Za zvířaty kousek od českých hranic

Nejblíže za hranicemi je Ludwigsthal a jeho Dům divočiny (Haus zur Wildnis). V areálu, kam se neplatí vstupné, můžete ve velikých výbězích pozorovat vlky, skot, divoké koně i rysy. Areál je postavený tak, aby co nejvíce připomínal přirozené prostředí zvířat. Možná zvířata nějakou dobu neuvidíte – je tu mnoho prostoru, kde se mohou schovat. Pomůže vám dvacetimetrová dřevěná rozhledna u vlků.

Kromě živých zvířat nabízí Ludwigsthal i variaci na jeskyni Lascaux, kde se můžete podívat do napodobeniny obydlí lidí z doby kamenné.

Lesní zoologická zahrada leží o několik kilometrů dále, v Lohbergu, kde chovají pouze zvířata, která žijí či žila na území Šumavy (či německého Bayerwaldu). I když některá sem byla dovezena nebo žijí v domácnostech či na dvorech. To platí pro oslíky, kozy a prasata ve výběhu a morčata či králíky v pavilónu.

Je dovolené na ně sahat, jen ty malé nevyndávejte z ohrádky. K tomu patří i starobylý vyřezávaný holubník se svými vrkajícími obyvateli.

Původní nejsou ani mývalové, které tu můžeme vidět jako chlupaté koule visící na stromech, nebo pozorovat, jak si rozčileně vjíždějí navzájem do kožichu.

Pak už to budou zvířata, která bychom si ve správné šumavské zoo představovali: uvidíme kunu obratně poskakující ve větvích, ve vodě se prohání vydra, za plotem obhlíží rajón liška. Mimořádně zajímavý je také pohled do doupěte bobra, protože podobná v Česku v zoologických zahradách běžně nemívají a vidět tyhle plaché tvory v přírodě je velkou vzácností.

V jezírku s želvami zahlédneme jak jedinou původní českou (i německou) želvu bahenní, tak přistěhovalou želvu nádhernou, kterou někteří neopatrní či znudění chovatelé vypouštějí do přírody.

Viděli jsme přistěhovalou želvu pokojně sedět na zádech té domácí, jako by v současnosti rozšíření té první na úkor druhé nedělalo ochráncům přírody vrásky na čele…

Cesta vede kolem Losího jezera s vodním ptactvem (a restaurací), nahoru k obrovským voliérám s mnoha výry velkými. Při snaze je spočítat jsme v porostu objevovali stále nové a nové. „Podívej se sově do očí“ je ostatně slogan propagující tuhle zoologickou zahradu, která v příštím roce oslaví třicet let od svého založení.

Odtud pak pokračujeme po okruhu horní částí zoo – tady uvidíme soby, divoké králíky, losy… Také je tu šumavský tetřev, jenž se stal jakýmsi zdejším symbolem a jehož ochraně se věnuje mimořádná péče – bohužel jsme neměli příležitost vidět ho tak, jak se vždycky fotí a maluje, tedy s doširoka roztaženým ocasem. Ten totiž ve skutečnosti otevírá jenom v době toku, tedy hledání samičky – jinak působí jenom jako nevýrazná, tmavá, trochu přerostlá slepice. Ve vedlejším pavilónu si mohou děti interaktivně vyzkoušet přičleňování zvuků různým zvířatům.

U výběhu s vlky nás zaskočilo, že jim ošetřovatelé předhodili jakousi mrtvou srnu, což běžně v zoologických zahradách nevídáme. Jsme zkrátka o něco blíže přírodě! Na řadu přicházejí rysi, divoká kočka, výběh turů, je tu i malá rozhledna s výhledem na lišky zajímavě zbarveného druhu, v němčině zvaného Pastellfuchs.

Tady už se okruh stáčí zpátky, kolem rozsáhlých výběhů srnčí zvěře, kterým návštěvníci (zdaleka nejen dětští) s oblibou strkají skrz plot větvičky k mlsání – keře v okolí jsou už slušně olámané! Cesta pak vede kolem vodních ptáků a čápů, zpátky k bobrům, a na závěr si můžeme prohlédnout velká akvária se šumavskými rybami.

Pokud budete mít štěstí, narazíte na nějaká roztomilá mláďata – v posledních letech tu odchovali například malé rysy, liščata nebo divoké kočky.

Zoologická zahrada vychází vstříc dětem – hned u vchodu najdou dva malé bagry, po vhození mince si na vlastní kůži mohou vyzkoušet bagrování zeminy. Brzy zjistí, že nabrat něco do drapáku není vůbec jednoduché.

Uprostřed zoo na ně pak čeká velké hřiště s dřevěnými prolézačkami a nedaleko něj zajímavé hrátky s vodou. S pomocí zavírání různých dvířek na jedné atrakci mohou díky vodě roztáčet všelijaká zařízení… Občerstvit se lze ve stylové restauraci opodál, která nabízí výhled na Losí jezero s vodním ptactvem. Tím výčet zážitků nekončí. Před zoologickou má zastávku „dětský“ vláček, který nás zaveze k Malému javorskému jezeru.

Při návratu do Čech navštivte ještě malou veverčí zoo za nedalekým penzionem U pošty (Gasthof Zu Post), stále ještě v Lohbergu. Ve velkých prostorných klecích tu uvidíte veverky z celého světa. „Veverky čtyř kontinentů“ (Severní a Střední Ameriky, Asie a Evropy) tady shromáždil biolog Roland Haase.

Možná vás překvapí, kde všude tihle malí stromoví hlodavci žijí, jaké mohou mít podoby a barevné varianty. Uvidíte, jak se liší zástupkyně sibiřských veverek od jejich sestřenic z Kostariky, a zjistíte, že mohou být třeba černobílé, stříbrné, pruhované, s bílým ocasem nebo i čistě bílé.

Poslední návštěva u zvířat v tomto kraji bude zase úplně jiná. V osadě Regenhütte mají Zvířecí muzeum (Tiermuseum) s podtitulem Od myši po slona, kde vystavují na pět tisíc vycpaných exemplářů. Možná si tu budete připadat jako v Národním muzeu v Praze a užasnete, že tak obrovská sbírka je schovaná v šumavských lesích. Jde prý o největší muzeum vycpanin na světě.

Přehledná a dobře rozčleněná expozice nám na jednom místě ukáže africká zvířata počínaje slonem a žirafou a konče zebrami, lvy, opicemi „hrajícími“ si v modelu džungle, plameňáky na mořském břehu, klokany v australské části, a v zimní, patřičně upravené a „posněžené“, části tuleně ležící na sněhu.

Nutrie a bobři tu spokojeně lezou do vody, přes kterou přejdeme po mostě. Najdeme tu hady, prasata, želvy, srnky, ale také třeba malé motýly. A nechybí ani hlodavci, včetně zmiňované myši.

Opravdovou zvláštností je potom asi čtyřicet tisíc let staré mamutí mládě, které bylo objeveno zamrzlé v sibiřském ledu. Jednalo se nejspíš o osmiletého mamutího samečka.

Dnes, kdy je cestování podstatně snadnější než kdysi a máme mnohem více možností vidět exotická zvířata živá a hýbající se na vlastní oči, už nemá podobná sbírka takový význam jako dříve. Přesto je pohled na živočichy opravdu z celého světa stále úchvatný.

A také se tady můžete občerstvit ve stylové restauraci, zatímco děti si mohou venku hrát na malém modelu parního vlaku.