Národní park Olympic - divoká, nespoutaná příroda

V roce 1976 byl Olympic National Park vyhlášen za Mezinárodní biosférickou rezervaci, od roku 1981 byl zařazen mezi oblasti světového dědictví UNESCO – World Heritage Site.  Devadesát pět procent rozlohy parku je považováno za divočinu.

Je to země kontrastů a různorodosti, najdete zde pláže Tichého oceánu, údolí dešťových lesů, štíty pokryté ledovci a ohromující rozmanitost rostlin a živočichů. Silnice vás zavedou až k okrajům parku, ale srdcem ONP je divočina – pradávné útočiště pro člověka, stejně jako pro divokou zvěř.

Srdce parku, pohoří Olympic Mountains, vzniklo de facto v moři – směs čedičů a sedimentární horniny, které tvoří hmotu těchto vrcholů, se postupně shromažďovaly před nějakými 18 až 57 milióny let mimo pobřeží, následně byla vytvořená masa horotvorným procesem vyzdvižena, zohýbána a zlámána a postupně erodovala do zbrázděných štítů tak, jak je vidíme dnes. Úbočí a hřbety pohoří jsou pokryty masivními, letitými ledovci.

Před příchodem prvních evropských osadníků byla oblast osídlena původními Američany, indiány (Native Americans), kteří poloostrov využívali hlavně k lovu zvěře a rybolovu. Nicméně novodobá zkoumání záznamů ve spojení se systematickými archeologickými průzkumy pohoří ukazují na daleko rozsáhlejší kmenové využití, než se původně zdálo.

V pohoří Olympic je identifikováno velké množství kulturních míst a bylo zde nalezeno mnoho důležitých artefaktů. Když se začali objevovat první osadníci, byla právě na vrcholu v oblasti pacifického severozápadu těžební činnost, obzvláště těžba stavebního dřeva, která započala velmi intenzivně koncem 19. a začátkem 20. století.

Ve dvacátých letech 20. století se přeci jen začaly objevovat první náznaky protestů proti dřevařům, když lidé poprvé spatřili vymýcené pláně na úbočích hor

V roce 1909 prohlásil prezident Theodore Roosevelt území za národní památku (chráněnou přírodní oblast), prioritně za účelem ochrany podhorských území a letního území stád původních jelenů wapiti. Až v roce 1938 vyhlásil prezident Franklin D. Roosevelt oblast národním parkem (Olympic National Park). I přesto na území parku pokračovala ilegální těžba dřeva a politické boje o tuto cennou surovinu hýbají místní veřejnou scénou prakticky dodnes.

Poloostrov Olympic Peninsula a Olympic National Park nabízí ohromující různorodost flóry – od masívních jehličnanů, vysokých jako dvacetipatrový dům, po shluky růžových skalniček. Na poloostrově roste přes 1 400 různých druhů cévnatých rostlin, k tomu stovky druhů mechů, játrovek a růžkatců.

Kromě endemických druhů  – jako svišti olympští, žlutí čipmankové a bystřinový mlok, kteří se nevyskytují nikde jinde na světě, je zdejší park přirozeným životním prostorem pro mnoho druhů zvěře, které jsou původní pouze na severozápadním pacifickém pobřeží – např. jeleni wapiti.

Nedaleko pobřeží lze pozorovat velryby, delfíny, lachtany, lvouny a mořské vydry. Na pevnině žijí např. mývalové, bobři a norci. Ostatní – vysoká zvěř, losi, pumy a medvědi – se pohybují mezi údolími a horskými loukami. Vodní toky v parku jsou bohaté na jednu z nejzdravějších populací pacifického lososa mimo Aljašku

Park je otevřen 24 hodin 365 dní v roce, nicméně některé silnice, tábořiště a další návštěvnická zařízení jsou v zimním období mimo provoz. Některé oblasti parku mohou být dočasně uzavřeny také v případě nouze (záplavy, polomy, lesní požáry).

Olympic National Park Visitor Center (3002 Mount Angeles Road, Port Angeles, WA 98362) – otevřeno denně, úřední hodiny v závislosti na sezoně. Informační středisko, výstavy o přírodě a kultuře oblasti, promítání filmů. Dvě přírodní stezky, jedna schůdná s asistencí. Wilderness Information Center (Backcountry Permit Office) – součást návštěvnického centra, informace, plánování vycházek pro návštěvníky divočiny, informace o schůdnosti stezek. Možnost vyřízení povolení k táboření.

Hurricane Ridge Visitor Center – Hurricane Ridge (27 km jižně od Port Angeles) – v létě otevřeno denně, jinak kdykoli po zbytek roku, pokud je otevřena silnice Hurricane Ridge Road. K dispozici návštěvnické informace, expozice o horských oblastech, promítání orientačního filmu. Během letních měsíců v nabídce vycházky s průvodci, o zimních víkendech vycházky na sněžnicích.

Forks NPS/USFS Recreation Information Center (551 S Forks Avenue – Highway 101); v létě otevřeno denně 9:00 – 16:00, na jaře a na podzim od pátku do neděle, v zimě zavřeno. Návštěvnické informace, expozice, vydávání povolenek.

Hoh Rain Forest Visitor Center – Hoh Rain Forest (cca 50 km jižně od města Forks u dálnice Highway 101) – v létě otevřeno denně, po zbytek roku pátek – neděle. Expozice o dešťových lesích, přírodní stezky, vydávání povolenek k táboření v divočině.

Park Olympic má 16 oficiálních tábořišť, provozovaných správou parku (celkem zhruba 910 míst). Tábořiště pro obytné vozy a přívěsy se nacházejí v Sol Duc Hot Springs Resort a Log Cabin Resort na jezeře Lake Crescent.

Hurricane Ridge – 17 mil jižně od Port Angeles se nachází nejsnáze přístupná horská část parku. Zpevněná silnice – Hurricane Ridge Road – je otevřena stále od poloviny května do poloviny podzimu. Během zimy, tzv. „sněhových měsíců“, bývá silnice průjezdná, pokud počasí dovoluje, denně od 9:00 hodin do soumraku. K dispozici je návštěvnické centrum, přírodní stezky, občerstvení a obchod se suvenýry, programy pod vedením rangerů aj. Tábořit lze na Heart O‘ the Hills.

Deer Park – k místu dojedeme po klikaté, 18 mil dlouhé štěrkové silnici. Nabízí úchvatné horské scenérie, tábořiště pro malé stany, vycházkové stezky. Stanice rangerů je obsazena nepravidelně během léta a podzimu. Posledních devět mil je tato silnice velmi klikatá a úzká, nehodí se pro obytné vozy či přívěsy. Od pozdního podzimu do tání na konci jara je silnice od vstupu do parku uzavřena.

Nejvyšší bod: Mount Olympus (2 428 m)

Podnebí: Všeobecně má poloostrov mírné přímořské klima s příjemnými léty a mírnými, vlhkými zimami. Díky silnému vlivu hor a moře se v parku vyskytuje široké spektrum klimatických podmínek. V údolích, směřujících k západu, spadnou ročně téměř čtyři metry dešťových srážek, což udržuje při životě dešťový les.

Východní strana pohoří leží v dešťovém „stínu“ (s pouhými cca 60 centimetry dešťových srážek ročně), a tak je zde prostředí mnohem sušší. Jako vše ostatní zde, i počasí je extrémně proměnlivé, liší se podle ročního období a místo od místa.

Návštěvníci by proto měli přicházet připraveni – co se týká počasí – téměř na vše. Letní měsíce mají tendenci být jasné a teplé, s denními teplotami mezi 18 a 24° C. Srpen a září jsou nejsušší měsíce. Zatímco zimy v nižších nadmořských výškách jsou mírné (teploty se pohybují od  1 do +5° C), výše v horách může napadnout značné množství sněhu – běžné jsou až tři metry. Během tohoto období se proto mohou velmi rychle měnit také lavinové podmínky.

Autor : Pavla Janková America Tours