Rakouský Bregenz je bohatý na zážitky. Láká i koupáním přímo v centru města

Nad Bregenzem se tyčí hora Pfänderspitze (1022 metrů). Je jakousi přírodní rozhlednou a vyjedete na ni během pár minut lanovkou. Nejprve se ale podívejte na předpověď počasí, abyste dole pod sebou nepozorovali jen chuchvalce mlhy nebo mraků. Z vrcholu si můžete vychutnat pohled na Bodamské jezero, které obklopují romantické hory i malebná městečka tří států: Rakouska, Německa a Švýcarska. Dojem z výhledu svádí k velmi emotivním popisům, ale zajeďte si tam sami, a uvidíte.

Na Pfänderspitze mají také malou zoologickou zahradu. Jsou v ní k vidění zejména zvířata, která žijí v okolních horách a lesích — mufloni, jeleni, laně, kozorožci, divoká prasata, svišti a další. Z kopce vede několik dobře značených a pěkně upravených turistických tras. A také cyklostezky. Jedna ze zajímavých pěších tras míří k bývalé středověké pevnosti Hohenbregenz. Za hezkého počasí nabízí romantická panoramata hor i jezera.

Za Festivalovým a kongresovým centrem na nábřeží Bregenzu narazíte na mohutné hlediště pod širým nebem pro 7000 lidí. Stojí na břehu jezeru a je kupodivu obrácené směrem k němu. Před ním totiž plave plošina originální jezerní scény (Seebühne). Něco takového jinde hned tak neuvidíte. Je to minimálně evropský unikát.

Před pár roky jsem tu zhlédl operu o básníkovi Andrém Chénierovi a bouřlivých časech velké francouzské revoluce. I když operám neholduji, tahle mě dostala. Byla to velkolepá show s výpravnými kostýmy, ale také s impozantními, a navíc pohyblivými kulisami ovládanými hydraulikou. Objevili se v ní akrobaté, skokani do vody a lodě, které za zvuků hudby pluly po vodě před jevištěm. Ve vzduchu se vznášeli andělé, oběšenci i hrdinové. Ale nebyla to povrchní podívaná vypočítaná pouze na efekt. Bylo to svérázné představení se spoustu symbolických významů. Prostě show i zážitek.

Repertoár tu každé dva roky obměňují. Pokud do Seebühne seženete lístky, určitě ji navštivte.

Hned vedle jezerní scény je nábřežní promenáda. Nejvíc živo na ní bývá v pátek večer a o víkendech. Lidé sem přijíždějí na procházky, pobavit se, a dát si nejrůznější dobroty. Některé tu nabízejí i ve stáncích. Počítejte ale s tím, že v centru nemůžete parkovat s autem na ulici, jinak riskujete vysokou pokutu. Musíte zajet na placené parkoviště, na kterém můžete hledat volné místo docela obtížně.

Ti, kteří se budou chtít v teplých letních dnech v centru na nábřeží vykoupat, se nemusejí obávat znečištěné vody, s kterou se někdy setkávají v blízkosti větších měst. Obce kolem jezera ji přísně hlídají, protože ji využívají jako kvalitní zdroj pitné vody.

Ale s žádným teplým kafíčkem nepočítejte. Teplota vody se v létě pohybuje mezi 19 až 23 stupni Celsia. Jezero je totiž hluboké a bouře i změny počasí promíchávají teplejší vodu z povrchu s tou studenější z hlubších vrstev jezera. A to je místy hluboké přes 250 metrů. Proto si spousta lidí zajde radši zaplavat do teplejších venkovních bazénů.

Na promenádě můžete v létě potkat také lidi, kteří si na lavičce, na podušce nebo v houpací síti čtou knížku. Půjčili si jí z improvizované knihovny na chodníku. Tuto akci vymyslelo a organizuje město, které se snaží podpořit čtení knih.

Z přístavu hned vedle promenády jezdí výletní lodě do různých měst. Do středověkého a krásně zachovalého německého Lindau, které leží na ostrově, hned přes zátoku. Ale také do Kostnice, do Meersburgu, na ostrovy Mainau nebo Reichenau a na další místa.

Ačkoliv má samotný Bregenz jenom 29 000 obyvatel, a proti Praze je to trpaslík, pokud jde o zajímavou moderní architekturu, strčí ji s přehledem do kapsy. Stačí pokračovat od Seebühne po nábřeží na východ.

Budovu Domu umění (Kunsthaus), kterou projektoval švýcarský architekt Peter Zumthor, určitě nepřehlédnete. Je obložená skleněnými panely s matným povrchem. Díky tomu svítí dovnitř měkké rozptýlené světlo, které je ideální skoro pro všechny vystavované exponáty. A strohé betonové stěny uvnitř dávají vyniknout vystavovaným dílům současného evropského umění. Kunsthaus je ale zajímavý i večer, kdy se za skleněným panely rozsvítí světla, a celá budova rozzáří tlumeným světlem do noci. Dům umění získal řadu architektonických cen.

Stejně zajímavá, ne-li zajímavější, je budova pojišťovny Interunfall, kterou tady vyprojektoval slavný francouzský architekt Jean Nouvel. A svérázný dům tu postavil také Hans Hollein. Všichni tři tvůrci získali Pritzkerovu cenu, která představuje v oboru architektury něco jako Nobelovu cenu.

Staré město se středověkým jádrem paradoxně snadno minete. Stojí trochu bokem, dál od pobřeží, na pahorku směrem do kopců. Je malebné a pěkně zrenovované. Když do něj vejdete středověkou branou, necháte hlučný a uspěchaný moderní svět za hradbami. Vystoupal jsem až na vrchol věže, které tu říkají Martinsturm. Nahoře má totiž okna kolem dokola. A je odsud další krásný výhled na Bregenz a Bodamské jezero. Věž se stala jedním ze symbolů města.

Hezkou atrakcí dole u přístavu je i dřevěné molo, které vybíhá na promenádě do vod jezera (Fischersteg). Jeho tvůrci ho zakončili jakýmsi altánkem. Neudělali to náhodou. Ve 20. letech se tady nastupovalo do hydroplánů, které odsud létaly do okolí.

Dnes se z Fischerstegu stala hezká vyhlídka a v letních měsících i bar téměř pod širým nebem. Můžete tam večer zajít na skleničku. Vychutnáte si ji na břehu idylicky šplouchajícího jezera. Na jeho hladině i na horizontu se navíc budou lesknout tisíce světel z okolních čtvrtí, obcí a měst.