Téměř 100 let staré a pečlivě udržované vagony vezou turisty z Říma až do lyžařského střediska Roccaraso v srdci italské boty po trati dlouhé 120 kilometrů přes několik viaduktů. Trasa mezi městem Sulmona a střediskem Roccaraso, která stoupá až do výšky 1269 metrů nad mořem, je technickým divem se svými elegantními serpentinami kolem příkrých svahů. Otevřena byla v roce 1897.

Vlak označovaný za „muzeum s malou rychlostí” projíždí spoustou tunelů, jede kolem zmrzlých jezer a zasněžených lesů, kde někdy bývají k vidění vlci a občas i nějaký ten medvěd. „Je to opravdu fascinující zážitek, vracíme se do historie s těmito pomalými vlaky, z nichž je možné sledovat krajinu, zatímco ve vysokorychlostním vlaku nevidíte nic,” říká italská turistka Elisabetta, která cestuje spolu s rodinou.

Železnici zničili nacisté

Počátkem minulého století hrála železnice životně důležitou roli pro izolované vesnice v Apeninách, do nichž se dnes z Říma dostanete vozem za dvě hodiny. Železnici za druhé světové války zničila německá armáda, která ustupovala před partyzány podporovanými Spojenci. Znovu byla otevřena v roce 1960.

Během času však zlepšování silniční sítě a nedostatek investic do železnic vedly k tomu, že tato trať zpustla a nakonec na ní byl v roce 2011 přerušen provoz. V roce 2014 se nadšenci ze sdružení Le Rotaie spojili s Italskou nadací pro železnice s cílem „Napolitánku” znovu otevřít.

„Tato trať vedla až do neapolského přístavu,” vysvětluje Claudio Colaizzo ze sdružení Le Rotaie. „Trať byla také velmi důležitá pro všechny, kdo v regionu bydleli, protože umožňovala lidem cestovat do práce nebo do školy i za špatného počasí, když tu byly dva metry sněhu,” říká.

K mání jsou lokální speciality

Vagóny, kde má každé kupé vlastní dveře a z toho důvodu se jim říká vagóny o sta dveřích, táhne dieselová lokomotiva ze 70. let. Na každé zastávce mohou cestující vystoupit a koupit si místní sýry nebo uzeniny. To je vítaný příjem pro dosud izolované vesnice.

Sedmdesátník Vinicio D´Agostino, který z této oblasti pochází, hraje na buben v místní folklórní skupině, jež cestujícím jízdu zpříjemňuje. Vzpomíná, jak jel tímto vlakem v roce 1969, aby se dostavil k odvodu. „Je velmi potěšující, že tu jsem po 50 letech znovu,” říká.

Le Rotaie chtějí restaurovat celou trasu, která vede z Neapole u Tyrhénského moře do Pescary u Jadranu, přes celou šíři italské boty. Dnes jezdí vlak každý víkend tam a zpět z Říma do Roccarasa. Jízdenka stojí od 30 (750 Kč) do 40 eur (1000 Kč), podle toho, zda si zákazník zvolí samet první třídy nebo dřevěné lavice druhé třídy. Již dnes jsou lístky až do konce roku téměř vyprodány.