoledne zpět, pak autem je nejlepší cesta přes Budapešť, napříč Maďarskem buď na Pécs a přes chorvatský Osijek, nebo lépe na Szeged a Suboticu. Z obou směrů pak na Novi Sad a Bělehrad. Cesta trvá deset až dvanáct hodin a není to nijak luxusní svezení po dálnici. Ovšem z D 1 jsme na ledacos zvyklí.

 

Vyberte si směnárnu

Peníze měňte až po příjezdu či příletu do Bělehradu. Stojí za to se podívat na kurzovní lístky ve více směnárnách. Měnit můžete v bankách, hotelích, ale nejlepší kurzy mají menší směnárny, kterých je ve městě spousta. Řiďte se základním kurzem, že za deset eur dostanete tisíc dinárů. Co je pod, je špatně, co je nad, je dobře. Rozdíl může ale dělat až pět dinárů, což může být při větším obnosu už rozdíl piva nebo kávy. Měňte po menších obnosech, maximálně 50 eur.

 

Výborná kuchyně, pomalá obsluha

V centru Bělehradu se najíte opravdu dobře. Kuchyně je různorodá, saláty čerstvé. Oběd pořídíte za deset eur, tedy tisíc dinárů, a to i s pivem. Vídeňský řízek s hranolky a pivem přijde mimo centrum na nějakých sedm set dinárů. Pěší zónu ovládl z českých piv Staropramen. Co vás však překvapí nemile, je pomalá obsluha. Na jídlo se čeká i více než půl hodiny, a to nemusí být restaurace plná. Při placení, zejména ti zvyklí na pražské poměry, si budete připadat jak Němci v Čechách.

 

Vodu jen balenou

V horkých dnech se vyplatí nosit s sebou pití. Na nejnavštěvovanějších místech jsou fontánky s pitnou vodou. Raději jsem neochutnal, ale lidé si u nich i oplachovali obličej, což bylo příjemné. Půl litr baleného nealkoholického nápoje, ty dostanete u každého stánku, vyjde na 60 až 70 dinárů. Tolik stojí i kopeček dobré zmrzliny. Cena piva se podle značky pohybuje mezi 170 až 210 dináry, dvojité espresso (u nás klasická míra) přijde na 120 až 140 dinárů. Čím dále od centra, tím ceny v kavárnách a restauracích klesají, kromě balených vod.

 

Problém s parkováním

Hotelové pokoje stojí od 40 eur výše, podle úrovně hotelu, ale nedejte se zmást hvězdičkami nebo fasádou. Zvenku oprýskaný hotel může být čistší a hezčí než navenek honosná budova. Není na škodu si pokoj prohlédnout a podívat se, jestli má trezůrek, kam si uložíte peníze, doklady a cennosti. Sem tam totiž z pokoje takové věci zmizí. Velký problém je v Bělehradu s parkováním, takže se zeptejte, zda má hotel vyhrazená parkovací místa. Jinak je nejlepší najít si garáže. Nechat auto venku je nebezpečné ze dvou důvodů. Když vám nedají pokutu policisté, tak se vám do něj podívají zloději.

 

Bez víza, na občanku

Srbsko není v EU, ale můžete tam cestovat i na občanský průkaz. Bez víza můžete v Srbsku pobývat 90 dní.

 

www stránky

U řeky je pak pomník obránců Bělehradu. U něj začal rozpad Jugoslávie, tady probíhají velké demonstrace, když se Srbům něco nelíbí. Ale jinak je celý komplex Kalemegdanu s krásnými zahradami velmi příjemným místem.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Související články

Výběr článků