Peterovi a Chris Lloydovým se jednou už omrzelo trávit čas doma a rozhodli se, že udělají něco jinak. Radikálně. Vyrazili na bicyklech kolem světa, nebo tedy přesněji řečeno po jeho půlce. Z Británie přes Evropu, Střední východ až do Asie, skrz hory, pouště, zkrátka vše, co jim přišlo do cesty. Spali většinu času ve stanu, který postavili kdekoli, kde pro něj nalezli vhodné místo.

Jejich cílem byla Velká čínská zeď a podle 66letého Petera bylo velmi dojemné, když se k ní po roce a půl konečně dostali. Aby i zpáteční cesta měla punc jedinečnosti, rozhodli se manželé, že domů nepoletí, ale místo toho si zamluvili kabinu na obří nákladní lodi, která plula ze Singapuru.

Tři týdny strávili na moři, než finálně zakotvili v anglickém Southamptonu. „Nikdy nevíte, jaký vás čeká den. Jediné jisté je to, že sednete na sedlo a šlapete,” komentuje 18měsíční putování Peter. „Každý den je dobrodružství, které začínáte s čistým štítem, po cestě nad vámi svítí slunce, a vy máte pocit, že vám celý svět leží u nohou,” dodává.

Manželé nicméně připouštějí, že cesta nebyla vždy procházkou růžovým sadem, naopak byla zatěžkávací zkouškou, kolik toho společně zvládnou. „Samozřejmě je taková výprava testem, který celou dobu podstupujete, a zvyknout si na nová místa není vždy jednoduché. Ale celkový zážitek byl absolutně úžasný,” tvrdí Peter. „Když jsme to zvládli my, může to zvládnout každý,” doplnil.

Na druhý pokus

Na velkolepou cestu původně manželé vyrazili už v roce 2017, ale tehdy se Peter v jejím průběhu zranil, a tak museli v Maďarsku výpravu stopnout a vrátit se domů. To Lloydovy ovšem nezlomilo a po sedmi měsících zotavování zahájili pokus číslo dva. Tentokrát se už vše vydařilo.

Největší zážitky si manželé odnášejí z Turecka, na něm vyzdvihují pestrou kulturu, a pak z asijského pohoří Pamír. Nejraději ale budou vzpomínat na pohostinnost naprostých cizinců, s nimiž se v průběhu cesty setkali a kteří je často pozvali k sobě na jídlo a pití. „Máme štěstí, že jsme měli čas i prostředky něco takového podniknout,” uvedla 64letá Chris. „Byla to vážně skvělá zkušenost, z velké části díky lidem, které jsme potkali.”

Manželé se sami nepovažují za příliš velké sportovce. Řekli si, že zkrátka pojedou vlastním tempem. „Dokud můžeme šlapat, pojedeme klidně pomalu, ale nakonec se tam dostaneme,” uzavřela Chris.