Národní park Kootenay - němý svědek divokých požárů

Je součástí systému národních parků kanadských Skalistých hor a s nimi je i na seznamu významných lokalit UNESCO.

Název parku je odvozen od jména řeky, která parkem protéká a ústí do nedaleké Columbia River. Kootenay je jedno z označení kmene původních obyvatel Ktunaxa. Ve volném překladu by znamenalo něco jako „lidé zpoza hor“. V dnešní době jsou jejich příslušníci rozšíření nejen v jižní části Britské Kolumbie, ale i v amerických státech Idaho, Washington a Montana. Park byl založen roku 1920 jako desátý národní park Kanady.

Kootenay, tak jako i ostatní parky Skalistých hor, je známý velkým počtem divoké zvěře. Dá se tu pozorovat na 57 druhů savců včetně losů, sobů, jelenů, medvědů černých i grizzly, vlků, ale zahlednout můžeme i pumu. Žije zde na 280 druhů ptáků včetně orla bělohlavého i zlatého.

Geologická skladba parku se vyznačuje silnými vrstvami vápence, pískovce a břidlice. Předpokládá se, že oblast prošla minimálně čtyřikrát dobou ledovou. Charakteristickými geologickými rysy zdejší krajiny jsou termální prameny v Radium Hot Springs, zlomy zemské kůry, kaňony, zkameněliny mořských živočichů a známe Stephanovy formace.

Park je otevřen celoročně. Přesto hlavní sezóna tu bují mezi červnem a zářím. Parkem prochází tzv. Windermere Highway, která je celoročně udržována. Vstup platí nejen do parku Kootenay, ale i do všech národních parků kanadských Skalistých hor, takže pokud chceme zůstat na více dní, je třeba zaplatit více. Jen pro představu, vstup na osobu a den vyjde na cca 10 dolarů, pro malou skupinu 20 dolarů. V návštěvním centru ve Vermillion Crossing je možné si říci i o mapky parků, které jsou v ceně.

Pokud budete přijíždět do parku od západu, budou Radium Hot Springs prvním místem, u kterého se můžete zastavit. Přilehlá osada se stejným jménem, ještě před vstupem do parku, je příjemným místem na ranní kávu. Hned za vstupem projedete velice úzkou soutěskou se strmými stěnami, kterou bylo do skály nutné vytesat při stavbě silnice. Dostala dokonce i jméno – Sinclair Canyon. Hned za ní je malé parkoviště, kde můžete zastavit, jít se projít či nafotit toto zajímavé místo. Jen dalších 10 km vás dovede k malému jezírku Olive Lake. Jméno dostalo podle své barvy, která opravdu připomíná zelenou olivu. Z malého parkoviště lze podniknout asi desetiminutovou procházku k jezeru.

Po dalších třech kilometrech určitě stojí za to udělat krátkou zastávku a pokochat se výhledem do údolí před námi na řeku Kootenay a pohoří Mitchell a Vermilion Range. Pak vás čeká vyhlídková cesta dalších asi 50 km až do Kootenay Valley Lodge, což je jedno z mála ubytovacích zařízení v parku, kde můžete zároveň zaplatit vstupné do parku, občerstvit se nebo si nabrat informační brožurky. Venku je několik piknikových lavic, kde je možné dobře poobědvat. Po obědě můžete vyrazit dalších 30 km k atrakci, kterou jsou Paint Pots, tedy „hrnce s barvou“. Okrová barva jezírek je způsobena usazeninami na dně dávného ledovcového jezírka a smícháním s železitými minerály obsaženými ve vodě. Původní obyvatelé cestovali i velké dálky k tomuto zdroji barev. Nasbíranou jílovitou hlínu potom ve tvaru malých koláčků pekli na ohni, jemně rozemleli, míchali s živočišnými tuky a potom používali při různých slavnostních příležitostech k barvení obličejů i jiných častí těla.

Pěšky podél divoké řeky Tokumm se dá dojít o 2,5 km dále k Marble Canyon, tedy „mramorovému kaňonu“. Stěny sice nejsou z mramoru, ale z vápence velmi hladce opracovaného vodou, který mramor připomíná. Řece trvalo 8 000 let, než vyhloubila tento 600 m dlouhý a až 40 m hluboký kaňon. Cestou jsou nádherné výhledy na divokou řeku a okolní přírodu, kterou sice před několika lety celou spálil lesní požár, ale dnes už opět dorůstá do původní krásy.

Do nadmořské výšky 1 651 m ve Vermilion Pass nás dovede dalších cca 7 km. Sedlo, jehož okolí rovněž postihl požár už roku 1968, je zároveň hranicí mezi Britskou Kolumbií a Albertou, ale také mezi parkem Kootenay a Banff.

Autor: America Tours